Nový pan Albixon

Největší česká bazénářská firma roste díky covidu o desítky procent. V karanténě zdvojnásobila počet zakázek.

Nový pan Albixon
Zdeněk Vosolsobě | Tomáš Novák týdeník HROT

Zdeněk Vosolsobě převzal po zakladateli Jaroslavu Smetanovi řízení největší české firmy na výrobu bazénů Albixon. Teď přišel vrchol jeho nové kariéry, firma meziročně trhá rekordy. Díky koronavirové krizi nechtějí Češi ani Němci chodit na koupaliště a rádi by měli vlastní bazén. Čekací lhůty na něj jsou do října až listopadu. „Hodně lidí ale začalo brát bazén také jako investici do své nemovitosti,“ vysvětluje růst předseda představenstva Albixonu Zdeněk Vosolsobě. Mimochodem, do firmy se dostal před 11 lety z ulice na pohovor a bazén sám dlouhou dobu neměl.

Trh s bazény roste už poměrně dlouho. Co pro vás ale znamenala koronavirová karanténa v prodejích? Četl jsem, že jste vyrostli o 200 procent.

Na začátku března jsme měli velké obavy, stejně jako všichni ostatní. V prvních týdnech jsme museli zavřít všechna prodejní místa. Postupně pak zavírali i naši distributoři po Evropě a ta situace nevypadala vůbec růžově. Snažili jsme si načrtnout nějaké scénáře, jak se bude situace vyvíjet a byly to scénáře dost černé. Nezbývalo nám nic víc, než denně hlídat cash flow. Po dvou až třech týdnech jsme si ale uvědomili, že by poptávka mohla naopak vzrůstat. Pustili jsme se tedy do marketingu, navýšili výrobní plány a za pár týdnů se potvrdilo to, co jsme si mysleli.

Jak to vypadalo konkrétně?

O těch dvou stech procent navýšení poptávky jste už hovořil. To byla situace v prvních týdnech karantény. Později to bylo 150 procent. Ale ještě teď na číslech vidíme, že srpen je silnější než kdy jindy. Bavíme se o sedmdesátiprocentním meziročním nárůstu poptávek.

Kolik čekáte, že vám ten zvýšený zájem udělá na konci roku v tržbách?

Myslím si, že narosteme zhruba o dvacet procent.

Když jste viděli ten zájem, napadlo vás zdražit?

Zaznamenali jsme některá zdražení komodit, takže jsme museli reagovat. V první polovině roku jsme to uplatnili ale jen na export, kde jsme si to mohli dovolit.

Při takovém růstu – stíháte vůbec vyrábět? Jaké jsou čekací lhůty?

Prodlužují se. Když si dneska půjdete koupit bazén, myslím, že ho dostanete v říjnu nebo v listopadu. Čili v sezoně se v něm už nevykoupete.

Uděláte něco pro to, aby byly lhůty kratší?

Už jsme udělali. Tahle čekací doba nám vychází poté, co jsme zvýšili výrazně výrobu. Jinak by byla ještě delší.

Nejde vlastně o opak odložené spotřeby? Co prodáte navíc letos, neprodáte příští rok nebo za dva roky?

Částečně asi ano. Hodně lidí koupi zvažovalo a covid je mohl trochu popíchnout. Ale když vidím, jak je i přes krizi stále rozjeté stavebnictví, tak se následujícího roku nebo dvou vůbec neobávám. Zdaleka jsme ještě nedosáhli vrcholu.

Jak tahle čísla sledují zakladatelé, bratři Smetanové?

Na začátku na tom byli stejně jako já, ale už mají lepší náladu. Podporují nás.

Když se podívám na odvrácenou stránku vašeho byznysu, je zřejmé, že obce trápí nedostatek spodní vody a vy vlastně prodejem bazénů k vytěžení těch zdrojů přispíváte. Řešíte to nějak?

Chtěli jsme pro to něco udělat, a tak jsme vydali novou řadu, kterou jsme vývojově dokončili na podzim loňského roku. Nové bazény mají výhodu, že se nemusí na zimu vypouštět, takže úspora vody je prokazatelná. Dříve se všechny bazény musely vypouštět na zimu pod trysky, což znamenalo dvě třetiny vody pryč.

A kolik takových bazénů prodáte?

Je to dnes naše standardní řada. Vlastně už nic jiného neprodáváme.

Proč je podle vás v Česku takovým hitem mít na zahradě bazén a trampolínu?

Asi jsme národ lidí, kteří mají rádi soukromé koupání a rádi se sdružují jen s rodinou, což bazén přináší. Za poslední dva tři roky ale také sleduji, že lidé začali brát bazén jako investici.

Investici?

Myslím do své nemovitosti. Už to není jen rozmar, jako to býval dříve. Stačí se podívat na realitní servery. Když se na ně koukám, jsem samozřejmě zvědavý, zda a jaký má dům bazén. A pokud ho má, pak hlavní fotka, která má dům prodat, je pořízena od bazénu. Teď to pandemie jen podpořila. Můžete se podívat na fotky přeplněných koupališť a pak na svůj bazén na zahradě, kde není nikdo než vy. Kvalita vody, soukromí, hygiena, to je na úplně jiné úrovni.

Svoje bazény a zastřešení také vyvážíte, nejčastěji do Německa. Jak se tam na ně dívají?

Poptávka stále roste. Je to vlastně jeden z mála oborů, kde nás Čechy v bazénové kultuře dohánějí a jdou v našich stopách.

Zdeněk Vosolsobě
Tomáš Novák týdeník HROT

Vyvážíte do desítek zemí, zejména v Evropě. Německo je vaším největším trhem?

Je. Daří se nám také ve Francii. A posledních pár měsíců mám radost i ze Skandinávie, zejména z Norska, kde evidujeme meziročně stoprocentní nárůst. Jde zejména o zastřešení bazénů.

Vy sám bazén máte?

Poměrně dlouho jsem váhal. Pořídil jsem ho spíše kvůli dětem než sobě, ale teď bych už za nic neměnil. Vlastně jsem ani nečekal, že z toho budu sám tak nadšený.

Vedení Albixonu přešlo v posledních dvou letech od zakladatelů, pánů Smetanových, na management, jehož vy jste součástí. Jak předání probíhalo?

Generační obměna nastala jak v řízení firmy, tak v akcionářské struktuře. Pan Jaroslav Smetana předal své podíly před několika lety mladší generaci ve své rodině. Dnes už žádnou funkci ve firmě nemá. 

Jak to v praxi vypadá?

Ani pan Smetana, ani jeho rodina se na řízení firmy už nijak nepodílejí. Vše řídíme my. Vlastě má menší roli, přece jen jeho třicetiletá zkušenost je neocenitelná. Využíváme ho u vývojových projektů jako konzultanta. Ale vždycky je to na mou výzvu.

Jak složitý byl nástup nového vedení? Přece jen pan Smetana řídil firmu dost dominantně. Jak se vzdával té role?

To, co předvedl, velmi oceňuji, protože vím, že to pro něj nebylo lehké. Protože jediný možný způsob předání je udělat tlustou čáru mezi zakladatelem a firmou samotnou. I on sám řekl, že buď tady bude dělat všechno, nebo vůbec nic. Držel se toho druhého a díky tomu došlo k úspěšnému předání. V začátcích mě dost podpořil, protože spousta lidí z historie věděla, jak silně pan Smetana firmu držel a snažila se i po jeho odchodu jednat s ním a ne se mnou. Vždycky je pak odkázal na mě, dokázal se držet toho svého pravidla.

V jednom z rozhovorů říkal: „Máme boha, a to je Baťa.“ Koneckonců i tady ve firmě jsou na něj všude historické odkazy. Jak se srovnáváte s tímto dědictvím?

