Obstrukční blamáž

Co dělat proti parlamentním obstrukcím? Možná by stačilo zvolit jinou taktiku a neokopávat si vlastní kotníky.

Obstrukční blamáž
Tomio Okamura | foto Profimedia.cz

Je to skoro přesně sedm let, co Petr Fiala – tehdy ještě jako předseda opoziční ODS – nebývale ostře vystoupil směrem k vládní koalici ČSSD, ANO, KDU-ČSL.

„Byli jsme svědky znásilnění jednacího řádu ze strany vládní většiny,“ prohlásil v únoru 2016. Tehdy se ve Sněmovně projednávalo zavedení EET a opozice se všemožně snažila tomu zabránit obstrukcemi, třeba i „nekonečnými“ vystoupeními u řečnického pultíku. Teď se Fiala ocitl na druhé straně barikády a k obstrukcím především Tomia Okamury (SPD), který chce spolu s opozičním ANO zabránit přijetí pandemického zákona, minulý týden uvedl: „Bohužel jsme se v úpadku politické kultury a pravidel parlamentního života dostali ještě dál, ještě hlouběji.“

Abychom ale byli spravedliví: ve zcela obdobné pozici se ocitli i mnozí další politici. Poslanci ČSSD například před lety obstruovali církevní restituce, lidé z TOP 09 zase zdanění hazardu. Když se pak titíž poslanci stanou součástí vládní koalice, začnou vymýšlet, jak upravit jednací řád, aby měli svou pěšinku hezky umetenou a zlí opozičníci jim neházeli klacky pod nohy. Možná by ale stačilo zvolit jinou taktiku a neokopávat si vlastní kotníky.

Třeba tak nespěchat a lépe se domluvit se svými senátory, aby předlohu nevraceli do dolní komory parlamentu, nebo si zajistit dostatek poslanců, aby jich v sále bylo při klíčovém hlasování skutečně dost. Případně udělat nějaký vstřícný krok směrem k opozici. Například jí dát místopředsednické křeslo, které je ve Sněmovně stále volné.