Nikdy se neomluvím, protože to neumím. Babiš opět ukázal svou slabost

Andrej Babiš pokračuje v klausovsko-zemanovské tradici politických slabochů, kteří se nedokážou ani slušně omluvit.

Nikdy se neomluvím, protože to neumím. Babiš opět ukázal svou slabost
Schopnost uznat chybu, i když ji potvrdí soud, je Andreji Babišovi cizí (ilustrační foto). | Martin Kimla / Shutterstock.com

Omluvit se za lež nebo nedorozumění patří nejen ke slušnému vychování, ale ukazuje to také na velkorysost a serióznost dané osoby. Obzvláště to platí u politiků a dalších významných občanů. Omluva není známkou slabosti, právě naopak.

Existuje ovšem sorta lidí, kteří se neomluví, ani kdyby je natahovali na skřipec. Natož když jim to nařídí „jen“ soud.

Právě do této situace se dostal expremiér Andrej Babiš, kterému soudní rozsudek nařídil, aby se omluvil Janě Filipové. Tato žena se v roce 2018 zúčastnila demonstrace nedaleko parlamentu krátce poté, co druhá Babišova vláda opřená o hlasy komunistů získala od poslanců důvěru. Babiš nařkl demonstranty, že jsou zaplacení. Filipová si to nenechala líbit a spor skončil až u soudu, který žena po několika letech vyhrála.

Jenže Babišovi by asi upadla pusa, kdyby se slušně a normálně omluvil – samozřejmě dávno předtím, než ho k tomu musel přimět soud. Babiš ale nikdy neuzná porážku, ani nad slunce jasnou. 

A tak aby se vlk nažral a koza zůstala celá, poslal paní Filipové v termínu předepsanou omluvu, ale opatřil ji úvodem, v němž napsal, že s rozhodnutím soudu nesouhlasí a podá proti němu dovolání (které nemá odkladný účinek). Z omluvy je tak spíše neomluva, a tak se expremiér nemůže divit, že je proti němu zahájeno exekuční řízení.

V tomto směru si Babiš může podat ruku s prezidentem Milošem Zemanem, který se za svůj lživý výrok o Ferdinandu Peroutkovi také nikdy neomluvil a musel to za něj udělat stát. Takže ještě jednou: omluva není známkou slabosti, ale zdravého sebevědomí, slušnosti a síly.