Odchod USA z Afghánistánu? Spíš ostuda než prohra

V USA po Afghánistánu brzy ani pes neštěkne. Zato Evropa se pod přílivem afghánských uprchlíků pořádně zapotí.

Média i výroky různých expertů se jen hemží srovnáváním odchodu Američanů z Afghánistánu a bleskového pádu kábulské vlády s vietnamským fiaskem a pádem Saigonu. Ve skutečnosti však mají jedinou podobnost – v chaotickém úprku amerických občanů ze země. Jinak byly oba konflikty velmi odlišné.

Dvakrát jinak

Vietnamem prošlo dva a půl milionu amerických vojáků, z nichž téměř šedesát tisíc padlo. Ve vrcholné fázi tam bojovalo přes půl milionu mužů a žen, kteří hájili svobodu jižního Vietnamu proti agresi severního komunistického souseda, a šlo o součást globálního studeného konfl iktu dvou tehdejších mocností. Američané přes mohutnou vojenskou převahu nebyli schopni soupeře porazit a jejich odchod si fakticky vynutila domácí politická situace – statisícové protiválečné demonstrace.

Při jedné z nich v roce 1970 na Kentské univerzitě v Ohiu dokonce Národní garda zastřelila čtyři protestující studenty. V roce 1973 Nixonova vláda uzavřela Pařížské dohody, které znamenaly příměří a stažení naprosté většiny amerických vojsk. Ale také závazek podpory, včetně vojenské pomoci jihovietnamské vládě pro případ, že by severní Vietnam dohodu nedodržoval. Kongres ovšem krátce po podepsání dohody schválil řadu zákonů, v nichž Nixonově vládě výslovně zakázal nasazení amerických vojáků v celé Indočíně, tedy kromě Vietnamu i v Kambodži, kde to znamenalo nástup Pol Potovy hrůzovlády. A jižní Vietnam po útoku ze severu v roce 1975 rychle padl a zbylí Američané v panice utíkali. To byla skutečná vojenská a politická prohra, která změnila politiku USA na dlouhou dobu.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit