Vybrané články
z týdeníku The Economist

Obžalovaný číslo 54 000 000

Egyptská vláda nemůže zapomenout svým občanům, že si dovolili nevolit.

Obžalovaný číslo 54 000 000
ilustrace Vojtěch Velický

Hromadné soudní řízení není v Egyptě žádnou novinkou. Od roku 2013, kdy Abdalfattáh as-Sísí svrhl legitimně zvolenou vládu, předsedali soudci několikrát líčením s tolika obžalovanými, že by zaplnili jumbo jet. Během slyšení v roce 2014 bylo odsouzeno přes pět set lidí k trestu smrti za zabití jediného policisty. V porovnání s posledním úkolem, před nímž stanulo egyptské soudnictví, bylo ovšem i tohle pouhé cvičení pro liliputy. Stát totiž 26. srpna zahájil trestní řízení v rámci jediného případu proti padesáti čtyřem milionům lidí.

Obhajoba by tu mohla vznést námitku: v tom čísle musí být chyba. Jenže Egypt skutečně začal trestně stíhat více než polovinu svých obyvatel a celých 86 procent voličů. Podstata jejich trestného činu – který bývá jen zřídka potrestán – spočívá v tom, že se minulý měsíc nedostavili k volbám do horní komory parlamentu. (Zákony nařizující povinnou účast u voleb nejsou výsadou Egypta; platné jsou i v Austrálii, Belgii a v dalších zemích.)

Covid neomlouvá

Obhájce by se dozajista zaměřil na polehčující okolnosti. V rozpáleném srpnovém vzduchu je postávání ve frontách přede dveřmi volebních místností krajně nepříjemné – obzvláště pro staré a nemohoucí. Navíc by se lidé uprostřed pandemie neměli srocovat. Ačkoliv počty zdaleka nedosahují stejných čísel jako v červnu, nakažených covidem-19 přibývá: úřady varují před druhou vlnou.

Většina obhájců by se jistě odvolávala na apatii. Vrchní komora, dříve zvaná rada šúra, byla po převratu rozpuštěna a znovu ustavena teprve po loňském referendu. Přejmenovala se na Senát a aktuálně nedisponuje žádnou legislativní mocí. Třetina z tří set členů Senátu je volena přímo. Další třetina se volí ze stranických kandidátek, jichž bylo v nabídce přesně jedna: provládní blok. Poslední třetinu jmenuje přímo as-Sísí. Nic z toho v egyptských voličích nevyvolává žádnou zvláštní touhu jít volit.

Arabští autokraté mívají k pentličkám demokracie dojemný vztah. Někteří využívají volby k předvedení své moci. Saddám Husajn byl v referendu v roce 2002, v němž se rozhodovalo, zda má odstoupit, či setrvat v úřadu, a kterého se zúčastnilo působivých 100 procent voličů, zvolen, aniž by se objevil byť jediný nesouhlasný lístek. Jiným volby slouží jako pojistné ventily. Husní Mubárak, který vládl v Egyptě třicet let, sice držel parlament pevně v rukou, nicméně do jisté míry umožňoval existenci soutěže i opozice.

Volit není volba

As-Sísí volby nevyužívá ani jedním z těchto způsobů. Dolní komora se změnila v pouhého majitele razítek a Senát bude ještě zbytečnější. Mizerná volební účast podrývá as-Sísího tvrzení o podpoře veřejnosti. V parlamentních volbách v letech 2011 až 2012, kdy se Egypt pokusil o skutečnou demokracii, volila víc než polovina obyvatel. V roce 2015 přišlo k urnám jen 28 procent. Volba samotného as-Sísího byla v roce 2014 plánovaná jako dvoudenní akce. Ve chvíli, kdy to vypadalo, že přijde volit jen hrstka lidí, přidal se promptně třetí den, aby mohli vládní činitelé do volebních místností nahnat víc duší.

As-Sísí může doufat, že hrozba trestu přivede v listopadu, kdy budou k mání křesla v dolní komoře, víc Egypťanů k volebním urnám. Řada obyvatel totiž na až pětisetlibrovou pokutu (zhruba 715 korun) prostě nemá. (Mimochodem obžaloba 54 milionů lidí by stát mohla vyjít na 27 miliard liber, tedy na celé procento ročního rozpočtu.) Hrozby však fungují, jen když jim můžete věřit. Egyptské soudnictví nemá na něco podobného zdroje. Mnohem lepší způsob, jak zvýšit volební účast, je uspořádat volby, při kterých se bude o něčem skutečně rozhodovat.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání krátkou práci
Objednat nyní