Odkud pochází pes? Z východu

Výzkum, který se zabýval sto let vyhynulým japonským vlkem, naznačuje, že k domestikaci psů došlo nejspíš ve východní Asii.

Odkud pochází pes? Z východu
Japonský vlk (Canis lupus hodophilax) | Profimedia.cz

Na světě existuje zhruba 450 plemen psů, která se všechna vyvinula z vlka. To je neoddiskutovatelný fakt. Stále však není jasné, o kterou populaci vlka šlo, a tedy ani to, kde k domestikaci psa došlo. Teorií existuje celá řada – od Evropy přes Blízký východ až po východní Asii. Tým japonských vědců, který vedl evoluční biolog – a milovník psů – Yohey Terai z univerzity SOKENDAI (Graduate University for Advanced Studies v Hayamě), nyní představil na webu bioRxiv dosud nerecenzovanou studii, která poměrně silně naznačuje, že k domestikaci psa došlo zřejmě ve východní Asii. 

Toto zjištění je vedlejším produktem zkoumání japonského vlka – zvláštního poddruhu vlka obecného (Canis lupus hodophilax) –, který žil v Japonsku po tisíce let, než někdy na počátku 20. století vyhynul. Tým proto nejdříve extrahoval z dochovaných pozůstatků (z muzejních exemplářů i lebek, které si Japonci tradičně přibíjeli coby ochranu na střechy svých domů) kompletní genom devíti exemplářů japonského vlka. Poté jej srovnal s jedenácti genomy japonských psů, mnoha dalších psů (od australských psů dingo až po moderní plemena), různých populací vlků a dalších psovitých šelem, jako jsou lišky či kojoti.

Sesterská skupina

Výsledek překvapil. Obecně se vlčí populace dělí z genetického hlediska na tři velké skupiny – evropskou, blízkovýchodní a východoasijskou. Japonští vlci patří logicky do té východoasijské, vůbec nejblíže však geneticky mají ke psům jako k celku. „Je to sesterský vztah,“ řekl Terai vědeckému časopisu Science. Jinak řečeno, data naznačují, že japonští vlci a psi mají společného předka, přičemž nejspíše šlo o dávnou, dnes vyhynulou populaci vlků, která kdysi žila – tady ovšem nezbývá než odhadovat – někde ve východní Asii.

DNA japonských vlků se kromě toho přímo otiskla do DNA současných psích plemen. Platí přitom, že psi spojení s východní Asií, jako jsou třeba moderní japonská plemena (například shiba-inu) nebo naopak původem starobylí psi dingo (do Austrálie pronikli až spolu s lidmi), sdílejí s japonskými vlky zhruba 5,5 procenta své DNA. Evropská plemena – jako například němečtí ovčáci či labradorové – mají ovšem v sobě „japonských“ genů mnohem méně. Podle autorů studie to zřejmě svědčí o tom, že se japonští vlci druhotně křížili s východoasijskými psy a ti pak něco z jejich genů zanesli na západ.