Nepotřebujeme reklamu a elektřinu si vyrábíme sami, říká šéf nábytkářské firmy Petr Mudra

Před třiceti lety začal Petr Mudra sám v truhlářské dílně vyrábět skříně či stoly. Dnes vede firmu, která patří k předním tuzemským výrobcům designového nábytku na míru, přičemž polovinu produkce exportuje.

Nepotřebujeme reklamu a elektřinu si vyrábíme sami, říká šéf nábytkářské firmy Petr Mudra
Petr Mudra | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Pokud by se měly sepsat všechny firmy, pro něž nábytkářský podnik Arbyd z Chotíkova u Plzně pracuje, byl by to hodně dlouhý seznam. A byly by na něm také hodně prestižní společnosti, například advokátní firma britské královské rodiny Allen & Overy, které Arbyd vybavoval její nedávno otevřenou pražskou kancelář. Služby západočeského výrobce nábytku využívají také hotely po celé Evropě, Deutsche Bank nebo světové automobilky. Recept na úspěch je relativně snadný, stojí totiž na nejvyšší kvalitě dodávaných výrobků a servisu pro zákazníka. Petr Mudra ale nechce svým zákazníkům dodávat „jenom“ nábytek, chce i něco víc. A tak například nabízí významným firmám nebo institucím jednací stůl s jejich pozlaceným nebo postříbřeným logem vypáleným laserem. „Tím tomu dodáváme určitý příběh,“ říká Petr Mudra.

Jak jste se vůbec dostal k nábytkářskému byznysu?

Krátce po revoluci, kdy mi bylo 21 let, jsem odešel do Německa, kde jsem pracoval ve firmě, která vyráběla nábytek pro řeznictví a pekárny.

Vy ale nejste vyučený truhlář, že?

To opravdu ne, můj obor byl jiný, nastupoval jsem tam jako elektrikář. V Čechách byla tehdy moderní výroba nábytku ještě v plenkách, právě v Německu jsem viděl, jak se to má dělat. A hlavně mě to začalo bavit daleko více než elektřina. Když jsem se vrátil, vrhl jsem se právě na nábytek.

Jaké byly vaše začátky v Česku?

Začínal jsem od opravdové nuly. Nedalo se tady pořídit ani žádné vybavení, vhodné stroje nebo materiál, takže nábytek skoro nebylo na čem a z čeho vyrábět. Neměl jsem ani počáteční kapitál. A úvěr s úrokem ve výši sedmnácti procent se splácel opravdu hodně dlouho. Napřed jsem si pronajal dílnu, kde jsem pracoval sám. Pak jsem měl jednoho zaměstnance, který mi pomáhal. Pak byli dva, tři, čtyři… Dopracoval jsem se až k tomu, že jsme si postavili vlastní výrobní ­areál, který se ale časem ukázal být malý. A tak jsme si vybudovali nový, větší na zelené louce a v něm fungujeme dodnes.

Měl jste od počátku ideu, kam firmu vést, nebo to byla spíše shoda okolností?

Měl jsem jasnou představu, že ve své firmě budu mít okolo třiceti zaměstnanců, s nimiž budu vyrábět sériový nábytek, který budu sám vymýšlet. Ale dopadlo to samozřejmě úplně jinak. Nemáme třicet zaměstnanců, ale asi trojnásobek, takže nejsme žádná malá firma. A nábytek si většinou nenavrhujeme sami, ale pracujeme podle návrhů architektů z celé Evropy nebo českých designérů, například na vybavení hotelů, škol, firem.

Je to do značné míry složitější, na druhou stranu je konkurenční výhodou, že se tomu na určité úrovni věnuje méně výrobců. Musíme navrhnutý nábytek doladit, aby se hodil do stanovených prostor, vymyslet detaily a pak ho samozřejmě vyrobit a případně namontovat. Je to jiná práce než u sériového nábytku, který produkujete ve větších sériích a jen ho balíte do kartonu a odesíláte do obchodu. To jsme také jeden čas dělali, několik let jsme dodávali nábytek společnosti Asko. Ale postupně jsme zjistili, že chceme jít jiným směrem. Začali jsme vymýšlet vlastní nábytek střední cenové kategorie a současně jsme se zapojili do projektů s nábytkem na míru.

Proč jste společnost pojmenoval právě Arbyd? Co se v tomto názvu skrývá?

Ptalo se mě na to už hodně lidí, ale je to tajemství, které neznají ani moji nejbližší spolupracovníci.

Dobře, ale tajemstvím nepochybně není, jak jste se k designovému nábytku na míru dostali.

Náš záběr je poměrně široký. Pracujeme pro hotely, nemocnice, školy, autosalony, ale také vyrábíme bytový a kancelářský nábytek. Letos jsme vybavili medicínské centrum Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni nebo plzeňskou psychiatrickou kliniku. Zákazníci se k nám dostávají například tak, že naši firmu doporučí architekt, s nímž jsme už spolupracovali a byl s námi spokojený. Nebo se na nás obracejí partneři našich partnerů v zahraničí, protože na nás dostali kladné reference. Důležité je, že nesmíme zákazníka zklamat. Pak se k nám znovu vrátí a třeba i přivede dalšího zájemce o naše služby. Je to zdánlivě jednoduché, ale ve skutečnosti velmi náročné. Díky naší odvedené práci si ale můžeme dovolit to, že nedáváme ani korunu do reklamy, radši sponzorujeme sport nebo charitu.

Petr Mudra
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Kdy ale nastal ten zlom, že jste se stali vyhledávaným výrobcem?

Trochu to vyplynulo z momentální situace. Počátkem nového století začaly mizet klasické prodejny nábytku, kterých bylo například v Plzni koncem devadesátých let více než sedmdesát – a dneska je tady asi pět obchoďáků a pár kuchyňských studií. Svět kolem nás se začal měnit. V té době jsme dodávali naše výrobky asi 170 prodejnám v republice, ale ty se začaly postupně zavírat. Mohli jsme se sice více zaměřit na velké obchodní řetězce, ale neviděli jsme v tom už potenciál. A tak jsme začali oslovovat firmy s nabídkou na kancelářský nábytek nebo se ony obrátily na nás. Nějaký základ už jsme měli, takže jsme tento směr začali ještě více rozvíjet. Také jsme vyváželi do zahraničí.

Hodně exportujete také do Skandinávie, jak se vám to podařilo?

Začalo to na jedné výstavě, kde jsme získali zajímavý kontakt na obchodníka, který spolupracoval s vícero zákazníky. Začal je k nám vozit a naše portfolio se postupně rozrůstalo. Také díky tomu, jak si obchodníci vzájemně předávali své zkušenosti s našimi výrobky.

V roce 2021 jste dostali ocenění Český exportér roku v kategorii středních firem. Jste na nějakou zahraniční zakázku obzvlášť pyšný?

Projektů už je za celou naši existenci řada, těžko říct, který je zajímavější. Před dvěma lety jsme vyhráli soutěž na dodávku nábytku do největší evropské nemocnice ve Skövde a celý projekt jsme zpracovávali z České republiky na dálku v programu Dalux a zdárně i dokončili.

Spolupracujete ale také s významnými tuzemskými společnostmi, jako je Moser, Penta, Mattoni 1873, Metrostav nebo Škoda Transportation…

… děláme třeba stolky do vlaků. Není to tedy jen klasický nábytek. Jak jsem už říkal, náš záběr je hodně široký, snažíme se stále posouvat. Nabízíme třeba firmám nebo institucím vypálit laserem na jejich jednací stůl jejich pozlacené nebo postříbřené logo, čímž tomu dodáme určitý příběh. Chceme dělat něco víc než jenom nábytek. A na nedostatek práce si rozhodně stěžovat nemůžeme, máme jednu zakázku za druhou.

Chystáte se výrobu ještě rozšířit?

Rozšiřovat atypickou výrobu už nechceme. To, čemu se dneska ve výrobě věnujeme, je o detailu a osobních kontaktech. Mohli bychom se dostat do situace, že se kvůli tomu sníží kvalita. Rozšiřujeme firmu ve vývoji vlastního kvalitního nábytku a v obchodní části. Spolupracujeme s dalšími evropskými výrobci, rozšiřujeme náš e-shop.

Musíte zakázky odmítat?

Jedna větev našeho podnikání jsou veřejné zakázky. Když máme hodně práce pro soukromé firmy, nehlásíme se do výběrových řízení. Dlouhodobě vyrábíme například pro hotelový řetězec Novotel, dodáváme mu vybavení pokojů v Evropě a v severní Africe. To je pro nás partner, kterého si ani nemůžeme dovolit odmítnout. Dokonce tuto zakázku nemůžeme nechat na některém z našich subdodavatelů. Je totiž těžké najít skutečně špičkovou kvalitu a na konci jsme to pokaždé my, kteří nesou kůži na trh.

Museli jste se někdy se subdodavateli rozloučit, protože nesplňovali vaše požadavky na kvalitu?

Bylo jich mnoho.

Vyvážíte asi polovinu své produkce. Máte ambice toto exportní procento výrazně navýšit?

