Vybrané články
z týdeníku The Economist

Nudimírova teorie evropských dějin

Ve sporu o fiskální politiku Evropské unie jde o mnohem víc než jen o čísla.

Nudimírova teorie evropských dějin
ilustrace Vojtěch Velický

Setkání ministrů financí jsou i pro ty nejotrlejší unijní veterány těžko stravitelnou záležitostí. „Ubíjející,“ zní verdikt jednoho pravidelného účastníka. Unijní cifršpioni si nezasloužili své funkce díky kouzlu osobnosti. Když se sejdou lídři Evropské unie, můžete mít pocit, že se tvoří dějiny. Když se sejdou ministři financí, doslova cítíte, jak z vás vyprchává život.

Jsou to však tito nudní mužové a ženy z evropských ministerstev financí, kdo drží osud kontinentu ve svých rukou. Debata o reformách Paktu stability a růstu, který reguluje rozpočty členských států Unie, určí cestu, kterou se EU bude ubírat další desítky let. Ukáže se, kdo má v EU jakou moc, jak se Sedmadvacítka vypořádá s klimatickou krizí, a dokonce i to, jestli si Unie dokáže udržet globální vliv. „Dějiny světa nejsou ničím jiným než životopisem velkých mužů,“ napsal v 19. století historik Thomas Carlyle. Budoucnost EU bude životopisem těch nudných. Říkejme tomu třeba Nudimírova teorie.

Osm liliputů

Jádro debaty je prosté. Za současných podmínek by členové EU neměli mít větší veřejný dluh než šedesát procent svého HDP a rozpočtový schodek vyšší než tři procenta. V případě porušení těchto pravidel musí příslušná vláda přijít s plánem na návrat k fiskální ukázněnosti. Tyto zásady byly poprvé představeny v devadesátých letech minulého století a tehdy se zdálo, že dávají smysl. V roce 2021 působí jako bizarní vtip. Průměrný poměr dluhu k HDP v eurozóně je kolem sto procent. Itálie je na 160 procentech. Dokonce i Německo prolomilo se sedmdesáti procenty povolenou hranici. Evropský fiskální korzet nemá šněrování.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit