Dopad zavedení povinného očkování je zdánlivě malý, ale potenciálně klíčový.
Do čtyřiadvaceti hodin poté, co francouzské úřady vyhlásily, že budou vyžadovat, aby se každý před vstupem do veřejných prostor prokázal dokladem o absolvované vakcinaci nebo negativním testem na covid-19, se na očkování přihlásil milion lidí. Další země Francii následují: Itálie zavedla politiku „vakcína, nebo test“ v polovině října. Jak efektní může toto pravidlo být? Francouzská reakce byla masivní, ovšem mnoho z onoho milionu zájemců by se stejně nechalo naočkovat. Průzkumy veřejného mínění v Americe ukázaly, že většina dosud nenaočkovaných nemá v plánu na tomto stavu cokoli měnit.
Když je to nové
Vzhledem k tomu, že vakcína proti covidu-19 je nová, reakce na její povinnou aplikaci se bude pravděpodobně lišit od té, kterou vyvolává povinné očkování dětí již zavedenými vakcínami. Historie nám však i tak nabízí relevantní data týkající se tvrdých odpůrců vládních nařízení.
Souvislost mezi úředně nařízeným očkováním a jeho skutečným absolvováním je u standardních očkování v dětství nejednoznačná. Většina Evropy se těší vysoké proočkovanosti i bez zavedení této povinnosti, zatímco v chudých zemích bývají nařízení častěji porušována. Dokonce ani v případě zemí se stejným HDP na hlavu neplatí, že by se očkovalo víc tam, kde je očkování povinné – možná proto, že k nátlaku se uchylují úřady jen na místech s nízkou proočkovaností.
Jinou možností, jak vyhodnotit vliv zavedení povinnosti se naočkovat, je zkoumání změn po zavedení nových nařízení. Dlouhodobý nárůst proočkovanosti v Ugandě se zpomalil poté, co země zavedla očkování povinně. Začala však vakcinaci vyžadovat až poté, co bylo naočkováno osmdesát procent dětí.
Na povinnosti záleží
V bohatých zemích pomohla nařízení jen trošku. Austrálie v roce 2016 zrušila výjimku pro odpůrce z přesvědčení. Míra proočkovanosti proti dětské obrně se následně zvýšila o tři procenta. Po zavedení nové očkovací povinnosti v letech 2017 a 2018 (kvůli nárůstu počtu lidí nakažených nemocemi, proti nimž máme účinné vakcíny) zaznamenala Itálie vyšší počet očkování proti spalničkám a Francie proti meningitidě typu C. Šestice zemí, jež od roku 2000 zpřísnily očkovací povinnost, zaznamenala v průměru nárůst počtu vakcinovaných o 2,2 procenta.
Nejlepší důkaz toho, že na povinnosti záleží, najdeme v Americe. V některých tamních státech jsou výjimky možné jen z lékařských důvodů, jinde je udělují i na základě náboženského nebo filozofického přesvědčení. Po zohlednění vlivu demografických a politických charakteristik, jež mají na míru proočkovanosti také vliv, zjistíme, že ve státech s menším množstvím výjimek je počet očkovaných o 1,1 procenta vyšší než v těch, kde je výjimek nejvíce.
To je na první pohled jen velmi malý rozdíl. Vzhledem k tomu, že proočkovanost logicky nemůže přesáhnout sto procent, zmůže toho povinně nařízené očkování na místech s již tak vysokou mírou proočkovanosti jen málo. U chorob, jako jsou spalničky, je navíc k dosažení kolektivní imunity zapotřebí, aby bylo očkovaných 95 procent populace. I pár procentuálních bodů tak může rozhodnout o tom, jestli se nemoc v případě výskytu začne masově šířit, nebo bez povšimnutí vyšumí.