Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Nová, vstřícnější a přátelštější Čína: Je to jen trik?
Čína se snaží přilákat zpět západní firmy. Sázet na to, že se Si Ťin-pching změnil, by ale bylo hloupé a naivní
Liou Che je prošedivělý jedenasedmdesátník, který se chystá opustit nejvyšší patra čínské hospodářské politiky a odejít do důchodu. Musí želet spousty věcí, určitě i toho, jak ekonomiku jeho země zdevastoval marný pokus potlačit covid-19 i toho, jak rychle se nyní virus šíří. Liou se však pyšně zubil, když vzpomínal na to, jak účastníci Světového ekonomického fóra v Davosu reagovali před několika dny na optimistické poznámky jeho delegace. „Nejrůznější lidé říkali: Čína je zase zpátky!“ popisoval televiznímu reportérovi.
Od Lioua, jednoho ze čtveřice místopředsedů čínské vlády a důvěrných poradců prezidenta Si Ťin-pchinga, to bylo skromné vyjádření. Právě on a nikdo jiný z jeho doprovodu se stal středem pozornosti. Jeho projev ze 17. ledna přítomní byznysoví titáni vzhledem ke křehkému stavu světové ekonomiky radostně uvítali. „Pokud budeme tvrdě pracovat,“ prohlašoval Liou, „zaznamená čínská ekonomika v roce 2023 zásadní zlepšení.“
Sliboval, že jeho země bude věnovat „větší pozornost“ podpoře soukromé podnikatelské sféry – tu zásadním způsobem znepokojilo Siovo tažení proti technologickým firmám, stejně jako fakt, že čím dál častěji používá marxisticky znějící slovník. Ty, které zneklidňuje množství překážek, které staví Čína do cesty zahraničním společnostem, mohla ukonejšit Liouova slova: „Čínská národní realita diktuje, že otevírání se světu je nezbytnost, ne nějaká libovůle. Musíme se víc otevřít a zajistit, aby vše lépe fungovalo.“
Pukání ledů
Z Liouových úst nezaznělo nic zásadně nového. Jeho uklidňující tón přiživil v obecenstvu dohady o tom, zda se Si spolu se zavržením „nulové tolerance covidu“ nerozhodl utlumit i část rétoriky, která znepokojovala byznysmeny doma i v zahraničí, snížit tlak na podnikatele a předejít tím dalšímu rozkladu už tak značně poškozených vazeb své země na Západ.
Čínská, státem ovládaná média takové úvahy podpořila. Po účasti na fóru se Liou setkal v Curychu s americkou ministryní financí Janet Yellenovou. Jednalo se o jejich první osobní schůzku od chvíle, kdy se Yellenová před dvěma lety ujala úřadu. Jeden z čínských kanálů to označil za „další známku toho, že ledy mezi dvěma největšími světovými ekonomikami pukají“.
Je docela dobře možné, že Čína cítí potřebu změnit taktiku v řadě ekonomických i diplomatických otázek. Její loňský tříprocentní růst HDP byl druhým nejpomalejším od úmrtí Mao Ce-tunga v roce 1976. Americké snahy zbrzdit příliv špičkových technologií do Číny hatí Siovy ambice zaujmout v technologickém sektoru vůdčí místo.
S tím, jak rostlo geopolitické napětí a covid-19 odhalil zranitelnost na Čínu navázaných dodavatelských řetězců, začala západní firmy o poznání víc znervózňovat představa přílišné závislosti na Číně. Přátelský postoj Číny k Rusku a neochota odsoudit jeho invazi na Ukrajinu otrávily čínské vztahy s většinou Evropy, tedy regionu, který se dlouho snažila získat na svou stranu v naději, že tím oslabí spojenectví s Amerikou.
Davos plný medu
Čína ráda používá Davos jako místo, kde může namazat cizincům med kolem pusy. V roce 2017 se tu – téměř pět let poté, co se chopil moci a začal po celém Západě šířit vlnky neklidu – osobně objevil sám Si. Byl prvním nejvyšším představitelem Číny, který se kdy fóra zúčastnil. Posluchačům vykreslil obraz země, která je zastáncem globalizace a vůdčí silou v boji proti klimatické změně. Zdálo se, že se v Americe čerstvě zvolený prezident Donald Trump chce vydat přesně opačným směrem. O to snáz sbíral Si plusové body.
Změnu naznačují i aktuální čínské kroky. Jedním z nich bylo Siovo rozhodnutí sejít se v listopadu během summitu G20 na Bali se svým americkým protějškem Joem Bidenem. Od srpna, kdy předsedkyně americké Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová navštívila Tchaj-wan (ten si Čína nárokuje a nesnáší jakékoli jeho kontakty s cizinci), Čína s Amerikou v podstatě nemluvila. V únoru by měl podle Američanů navštívit Peking ministr zahraničí Antony Blinken. Byla by to první návštěva nejvyššího amerického diplomata od roku 2018. Příští měsíc se také v čínských kinech začnou promítat snímky hollywoodského studia Marvel a bude tím ukončen jejich dosud nevysvětlený čtyřletý čínský zákaz.
Čína oťukává i další západní země. Během návštěvy Bali se Si setkal také s australským premiérem Anthonym Albanesem. Od roku 2016 se jednalo o první schůzku mezi čtyřma očima, která mezi nimi na takové úrovni proběhla – Austrálie údajně Čínu urazila hned na několika frontách, zejména požadavkem na nezávislé prošetření původu covidu-19.
Čína podle všeho zmírnila dvouletý zákaz na dovoz australského uhlí. Si také zintenzivnil tempo diplomatických jednání v Evropě. V listopadu hostil německého kancléře Olafa Scholze. Zkraje tohoto roku se očekává návštěva francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Tišení soukromého sektoru
Tón se mění i na ekonomickém poli. Oficiální zpráva z prosincové Ústřední konference o hospodářské činnosti, výročního zasedání komunistické strany, které probíhalo za zavřenými dveřmi a projednávalo hospodářskou politiku, obsahovala o poznání méně Siových politických termínů a žádné útoky na „nekontrolovanou expanzi kapitálu“, z níž byly obviňovány fintechové firmy. Zaznělo také, že by se Čína měla „energicky rozvíjet“ na poli digitální ekonomiky. Podle newyorského think-tanku Asia Society Policy Institute je toto Siovo prohlášení pravděpodobně jeho „nejpozitivnějším a nejsměrodatnějším stanoviskem k politické a ideologické legitimitě soukromého sektoru“ od jeho nástupu k moci.
V posledních týdnech čínská vláda upustila od dva roky trvající snahy omezit chaos panující na trhu s nemovitostmi zavedením přísných limitů na půjčky poskytované developerům. Sektor stále potřebuje hluboké změny, ale čínským podnikatelům se ulevilo, že se vláda vrátila k opatrnějšímu přístupu. Dvouleté tažení totiž drtilo prodeje.
Byla by nicméně chyba domnívat se, že se sám Si změnil nebo že je politicky slabší. Chaotické ukončení politiky nulové tolerance covidu-19, jež byla se Siovým jménem úzce spjata, mohlo pošramotit jeho důvěryhodnost u čínských elit a těžko odhadnutelného počtu obyčejných lidí, kterým virus zabil příbuzné a nyní musejí sledovat, jak úřady jejich úmrtí kamuflují. Státní politická mašinerie však šlape stejně jako v čase před říjnovým stranickým sjezdem, na němž si Si zajistil bezprecedentní třetí pětileté období na pozici generálního tajemníka a spolu s ním i politbyro plné věrných stoupenců.
Úředníci po celé zemi nepřestávají špikovat projevy podlézavými odkazy na Siho a jeho vůdcovství. Čína stále zastrašuje Tchaj-wan. Přestože se čínští diplomaté na jednu stranu snaží urovnat vztahy se západními zeměmi, dál používají na adresu Západu ostrá slova, která se stala charakteristickým rysem čínské diplomacie za Siovy vlády. Liou sice v Davosu o čínské ekonomice řekl, co jeho posluchači chtěli slyšet, ale jeho výzva k ukončení „studenoválečného“ uvažování byla zaobaleným rýpnutím do Ameriky.
V očích Číny je Amerika hlavním nositelem tohoto stylu myšlení. Liou dvakrát zmínil Siovu myšlenku „společenství sdílejícího budoucnost pro blaho lidstva“. To v podstatě znamená nový světový řád, v němž bude kritika Číny naprosté tabu.
Kouzelné slůvko reforma
Si se pokusí využít dvě velké politické události, jež se budou letos konat, k posílení důvěry veřejnosti a podnikatelů v čínskou ekonomiku a jeho podporu nestátních firem. Nejprve v březnu jako každý rok zasedne parlament. Hlavní projev přednese odstupující premiér Li Kche-čchiang.
Dá se očekávat, že se v něm bude zrcadlit jazyk prosincové pracovní konference. Na podzim se sejde všech 376 členů ústředního výboru. V této fázi čínského politického cyklu by se tradičně měl soustředit na ekonomiku. Dá se očekávat, že kouzelným slůvkem bude reforma.
Hojný bude ovšem i cynismus. Rok po převzetí moci předsedal Si obdobnému setkání ústředního výboru. Ve vágně formulovaném komuniké se rozplýval nad reformami, jeho řeči však začaly záhy vyznívat naprázdno, když upřel pozornost k posilování stranické kontroly nad podnikáním a vylepšování postavení státních firem.
Čtyři roky poté vystoupil Si v Davosu. V následujících letech se ovšem jeho panování vyznačovalo čím dál drakoničtějšími zásahy na domácí půdě – přinejmenším v Sin-ťiangu a Hongkongu –, zhoršováním vztahů se Západem a sílící malomyslností podnikatelů i zahraničních investorů. „Část z toho je jen zbožné přání,“ říká Andrew Small z výzkumného centra German Marshall Fund of the United States. „A já se domnívám, že Číňané si uvědomují, že by ta zbožná přání mohli docela slušně využít.“ ×
© 2023 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
