Obamovský kolejní (ne)řád

Nová americká administrativa řeší, zda při obviněních ze sexuálního násilí na univerzitách znovu nakloní rovinu ve prospěch údajných obětí.

Obamovský kolejní (ne)řád
ilustrační foto | Shutterstock.com

Pár týdnů poté, co se Daniel (ve skutečnosti se jmenuje jinak) na večírku vyspal s jednou ze spolužaček, dostal od společného známého esemesku. Stálo v ní, že dotyčná byla opilá a sex s ním vlastně vůbec mít nechtěla. A známý mu přál hodně zdaru při hledání nové univerzity. „Bohužel přesně tak se celá situace vyvinula,“ říká Daniel. Tvrdí, že jeho obhajobu, že se stykem oba souhlasili, nikdo neposlouchal. A když pak dotyčná vznesla formální stížnost, neposlouchalo ho ani vedení univerzity. Univerzitní výbor odmítl vyslechnout svědky, kteří měli Danielovo tvrzení podpořit. Byli mezi nimi i lidé, kteří Daniela a ženu, jež ho obviňuje, viděli společně poté, co měli onen údajně nekonsenzuální sex. Ani Daniel, ani jeho právník nedostali příležitost podrobit žalující křížovému výslechu, mohli jenom výboru předat otázky, ale neměli žádnou kontrolu nad tím, zda byly položeny. „Celý proces mi připadal naprosto jednostranný,“ říká Daniel. 

Poté, co byl Daniel shledán vinným ze sexuálního útoku, jej univerzita, kterou nesmíme z právních důvodů jmenovat, vyloučila a on dokončil studia jinde. Teď se obává, že mu tato epizoda zhatí snahu o vybudování kariéry. „Už nejsem zoufalý a deprimovaný, jako jsem kvůli té nejhorší věci, co se mi v životě stala, byl,“ vykládá. „Ale mám pocit, že následky si ponesu pořád.“

Záludná vyhláška

Kdyby byl Daniel obviněn ze sexuálního útoku o pár let později, situace by se možná vyvinula jinak. Proces vyšetřování a posuzování obvinění ze sexuálního napadení, jímž on a žalující dívka v roce 2015 prošli, byl do značné míry formován směrnicemi zavedenými během Obamovy administrativy mezi roky 2011 a 2014. Řada lidí se domnívá, že tyto směrnice pomíjely práva obviněných. Betsy DeVosová, Trumpova ministryně školství, v roce 2020 tato práva obnovila. Bidenova administrativa teď možná zavede další změny. V březnu prezident podepsal vládní nařízení, podle něhož mělo ministerstvo školství zvážit zrušení pravidel zavedených během Trumpovy éry, a tento týden proběhlo v této záležitosti slyšení.

To, že pachatelé sexuálních útoků bývají jen vzácně obviněni a odsouzeni, je jedním z velkých selhání justičního systému jak v Americe, tak jinde na světě. Ještě před několika lety byly oběti sexuálního zneužívání v kampusech běžně ignorovány nebo byly přesvědčovány, aby obvinění stáhly. Právě s cílem tuto situaci napravit schválila Obamova administrativa prováděcí vyhlášku k hlavě IX školského zákona z roku 1972, která zakazuje diskriminaci na základě pohlaví.

Přestože vyhláška neměla stejnou váhu zákona, federální Úřad pro lidská práva (OCR) pohrozil, že instituce, které ji nebudou dodržovat, odstřihne od federálních financí, což by pro ně mělo dalekosáhlé důsledky. Stálo v ní, že instituce musí vyžadovat pouze minimální důkazní břemeno, známé jako „převažující důkaz“ (za nějž je často považována 51procentní pravděpodobnost viny), místo standardních „jasných a přesvědčivých důkazů“ (ty se pohybují kolem 75procentní pravděpodobnosti).

Soudce a porota

Vyhláška navíc podkopala právo presumpce neviny. Pro obviněného je obtížné klást dotazy žalujícímu nebo získat přístup k důkazům, které proti němu existují. Doporučuje se model „jednoho vyšetřovatele“, v němž zaměstnanec univerzity zaujímá roli soudce, poroty i žalobce. A vyhláška zavádí některé velice vágní definice, například pro sexuální obtěžování, za něž považuje jakékoli „nevítané chování sexuální povahy“.

Kalifornská právnička Jenna Parkerová, která zastupuje studenty v občanských žalobách poté, co je jejich univerzitní výbory shledaly vinnými, říká, že tato vyhláška vyvolala zmatek. Některé univerzity se dočkaly obvinění, že směšují „nekonsenzuální“ s „nechtěným“ (tedy s pocitem, který může následovat po konsenzuálním sexu, ale také s ním nemusí souviset). Podle některých nemohou opilí studenti vyslovit souhlas, což by byla živná půda pro justiční omyly.

Fakt, že řada univerzit jednoduše nebyla připravena na provádění této paralelní formy spravedlnosti, začal být zřejmý ze záplavy soudních sporů pro porušení formálních procesních náležitostí. Organizace Title IX For All, která spravuje databázi podobných žalob, tvrdí, že od roku 2011 jich bylo vzneseno téměř sedm set. Cynthia Garrettová, spolupředsedkyně Families Advocating for Campus Equality, říká, že systém, které vyžaduje řešení v mezích občanskoprávních sporů, obzvláště znevýhodňuje chudé studenty.

Úprava zavedená Trumpovou ministryní DeVosovou v roce 2020 valnou část vyhlášky zrušila. Umožnila univerzitám uplatňovat „jasný a přesvědčivý“ důkazní standard. Obnovila rovnováhu procesů včetně toho, že nebylo nadále možné, aby křížový výslech podstupovala pouze jedna strana. Tyto úpravy jsou spravedlivější než vyhláška, která jim předcházela, byť se někteří kritikové Obamových předpisů obávají, že nová definice sexuálního obtěžování – jako nevítaného chování, jež je „závažné, soustavné a objektivně nepříjemné“ – může odradit oběti od toho, aby se snažily domoci spravedlnosti. Epidemie covidu-19 znamenala, že vyhláška nebyla dostatečně otestována. 

Skupiny, podle nichž současná úprava klade příliš velký důraz na práva obviněného, vyhlášku z trumpovské éry tvrdě kritizují. „Víme o spoustě škol, kde obětem říkají: Je to vážně děsivý proces, skutečně to chcete podstoupit?“ přibližuje Sage Carsonová z lobbistické skupiny Know Your IX.

Kompletní anulování vyhlášky přijaté za Trumpovy vlády však není pravděpodobné. Přečkala už několik výzev. Série soudních verdiktů dala za pravdu stížnostem na diskriminaci na základě pohlaví vznesených studenty penalizovanými v souladu s obamovskou vyhláškou. To naznačuje, že návrat k něčemu podobnému by vedl k dalším právním sporům. Že rozsudky na jejich základě byly až příliš často nespravedlivé. A pro některé mohou mít trvalé následky.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.