Nenuťte je „správně“ číst

Vědkyně se ptají přímo dětí a zkoumají, jak prožívají čtení a samotné příběhy. A v čem všem se dospělí mýlí

Nenuťte je „správně“ číst
Anežka Kuzmičová z Filozofické fakulty a Markéta Supa z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy společně zkoumají dětské čtení a prožívání příběhů. | Vladimír Šigut, UK

Ať se zeptáte kohokoli, dozvíte se, že čtení je důležité, že číst se má a že dnešní děti nečtou. Vědecký tým Anežky Kuzmičové a Markéty Supa z Univerzity Karlovy nyní zkoumá, jak děti vlastně prožívají příběhy a co jim čtení, jako jedna z forem konzumace příběhů, dává.

„My dospěláci často řekneme, že děti nečtou, ale nikdo neřeší, co by je na tom čtení mohlo zajímat. My se proto ptáme přímo dětí a chceme zjistit, jak čtení funguje v jejich životě, co jim dává a nedává a co jim přináší další formy příběhů,“ popisuje Kuzmičová, proč čtení zkoumají v kontextu dalších aktivit, jako je dívání se, poslouchání, hraní si či tvoření. „Zaměřujeme se na dětské prožívání komplexně – jak děti o příbězích přemýšlí, zda si o tom pak chtějí povídat a sdílet prožitek.“

K tomu tým z Univerzity Karlovy vyvinul nový výzkumný přístup, kdy s dětmi vedou rozhovory „jejich jazykem“ za pomoci speciálních kartiček nebo třeba látkového panáka. V projektu zjišťují, jak děti čtení a příběhy prožívají pocitově i fyzicky, ale třeba i jaké polohy nejraději zaujímají nebo zda preferují čtení, poslech audioknihy či dívání se na film nebo seriál.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit