Vybrané články
z týdeníku The Economist

Omezování občanských práv a svobod už proniká i do západních demokracií. V Kanadě by mohli vyprávět

Kanadská demokratická ústava obsahuje takzvanou „klauzuli navzdory“, kterou populističtí politici začali zneužívat

Omezování občanských práv a svobod už proniká i do západních demokracií. V Kanadě by mohli vyprávět
ilustrační foto | Profimedia.cz

Každý, kdo začne při zmínce o kanadské ústavě klimbat, při vyslovení názvu obskurní „klauzule navzdory“ nejspíš upadne do letargie. Kanadští populisté však právě toto zdánlivě zcela neškodné ustanovení v Listině práv a svobod čím dál častěji zneužívají. Kanaďané by se měli probudit a tuto klauzuli úplně zrušit.

Kanada získala plnou kontrolu nad svou ústavou až v roce 1982, v éře ramenních vycpávek a Jacksonova Thrilleru, v rámci takzvané „patriace“ na Británii. Listina je její nedílnou součástí a kodifikuje práva, na něž mají Kanaďané nárok.

Tehdejší premiér Pierre Trudeau (otec dnešního předsedy vlády Justina) tehdy neochotně souhlasil s vložením „klauzule navzdory“ – známé také jako oddíl 33 – na přání západních provincií, protože se jejich premiéři obávali, že by Listinou posílené soudy mohly oslabit jejich autonomii.

Širokospektrá zbraň

Oddíl 33 umožňuje regionálním vládám pozastavit některé občanské svobody, jako jsou svoboda vyznání, svoboda myšlení, názoru a slova a také svoboda shromažďování. Rádoby autokraté sice nemohli pozastavit volební právo, ale mohli spornou klauzuli použít k umlčování novinářů, arbitrárnímu zatýkání lidí a uzavírání modliteben. Žádná jiná demokratická ústava na světě neobsahuje tak širokospektrou zbraň.

Klauzule byla dlouhé roky považována za jaderné řešení. Nyní ji však arogantní vlády v Quebeku a Ontariu používají zcela nevázaně. V roce 2019 se na ni odvolal konzervativní quebecký premiér François Legault, když všem státním úředníkům zákonem zakázal nosit náboženské symboly.

Letos ji jeho vláda použila k protlačení zákona, který ještě zpřísnil používání jiného jazyka než francouzštiny na pracovišti. Ještě znepokojivější potom bylo, že stejnou klauzulí se quebecká vláda oháněla, když udělila jazykové policii právo provádět na úřadech prohlídky i bez soudního příkazu, aby zkontrolovala, že je la belle langue důsledně používán ve veškeré psané komunikaci.

Doug Ford, konzervativní premiér Ontaria, použil loni oddíl 33 poprvé v dějinách provincie ke schválení zákona, jenž organizacím, které nejsou politickými stranami, omezuje možnost zadávat volební reklamní kampaně. Ford si tak zřejmě chtěl zvýšit šance na letošní znovuzvolení, protože zákon omezoval mimo jiné reklamu zadávanou odborovými svazy a dalšími skupinami, které mohly kritizovat jeho postup při pandemii covidu-19.

Letos v říjnu použil Ford oddíl 33 znovu, tentokrát ke schválení zákona, který by omezil právo dělníků na kolektivní vyjednávání. Zákon byl zrušen poté, co odbory pohrozily generální stávkou.

Další kalibry

Oddíl 33 není jediným nástrojem, kterým se ohánějí provinční šéfové v Kanadě, tedy v zemi, která bývá dávána za vzor liberální demokracie. Na konci listopadu například předložila konzervativní vláda v Albertě zákon, který by exekutivě provincie dal právo odmítnout vymáhat federální zákony, pokud její legislativa rozhodla, že jsou neústavní nebo „škodí Alberťanům“.

Neliberální spády má i federální premiér Justin Trudeau. Začátkem letošního roku použil k ukončení protestu kamioňáků v hlavním městě Ottawě drakonický zákon o nouzovém stavu. Existence „bezohledné“ klauzule v tak vyhroceném prostředí je mimořádně nebezpečná.

V ideálním případě by to chtělo oddíl 33 prostě zrušit. Pokud by to nebylo možné, měl by kanadský Nejvyšší soud omezit jeho využití. Dokonce i v zemi se silnými demokratickými instinkty je naiv­ní předpokládat, že politici nezneužijí ústavní kličku k potlačování základních občanských svobod. 

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com