Nikdy nepromeškej dobrou krizi. Česko nebude prosperovat, dokud bude metat jeden obří deficit za druhým

Kdysi mi jeden dánský ekonom, zažraný do nových technologií, nadšeně vykládal, že až jednou pořádně podraží energie, budou mít ohromnou konkurenční výhodu ti, kteří do jejich úspor investovali jako první

V časech nenulových reálných úrokových sazeb platilo, že jít do investic, které nemají „dobrou“ – tedy rychlou, prokazatelnou a mnohokrát vyzkoušenou – návratnost, znamenalo podstupovat riziko ztráty. Energie byly dlouho velmi levné, ale na druhou stranu byla nízko i cena peněz.

Ti, u nichž rozhodování o investicích do energetických úspor dopadlo tak, že raději počkají, a navíc zkusí jet na spotových tržních cenách, aby ušetřili, zažívají nebývale krušné chvíle. Naopak kdo uvažoval jako tehdy ten dánský ekonom, má podstatně nižší podíl nákladů na energie, jejichž ceny si navíc pojistil dlouhou fixací, a je v nepopiratelné konkurenční výhodě. Teď si tento příběh převeďme na úroveň celé ekonomiky. Otázka je, jak jsou u nás tyto dva extrémy zastoupeny. Otázka ještě důležitější zní, zda nouze naučí Dalibory housti.