Rádi pracujeme pro český trh, i tady jsou hodně lukrativní a zajímavé projekty, zejména v Praze. Vybavovali jsme například pražskou pobočku mezinárodní právní kanceláře, která zastupuje i britskou královskou rodinu. Pro společnost PPF jsme zase dodali nábytek do Pinkasova paláce u Karlova mostu. To byl docela náročný projekt.

Když jste nás provázeli vaší fabrikou, říkal jste, že asi devadesát procent strojů je nových. V některých jiných provozech to ale vypadá, jako by se návštěvník dostal o mnoho desítek let nazpátek. Nové techno­logie jsou ve vaší branži nutností?

Stroje mají nějaký životní cyklus, stářím například ztrácejí přesnost. U nás to bylo tak, že jsme někde měnili technologii, takže jsme museli změnit i stroj. Například olepovací stroj je jednou z nejdražších technologií. Používáme speciální lepidlo, takže tam není vidět žádná spára, vypadá to jako lakovaný dílec. Kva­lita je úplně někde jinde, než používá 95 procent firem.

Spousta podniků si rovněž stěžuje na nedostatek kvalifikované pracovní síly. Jak jste na tom vy?

V našem oboru jsou různé specializace nebo kombinace různých profesí. Potřebujeme například zaměstnance, který umí programovat, a při tom mu během směny projde rukama několik tun materiálu. Neznám žádnou školu, která by tuhle kombinaci učila. Když přijde nový zaměstnanec, vždy si ho zaškolíme. Převážně požadujeme po zaměstnancích ve výrobě chuť pracovat, logické myšlení a manuální zručnost. Ostatní je naučíme, výsledkem by vedle odměny měla být radost z výrobků nebo interiérů, které jim projdou pod rukama.

Máte stabilizovaný pracovní tým, nebo je u vás naopak velká fluktuace?

Fluktuace je minimální, máme i zaměstnance, kteří se mnou před třiceti lety začínali.

Petr Mudra
foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

Když začala koronavirová pandemie, zareagovali jste na to tak, že jste začali vyrábět nábytek pro domácí kanceláře. Takže jste covid-19 zvládli bez potíží?

První půlrok se všechny velké projekty, zejména do zahraničí, zastavily, takže jsme nevěděli, co bude dál. Nechtěli jsme ale na nic čekat, tak jsme se vrhli na vývoj vlastního designového nábytku, tedy vámi zmiňovanou řadu pro home office, takovou menší kancelář. K tomu jsme vyvinuli ještě modelovou řadu dýhovaného stolu a také jsme upravili komody, s nimiž jsme v roce 2018 vyhráli soutěž Nábytek roku. Po půlroční pauze se obchod znovu rozjel, takže jsme museli tyhle věci upozadit, i když by mě to hodně bavilo. Nakonec se ukázalo, že to byl krok správným směrem, všechny naše novinky byly poměrně úspěšné, všechno se vyprodalo. Snažíme se v tomto směru alespoň trochu pokračovat, vyvinuli jsme nábytek pro nájemní bydlení, s kterým se kvůli nedostupným hypotékám roztrhl pytel.

Po koronaviru nastoupila energetická krize, jak se vyrovnáváte s ní?

Už dávno předtím, v roce 2010, jsme si pořídili na střechu jedné haly fotovoltaickou elektrárnu, protože nám to připadalo jako dobrá investice. V roce 2018 jsme rekonstruovali kotelnu a osvětlení v celé firmě, všechno jsme si spočítali a zjistili, že nejvýhodnější je nová kotelna, v níž ekologicky spalujeme dřevěný odpad z výroby. V roce 2020 jsme začali řešit další střešní fotovoltaiku spolu s bateriovým úložištěm.

Sice se to trochu táhlo, ale letos už všechno funguje. Hlavní motivací však pro nás nebyla energetická krize, ta ještě ani nenastoupila, ale naše obchodní zájmy ve Skandinávii, kde si na ekologické zaměření firem hodně potrpí a vyžadují spoustu všelijakých certifikátů. S příznivou uhlíkovou stopou máme daleko větší šanci uspět v tamních tendrech. Teď se nám to navíc ohromně vyplatilo, odhadujeme, že z vlastních zdrojů pokryjeme celoročně 85 procent spotřeby elektřiny. Uspoříme miliony korun ročně.

V dnešní době to je pro vás jako výhra v loterii.

Výhodou je, že kvůli energiím nemusíme hýbat s cenou našich výrobků, kdežto konkurence musí poměrně razantně zdražovat. A to ještě nepočítám vstupní ceny materiálů, které šly také nahoru.

Poznamenala vaši firmu ruská agrese na Ukrajině? Vyváželi jste do této oblasti nějaké své výrobky?

Trvalý export jsme tam neměli, občas nějaké jednorázové dodávky do Běloruska. Ale na Ukrajině se vyrábělo lepidlo, které se používá k lepení dřevotřískových desek. Bezprostředně po invazi výrazně zdražilo, dokonce se pozastavily dodávky. Měli jsme pak potíže s tím, abychom včas dodali hotový nábytek. Ale měli jsme štěstí, nějak jsme to zvládli.

Máte v tuzemsku velkou konkurenci?

Ve výrobě nábytku dneska nevymyslíte nic světoborného. Technologie, které používáme, si může pořídit kdokoli, když na to bude mít finance. Spíše jde o organizaci práce, šikovné lidi ve výrobě a v projekci, umění své výrobky zobchodovat, což není vůbec snadné. Jsou to hodiny příprav a jednání. A pak také musíte umět daný výrobek zhotovit v odpovídající kvalitě a ve stanoveném čase. V oboru, v němž se pohybujeme, jsou tak čtyři pět českých firem. Potkáváme se s nimi nejen v České republice na různých výstavách a veletrzích, ale například ve výběrových řízeních v zahraničí. Šikovné čeké ruce mají v Evropě pořád své jméno, ale vzhledem ke stavu našeho školství mám obavu, že to nebude na dlouho.

Do vašeho byznysu jste zapojil vlastně celou rodinu včetně dvou synů. Měli sami zájem, nebo jste si je vychoval tak, aby jednou převzali rodinný podnik?

Měli sami zájem. Jeden syn chtěl dělat něco v oboru, ale ne přímo v naší firmě. V té době začínaly e-shopy, tak jsme se domluvili, že zkusí internetový obchod. Přiznávám se, že jsem tomu tehdy moc nevěřil. Kdo by si koupil nábytek na internetu? Za šest let se mu ale podařilo vybudovat jeden z nejlepších nábytkových e-shopů na českém trhu. Vsadil na kvalitu, nikoli na laciné zboží, a funguje to výborně. Druhý syn pracuje v našem obchodním oddělení. Předpokládám, že vedení firmy jednou převezme.

To můžete být rád, že máte následovníky, kteří vaši firmu povedou dál, to v podnikání nebývá pravidlem.

Mám kamarády, kteří tak skutečně dopadli, a když se jim firmu nepodaří prodat, nemá jejich podnik žádnou budoucnost. Já jsem sice měl také nějaké nabídky na odprodej, ale odmítl jsem je. Mám zaměstnance, kteří – jak už jsem říkal – u mě pracují desítky let, cítím to jako jistý závazek. Tím, že to děti převezmou, bude naše firma pokračovat dál.

Kde vidíte vaši firmu za pět deset let?

Kdyby nepropukla koronavirová pandemie a Rusko nezačalo válku na Ukrajině, myslím, že by se s mojí pomocí vrhli mí synové na stavbu další fabriky, kde by se vyráběl právě ten sériový nábytek, na který dnes nemáme kapacitu. Ale vzhledem k tomu, co se děje, se domnívám, že bude úspěchem naši firmu i nadále udržet v dobré kondici. V současnosti nemáme žádný úvěr, naopak disponujeme nemalými zdroji na financování projektů, máme moderní výrobu, zajištěné energie. Chceme si do budoucna uchovat naše zákazníky, mít z našeho podnikání radost a zisk. Více v tuto chvíli už udělat nemůžu. Jestli přijde ještě nějaká další krizová situace, už asi nebudu mít chuť se s ní opět vyrovnávat. 

Petr Mudra (54)
• Vystudoval elektrotechnickou průmyslovku v Plzni.
• Jeho firma vznikla jako truhlářská dílna v roce 1992.
• Od roku 1993 má název Arbyd.
• V současnosti patří k předním českým výrobcům designového nábytku.
• Roční obrat firmy přesahuje 200 milionů korun.
• Zaměstnává okolo sta lidí, firmu řídí jako rodinný podnik, jeden ze synů vede e-shop Designovynabytek.cz, druhý pracuje přímo v Arbydu.
• Polovinu své produkce firma vyváží, nejen do Evropy, ale také do severní Afriky nebo na Blízký východ.
• Vybavila například nemocnici nebo vysokoškolské koleje ve Švédsku.
• Mezi další klienty patří Boeing, Renault, BMW a jiné automobilky či benzinové stanice po celé Evropě.
• ČVUT zařadilo jeho firmu mezi deset nejprogresivnějších podniků v ČR.
• V roce 2021 dostal Arbyd ocenění Český exportér roku v kategorii Střední podnik.