Vybrané články
z týdeníku The Economist

O vakcínách a syslech

Kolik bude stát vývoj účinného očkování proti covidu-19 a jak zabránit bohatým státům, aby vakcíny hromadily.

O vakcínách a syslech
ilustrace Vojtěch Velický

Pomalu, ale jistě začíná být zřejmé, kolik nás bude pandemie covidu-19 stát. Američtí statistici zveřejnili 30. července zprávu, že se ekonomika USA ve druhém kvartále meziročně zmenšila o 9,5 procenta. Objem výroby v eurozóně klesl ještě víc. Hlubokému hospodářskému poklesu neunikla ani Jižní Korea, která se s virem vypořádala lépe než téměř všechny ostatní země. Vakcína by pomohla ekonomický chaos ukončit.

Vědci a farmaceutické firmy se k tomuto úkolu postavili čelem. Celosvětově se vyvíjí více než 150 vakcín, přičemž šest z nich je už aktuálně ve fázi finálních, rozsáhlých klinických studií. V případě vakcíny proti viru hepatitidy B, tedy nemoci, proti níž vzniklo nejvíce potenciálních vakcín, jsme se do stejné fáze dostali až za desítky let – u covidu-19 nám stačilo pár měsíců. Ekonomické náklady a výdaje veřejného zdravotnictví na pandemii jsou tak obrovské, že se politici už nyní – ještě když se vědci lopotí v laboratořích – musejí vypořádat se dvěma zásadními otázkami: Kolik za vakcíny utratí, aby zajistili, že jich bude vyroben dostatek, a jak je spravedlivě rozdistribuují.  

Dvacetiprocentní nezdar

Vlády do vakcín proti covidu-19 investovaly zatím více než deset miliard dolarů a předplatily si přibližně čtyři miliardy dávek (ačkoliv údaje o obchodech jsou značně mlhavé). Vzhledem k tomu, že je možné, že budou zapotřebí dvě očkovací dávky, znamenalo by to, že bude teoreticky možné naočkovat všechny nejnáchylnější lidi na celém světě. Účinnost se zatím nicméně neprokázala, a velká část nakoupených vakcín tak může být úplně k ničemu. Vakcíny mají ve fázi závěrečného testování typicky dvacetiprocentní šanci na neúspěch. Někteří kandidáti na vakcínu proti covidu-19 pracují s neobvyklými technologiemi a riziko neúspěchu může být tím pádem vyšší. To vysvětluje, proč bohaté země finančně podporují různé týmy a proč se co pár dní podepisují další a další dohody.

Amerika s Evropou se přetahují o to, kdo bude stát na začátku fronty, a ostatní země po světě budou nejspíše po nějakou dobu značně podzásobené. Podle banky Goldman Sachs se Japonsko zařídilo tak, aby mohlo nakoupit jednu dávku na hlavu. Rozvojové trhy si v průměru zajistily očkování pro méně než třetinu svých obyvatel.

Gavi, sdružení, které financuje vakcíny pro chudé země, vytvořilo projekt COVAX, jenž má mimo jiné podpořit několik vakcín v pokročilé fázi vývoje. Účastníkům slibuje účinnou vakcínu až pro pětinu jejich populace do konce roku 2021, přičemž bohaté země zaplatí své dodávky a ze společné pokladny zafinancují ty chudé. O členství projevilo zájem přibližně osmdesát zemí s vysokými a středními příjmy. Zatím však není jasné, kolik peněz dají na stůl: do konce srpna musejí zaplatit za prvních 15 procent svých vakcín. 

Farmaceutické firmy budou mít už teď plné ruce práce s tím, aby dostály svým závazkům, natož aby zvládly zásobit celý svět. Existující výrobní zařízení bude možné přizpůsobit na výrobu určitého typu injekcí. Jiné se však budou muset vybudovat od nuly. Jeden výrobní závod může vyjít na přibližně půl miliardy dolarů a stavba a uvedení do provozu trvá obvykle tři roky.