Některé principy od Tomáše Bati stále respektujeme a dál razíme. Zrovna on tu situaci generační obměny shrnul do jedné věty, kterou vždycky nosím s sebou někde napsanou. Zní: „Hybnou silou pokroku je touha po nepostradatelnosti a jeho brzdou je touha zůstat nepostradatelný.“ Vloni na velké akci pro exportní partnery se pan Smetana vyjadřoval k předání firmy a snad by dnes neměnil svou větu, když řekl, že předání řízení managementu a mladší generaci akcionářů bylo nejtěžší a zároveň nejlepší rozhodnutí jeho manažerské kariéry. Zrovna včera jsem ho potkal.

A neplakal?

Ne, byl velmi spokojený.

Kdy vy jste se vlastně do Albixonu dostal?

Kroutím tu jedenáctý rok. Dostal jsem se sem úplně běžně jako člověk z ulice na pohovor.

Víte, co se ve firmě stalo v roce 1995?

To netuším. To mi bylo nějakých…

Bylo vám devět let.

Tak to si nemohu ani pamatovat.

Když jsem se díval do firemní historie, tak v tom roce bratři Smetanové představili svůj první bazén na zahrádkářské výstavě a tvrdě neuspěli.

Tak ten příběh znám, párkrát jsem ho slyšel vyprávět.

Jak se vlastně díváte na tu dobu devadesátých let, začátky podnikání, kdy se děly mnohdy nemožné a z dnešního pohledu překvapivé věci?

Albixon je jednou z firem z té doby. Začala v podstatě v garáži a vybudovala něco svou energií, ze které my dodnes žijeme. Dívám se na to s velkým respektem.

Šlo by podle vás dnes něco podobného zopakovat? Postavit firmu od nuly a za třicet let růst o 200 procent?

Myslím si, že v určitých oborech je to pořád možné.

Nepřemýšlel jste o tom, že byste odešel a měl vlastní podnikání?

Přiznám se, že ano. Vyšel jsem z IT oboru, a pokud bych se někam pustil, tak tímto směrem. Ale za ty roky v Albixonu jsem si firmu, její kulturu a výrobky oblíbil natolik, že už nejsem ajťák, ale bazénář. Myšlenky na vlastní byznys mě už přešly. 

Co byste chtěl dokázat, když jste de facto novým panem Albixonem?

Přebírat firmu po zakladateli je v řadě ohledů těžké. On je energický, houževnatý, má velký drive. Nicméně musím pokračovat v tom, co on nastavil, a to je mít roli lídra na českém a evropském trhu. Kdybych měl jít do detailů, tak bych rád připravil firmu na turbulentní změny, co se na trhu dějí. Rád bych také, aby se Albixon dobře chytal příležitostí, co trh přináší. Rád bych, abychom tu měli inovační klima, aby se tu lidé více pohybovali v zóně odvahy.

Je v tomto oboru ještě co vymýšlet? Když to řeknu zjednodušeně, bazén je prostě díra v zemi.

Tuhle otázku dostávám poměrně často a vždycky odpovídám, že je co vymýšlet. Jen teď na konci roku představíme pár novinek. Naše vývojové kapacity dokonce zdvojnásobujeme, protože víme, že trh se nezastaví.

S bazény se také pojí stavební část, kterou vy ale neposkytujete. Neplánujete jít i tímhle směrem?

Tyto myšlenky přicházejí rok co rok. Na druhou stranu zkuste se mnou počítat. Když bychom naše tisíce zakázek chtěli obsloužit ještě v té stavební části, tak by se Albixon musel stát do roka největší stavební firmou s patnácti stovkami realizací. To nejde. Pak jsme uvažovali nad tím, že bychom pracovali jen v našem okolí, třeba ve Středočeském kraji, ale to jsou stále jen úvahy. Zatím se držíme svého byznysu a do stavebnictví se nehrneme.

Zdeněk Vosolsobě (34)
• Studium College of Information Management and Business Administration ukončil v roce 2015, v roce 2019 dostudoval MBA.
• Pracoval v IT pozicích ve společnostech Staveko, Carrefour či Mediafax.
• Do společnosti Albixon nastoupil v březnu 2010 a přes IT pozice se vypracoval k postu technického ředitele.
• Od ledna 2019 Albixon vede, od srpna 2019 je předsedou představenstva firmy.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání krátkou práci
Objednat nyní