Oligarcha Kolomojskyj sbírá body

Dramatické události začátku roku v ukrajinské politice mají společného jmenovatele: hrají do karet dlouholetému chlebodárci prezidenta Vladimira Zelenského.

Oligarcha Kolomojskyj sbírá body
Ihor Kolomojskyj | Profimedia.cz

Oficiální vysvětlení zní téměř uvěřitelně. Šestatřicetiletý Oleksij Hončaruk byl nejmladším premiérem v historii své země a přes veškerou snahu nestačil na náročné úkoly mnohostranné reformy, kterou jeho vládě naordinoval prezident Vladimir Zelenskyj. Politika nových tváří se čerstvé hlavě státu vyplatila jen zčásti, pročež bylo nutné přikročit k personální obměně na některých vládních postech, premiérem samotným počínaje.

Tak to prezentuje Zelenskyj a jeho strana Služebník lidu, jež má pohodlnou většinu v parlamentu. Ten v prvním březnovém týdnu odvolal Hončaruka a několik členů jeho vlády. „Důvěra veřejnosti v prezidenta a jeho ekonomické a sociální programy zůstává nezměněna,“ komentoval to předseda vládnoucí strany Oleksandr Korněnko v citaci tamního serveru 112.international. „Vláda měla velmi dobré cíle, ale její kroky byly místy chaotické.“

Neposlušný premiér?

Oficiální verze však nevysvětluje drama, které Hončarukovu odvolání předcházelo. Začátek roku byl na vypjaté situace velmi bohatý. Předcházel mu již loni důležitý premiérův tah v exponované kauze finančního domu Privatbank. Jeho spolumajitelem byl vlivný podnikatel Ihor Kolomojskyj, jenž banku nejprve zruinoval nevýhodnými půjčkami spřáteleným firmám a v roce 2016 ji nechal převzít státem. Vláda do ústavu nasypala ekvivalent nejméně pěti miliard dolarů, aby jej zachránila. Kolomojskyj poté začal požadovat zpět buď celou banku, nebo alespoň dvě miliardy dolarů odškodného. Vzhledem k tomu, že byl až do loňských prezidentských voleb zaměstnavatelem současného prezidenta, je každý Zelenského tah ve věci Privatbank obzvlášť bedlivě sledovaný.

Premiér Hončaruk nicméně loni prosadil zákon, jenž by v privatizaci Kolomojskému zabránil převzít nad Privatbank kontrolu. Chvíli se nedělo nic. Až 15. ledna se dostala na veřejnost – anonymně na sociální síti Telegram – nahrávka z neveřejného Hončarukova jednání s vedením centrální banky, na níž si premiér utahuje z prezidentova (i vlastního) nedostatku ekonomického vzdělání a zkušeností.

„Druhá šance“

O dva dny později podal Hončaruk demisi, trochu teatrálně do rukou prezidenta, ačkoli podle ústavy jej jmenuje a odvolává parlament. Jako důvod uvedl snahu předejít podezření, že hlavu státu nerespektuje. Zelenskyj hru přijal a řekl, že Hončarukovi „ještě dá šanci“.

Premiér ji nevyužil. Schválil jmenování nového manažerského týmu v energetické firmě Centrenergo, jehož privatizaci vláda připravuje. Když však nový šéf přišel na konci února poprvé do práce, bezpečnostní služba jej nepustila dovnitř. Ochranku najal odvolaný manažerský tým, složený z Kolomojského blízkých spojenců.

Soudní zákaz vyhazovu

Začalo jít do tuhého. Zčistajasna se objevil soudní příkaz, jenž zakazuje staré manažery Centrenerga odvolat – bez ohledu na to, že již jednou odvoláni byli. Vyšlo najevo, že o příkaz požádal úřad generálního prokurátora. Aby se to nepletlo, prokuraturu ovládají podle ukrajinských médií lidé blízcí prezidentovi Zelenskému. Významnou výjimkou je čerstvý šéf úřadu Ruslan Rjabošapka, který před příchodem do funkce pracoval v Transparency International (a místo vzal po chlapíkovi, jenž šel na ruku americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi při hledání špíny na jeho volební konkurenty).

Ještě koncem února sepsal Hončaruk demisi nanovo – ale nejspíš ji nikomu nedoručil. Vtom zasáhl Zelenskyj: svolal na 4. března mimořádné jednání parlamentu. Na webových stránkách kyjevského soudu se trochu bizarně objevila zpráva, že soud obdržel žádost od úřadu vlády o vydání příkazu, jenž by zakazoval parlamentu jednat o Hončarukově odvolání. Vláda to vzápětí popřela a zpráva ze soudní stránky zase zmizela.

V den hlasování o vlastní budoucnosti Hončaruk demisi doručil do parlamentu. Dopadlo to, jak to dopadnout muselo. Hlasy poslanců Zelenského strany a jejích spojenců předsedu vlády z funkce odvolaly a zvolily jeho zástupce Denyse Šmyhala. Kromě Hončaruka však skončili i prozápadní ministr zahraničí Vadym Prystajko, ministryně financí Oksana Markarová a generální prokurátor Rjabošapka.

Klíčem je Privatbank

Časopis Business New Europe citoval Tima Ashe, britského finančního analytika moskevské investiční firmy BlueBay Asset Management: „Je mi líto Markarové, odváděla skvělou práci při komunikaci s Mezinárodním měnovým fondem. Měla také na starost státní zájem na Privatbank – a to ji možná nakonec dostalo.“ Její slova se shodují s výrokem propuštěného prokurátora Rjabošapky: „Udělali jsme ve věci Privatbank slušný pokrok – a někteří cyničtí lidé pak museli jednat rychle.“ 

Rjabošapka neřekl, koho má na mysli, a ani to nebylo úplně nutné. Ihor Kolomojskyj si může pogratulovat: rozhodnutí o Privatbank zůstává v nedohlednu a v Centrenergo dál sedí jeho lidé. Naopak ministryně, která měla zájem to změnit, aby získala zahraniční peníze, je pryč. A nitky všech příslušných rozhodnutí se sbíhají u prezidenta Vladimira Zelenského.

Týdeník hrot

  • Políček bezradné vládě
  • Čistá energie z pracovních lágrů
Objednat nyní