Reálné dvě miliardy

Firma obvykle zahájí výrobu přípravku ve chvíli, kdy je schválen regulačními orgány. Toto však není obvyklá doba. Některé firmy zahájily ve snaze vše urychlit masovou výrobu vakcín, které ještě neprošly klinickými testy. Firmy mohly slíbit čtyři miliardy dávek, ale některé z jejich vakcín nakonec nemusejí projít testy a nezbude než je zlikvidovat. Řada odborníků se domnívá, že dodávky budou také váznout na celosvětovém nedostatku takových věcí, jako jsou ampulky a jehly. Jejich realističtější odhady hovoří o globálních dodávkách o dvoumiliardovém objemu na konci příštího roku. 

To znamená, že se rozhodně nedostane na všechny, a snadno si dokážeme představit boje, které propuknou, jakmile se na trh dostanou první účinné vakcíny. Zkušenosti z předchozích pandemií nejsou v tomto směru vůbec povzbudivé. Během pandemie prasečí chřipky (H1N1) v letech 2009 až 2010 si bohaté země nasyslily zásoby vakcíny pro boj s nemocí. Teprve když měly víc, než kolik potřebovaly, nabídly nějaké i chudým zemím. V té době se už nemoc stihla přehnat přes celou zeměkouli a bylo po pandemii. 

Také na začátku pandemie covidu-19 přestala celosvětová spolupráce fungovat. Do konce dubna uvidělo světlo světa osmdesát nařízení omezujících vývoz, přičemž vlády hromadily především zásoby dezinfekčních prostředků, osobních ochranných pomůcek a teploměrů. Některé země dokonce zrekvírovaly zásilky, které putovaly přes jejich území.

Coalition for Epidemic Preparedness Innovation, spolek charitativních organizací a vlád, které zafinancovaly raný vývoj některých nejslibnějších vakcín proti covidu-19, proto ve snaze něčemu podobnému předejít zajistil, aby výroba probíhala na několika kontinentech. Stejný krok učinily i farmaceutické firmy.

WHO zasahuje

Politikaření s vakcínami se snaží zabránit také Světová zdravotnická organizace (WHO). Sepsala směrnice, podle nichž by měly být první dodávky distribuovány tak, aby se zachránilo co nejvíce životů, ochránily se křehké zdravotnické systémy a urychlil se konec pandemie. První dávky dostanou zdravotníci a sociální pracovníci, další pak ta pětina populace v dané zemi, u které je největší pravděpodobnost, že by nákaza covidem-19 vedla k úmrtí. Zbytek pak zamíří do míst s nejvyšším rizikem výskytu. COVAX se k těmto principům zavázal, nic však nenaznačuje, že by se jim jednotlivé země ve svých bilaterálních dohodách s farmaceutickými firmami chystaly dát přednost před svými vlastní zájmy.

Je jen malá naděje, že by mimo jiné Amerika, Čína nebo Rusko umožnily vývoz vakcíny vyrobené na jejich území dřív, než bude dostupná pro všechny jejich obyvatele. Výroba vakcíny a její distribuce však vyžaduje komplikovaný celosvětový dodavatelský řetězec skládající se ze surovin, adjuvans (chemické látky posilující účinnost), ampulek atd. V nejhorším případě by mohly země, kterým by bylo znemožněno dostat se k vakcíně, vývoz některého z nezbytných komponentů do „syslících“ zemí zakázat. Prohrají pak všichni.

Globálně dostupná a zdarma distribuovaná vakcína se tedy jeví jako nezbytnost. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je utratit víc. Někteří ekonomové tvrdí, že vlády mohou udělat pro urychlení výroby a distribuce vakcíny víc. Několik na sobě nezávislých skupin vědců uvádí, že svět bude muset investovat přibližně sto miliard dolarů, aby bylo možné vyrobit co nejdříve několik různých vakcín v dostatečném množství. To by znamenalo desetinásobně víc, než kolik už se utratilo. V porovnání se ztracenou hodnotou a sedmi biliony dolarů ve stimulačních balíčcích, jež zatím putovaly do globální ekonomiky, jsou to pořád drobné.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní