Není parník jako perník

Český tým studuje jazyk nemluvňat a odhaluje, kdy a jak se máme nejlépe učit cizí jazyky.

Není parník jako perník
ilustrační foto | Vladimír Šigut

Kateřina Chládková vede vědecký tým, který jako jeden z mála na světě studuje, jak se učíme mateřský jazyk už v nejranějších fázích vývoje. Češtině se věnují jako jediní. „Pro náš výzkum je výhodou, že je v Česku zvykem zůstávat několik dní v porodnici, a tak získáme čas i dostatek miminek pro výzkum,“ popisuje. V Británii nebo v Nizozemsku, kde je zvykem jít pár hodin po porodu domů, výzkum raného osvojování jazyka téměř neprobíhá.

Nejsme univerzální

Počátek učení mateřského jazyka je přitom klíčové a zatím málo probádané téma. Jazyk nás definuje jako člověka, odlišuje nás od ostatních a lepší pochopení mateřského jazyka pomůže i při učení cizích jazyků. Donedávna se například myslelo, že se rodíme jako univerzální posluchači rozlišující pouze rytmus a intonaci a až během prvního půl roku až roku života si osvojujeme specifika svého mateřského jazyka, třeba rozpoznávat samohlásky A, E, I, O, U. 

„Pro češtinu je navíc specifické, že rozlišujeme samohláskovou délku – slova rada a ráda mají úplně jiný význam,“ uvádí na příkladu záludnost češtiny, která dělá problém třeba Řekům nebo Španělům, kteří se češtinu učí jako cizí jazyk. „Španělé tento rozdíl vůbec neznají – ve španělštině má casa i cása stejný význam,“ vysvětluje. „Nám se podařilo zjistit, že české děti se pravděpodobně už před narozením učí rozlišovat některé samohlásky i jejich délku. Tedy už při narození rozpoznají, že slova parník a perník se liší,“ popisuje výsledky výzkumů.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit