Rána pro ukrajinskou ekonomiku. Evropa omezí dovoz drůbeže, vajec a cukru

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Evropští zemědělci dlouhodobě kritizují Brusel, že nedokáže ochránit zemědělský trh před lacinou konkurencí z Ukrajiny. Členské země EU se dohodly na kompromisu, který by měl zavést kvóty na drůbež, vejce, cukr, oves, kukuřici nebo med.

Celý článek
0

Důchodová reforma musí být na sílu. Dobrovolnost nemá smysl, kdo si nechce spořit, ať ze systému vystoupí

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Proč si Češi na důchod spoří směšné částky? Jsme národ s averzí na riziko, říká hlavní analytik Hrot24 Miroslav Zámečník s tím, že není jiná cesta, než aby bylo spoření povinné.

Celý článek
0

Praha nestaví a je drahá. Investory teď více lákají Brno a Ostrava

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Levnější pronájmy i zatím nevyužité lidské zdroje. Krajská města jsou stále zajímavější pro firmy, které hledají klidnější lokality nebo hodlají expandovat do regionů.

Celý článek
0
Vybrané články
z týdeníku The Economist

Zruší levice volný obchod? Tlak cancel culture na exit firem z Ruska bude mít vážné důsledky

Uprostřed potlesku za rychlou reakci západních firem na ruskou agresi se zapomíná, že hra na dobro a zlo se může obrátit proti byznysu samotnému a v důsledku i proti demokracii.

Zruší levice volný obchod? Tlak cancel culture na exit firem z Ruska bude mít vážné důsledky
Uzavřená pobočka McDonald’s v Moskvě | foto Shutterstock.com

Jeffrey Sonnenfeld prožívá – jak sám říká – McLuhanovu chvilku: „Patnáct minut slávy, po nichž zase upadne do zapomnění.“ Sonnenfeld je „slavný“, protože krátce poté, co 24. února poslal Vladimir Putin vojska na Ukrajinu, sepsal 68letý profesor z katedry managementu na Yale seznam firem, které se stahují z Ruska. Přispěl tím k urychlenému odchodu mnoha dalších – celkem v Rusku ukončilo činnost už 470 společností. Jeho akce vyvolala pozitivní mediální reakce. A také ho začali obléhat nejrůznější píáristé, kteří se chtěli ujistit, že se jejich firmy nedostanou do Sonnenfeldovy „síně hanby“.

„Ukrajinský morální test“, jak kampaň překřtily New York Times, dramaticky zvýšil povědomí o muži, který už předtím měl pověst „našeptávače generálních ředitelů“. Ale nevěřte mu, když říká, že se zase vrátí do zapomnění. Odchod z Ruska nepovažuje jen za ctnostné vyjádření odporu vůči Putinovu vraždícímu režimu. Každý takový krok je pro něj zároveň hřebíkem do rakve globalizace. Nepřekvapilo by proto, kdyby zanedlouho vedl generály firem na křížové výpravě proti ní.

Principiální pragmatici

Sonnenfeld není ve světle reflektorů žádným nováčkem. Vypracoval se na velekněze hodnotového systému v západním byznysu, který propagoval posledních téměř 45 let a který se konečně dostal do módy. Říká mu byznysová etika. Kritici mu říkají „woke“. Na tom, že teď západní společnosti odcházejí z Ruska, nic moc woke není. Někteří se při tom ohánějí principy, ale ve většině případů jsou to čistě pragmatická rozhodnutí. Potěší tím zákazníky a zaměstnance, kteří jsou rozhořčení z války, a jelikož podnikání v Rusku tvoří u většiny firem jen zlomek globálních tržeb, je to z investorského hlediska zanedbatelný krok.

Zároveň je to však krok na šikmou plochu. Před necelým rokem pomáhal Sonnenfeld vzbudit spravedlivé rozhořčení desítek amerických generálních ředitelů kvůli změnám ve volebních zákonech v Georgii a dalších státech. Oslavoval protesty byznysových lídrů proti vládní politice v otázkách, jako jsou držení zbraní, imigrace, klimatická změna a práva transgender osob.

Sonnenfeld říká, že kromě odchodu z Ruska se při posledním setkání s šéfy předních amerických firem hodně diskutovalo o obavách ze stability globálních dodavatelských řetězců; prý panuje shoda na nutnosti dosáhnout větší soběstačnosti. Jinými slovy, další obětí agendy woke se může stát volný obchod. Uprostřed potlesku, kterého se firmám dostává za rychlou reakci na ruskou agresi, vzbuzuje takové plíživé rozšíření celé akce značné obavy. Kam až šéfové firem při hře na arbitry dobra a zla zajdou?

Začátek konce

Při rozhovoru s autorem tohoto textu Sonnenfeld rozvedl, proč se domnívá, že bude ruská invaze na Ukrajinu znamenat zlom v podpoře globalizace. Podle jeho názoru vyvolalo období po pádu Berlínské zdi „naivní přesvědčení“, že kapitalismus západního střihu a výrobky jako hamburgery od McDonald’s mohou přinést globální harmonii. Ruská agrese podle jeho názoru toto přesvědčení definitivně pohřbila.

Chtějí tedy generální ředitelé, s nimiž hovoří, změnit systém, který jejich firmám přinesl zisk a zároveň pomohl částem světa vybřednout z chudoby? zeptali jsme se. Podle Sonnenfelda si američtí CEO nepřejí, aby se kyvadlo zhouplo úplně zpátky k izolacionismu. Zaznamenal prý však „pokles nadšení pro neomezený svobodný obchod“.

Není sám, kdo se domnívá, že válka na Ukrajině obrátí byznys proti globalizaci. Larry Fink, šéf fondu BlackRock, jenž je největším správcem aktiv na světě, v každoročním dopisu akcionářům z 24. března uvádí, že válka zřejmě přiměje firmy přehodnotit dodavatelské řetězce, pravděpodobně stáhnou větší část operací blíže k domovu, i když to bude znamenat vyšší náklady a nižší marže.

Tyto názory začaly sílit už v době čínsko-americké obchodní války za prezidentství Donalda Trumpa a poté znovu při růstu mzdových nákladů a logistických problémech při covidové pandemii. V tuto chvíli nemám k dispozici žádné statistiky, které by potvrzovaly nějaký velký „reshoring“. Dílčí důkazy se však najdou.

Možná se jedná čistě o projev byznysového pragmatismu. Větší a kvalitnější automatizace částečně vynahrazuje vyšší mzdy v rozvinutých státech a zároveň snižuje náklady na dopravu. Jak se státy začínají seskupovat do dvou táborů, na jedné straně kolem Číny a Ruska, na druhé kolem Ameriky a Evropy, mohou vlády začít motivovat firmy, aby doma víc investovaly do klíčových technologií, jako jsou polovodiče, a zvýšily tím bezpečnost dodávek. Pokud by domácí poptávka po zboží firem rostla nebo byla státy dotována, dává smysl, aby se ji snažily uspokojit.

Navíc je tu tlak na udržitelné investování, který může západní společnosti přimět, aby si dvakrát rozmyslely budování rozsáhlých dodavatelských řetězců s články na místech, kde se dodržování těchto zásad jen těžko monitoruje.

Jenže když se podniky zahalí do národních barev, místo aby byly vlajkonoši pragmatismu (a zisků), všechno se komplikuje. Jejich šéfové si jistě uvědomují, že po odchodu z Ruska nechávají volné pole místním konkurentům, kteří se nijak nerozpakují podporovat Putinův režim. Opouštějí také svoje ruské zaměstnance, kteří mohou s kremelskou vládou nesouhlasit. A svým momentálně populárním postojem k Rusku mohou také odvádět pozornost od jiných svých škodlivých externalit, jako je třeba uhlíková stopa jejich byznysu. Platí totéž co u všech ideologických postojů – dá se na ně pohlížet z mnoha různých úhlů.

A potom je tu samotná demokracie. Jeffrey Sonnenfeld tvrdí, že firmy jsou pozitivní silou, která usiluje o sociální a politické změny v dnešní západní společnosti. Korporátní kampaň proti Putinovu režimu vidí ve stejném světle jako divestice z Jižní Afriky v osmdesátých letech, které podle něj pomohly ukončit vládu apartheidu.

Tím, že se firmy chovají jako řádní občané, přispívají k dodržování a uplatňování demokratických hodnot. Ale představa, že jakási nereprezentativní parta nevolených manažerů dělá morální volby jménem svých zákazníků a zaměstnanců, může demokracii spíš podkopat než ji posílit. Ve světě ohrožovaném autokraciemi, jako je Rusko, by to byl zdrcující vlastní gól.

© 2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.