Demokratizace investování zní chytlavě, kdyby našinec vychovaný kuponovou privatizací netušil, že v tom bude nějaký háček. V hlavním tématu Hrotu se dočtete, jak drobní investoři, když se prostřednictvím sociální sítě a bezpoplatkové obchodní platformy spojí do milionové armády, dovedou zacvičit s trhem a porazit i zavedené hráče. Háček spočívá v tom, že se tady ve skutečnosti nebavíme o takové demokratizaci investování na kapitálových trzích, která by se promítla do rychlejšího růstu ekonomiky přes lepší alokaci kapitálu. Přitom role kapitálového trhu pro hospodářský rozvoj je nesporná, ale opravdový průlom nastal se vznikem akciových společností a veřejné obchodovatelnosti akcií na organizovaném trhu.
Tyto základní kameny ovšem byly položeny už velmi dávno: v Amsterodamu počátkem 17. století. Opravdovou demokratizací bylo zapojení úspor drobných střadatelů prostřednictvím kampeliček nebo bankovních vkladních knížek, o něco později se k tomu připojily podílové investiční fondy, investující do akcií a dalších cenných papírů i jiných druhů aktiv.
To všechno byly z pohledu ekonoma inovace vysokého řádu, protože umožnily přetavit úspory do produktivních podnikatelských investic, přičemž propojení technických inovací s takto získaným kapitálem vyústilo v rychlý růst národohospodářské produktivity. Snížení transakčních nákladů na obchodování díky digitalizaci má proti výše uvedeným inovacím z tohoto hlediska v podstatě marginální význam. Jak říkal nebožtík Teng Siao-pching, je krásné být bohatý, ale spekulaci milionů „redditorů“ nezaměňujme s „pokládáním lina“, jak produktivnímu investování říkal nebožtík Tomáš Ježek. Tulipánová horečka z Amsterodamu je z 30. let 17. století a už tehdy důkladně vyškolila „investory“, že kdo vyskočí z kola ven příliš pozdě, přijde o peníze.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot