Není parník jako perník

Český tým studuje jazyk nemluvňat a odhaluje, kdy a jak se máme nejlépe učit cizí jazyky.

Není parník jako perník
ilustrační foto | Vladimír Šigut

Kateřina Chládková vede vědecký tým, který jako jeden z mála na světě studuje, jak se učíme mateřský jazyk už v nejranějších fázích vývoje. Češtině se věnují jako jediní. „Pro náš výzkum je výhodou, že je v Česku zvykem zůstávat několik dní v porodnici, a tak získáme čas i dostatek miminek pro výzkum,“ popisuje. V Británii nebo v Nizozemsku, kde je zvykem jít pár hodin po porodu domů, výzkum raného osvojování jazyka téměř neprobíhá.

Nejsme univerzální

Počátek učení mateřského jazyka je přitom klíčové a zatím málo probádané téma. Jazyk nás definuje jako člověka, odlišuje nás od ostatních a lepší pochopení mateřského jazyka pomůže i při učení cizích jazyků. Donedávna se například myslelo, že se rodíme jako univerzální posluchači rozlišující pouze rytmus a intonaci a až během prvního půl roku až roku života si osvojujeme specifika svého mateřského jazyka, třeba rozpoznávat samohlásky A, E, I, O, U. 

„Pro češtinu je navíc specifické, že rozlišujeme samohláskovou délku – slova rada a ráda mají úplně jiný význam,“ uvádí na příkladu záludnost češtiny, která dělá problém třeba Řekům nebo Španělům, kteří se češtinu učí jako cizí jazyk. „Španělé tento rozdíl vůbec neznají – ve španělštině má casa i cása stejný význam,“ vysvětluje. „Nám se podařilo zjistit, že české děti se pravděpodobně už před narozením učí rozlišovat některé samohlásky i jejich délku. Tedy už při narození rozpoznají, že slova parník a perník se liší,“ popisuje výsledky výzkumů.

Spektogram řeči a intonační průběh - výška hlasu anglické věty „I didn't know you were back“ vyslovená rodilým mluvčím (1) a českým mluvčím (2). Na první pohled je vidět „zpěvnost“ angličtiny a „plochost“ českého přízvuku.
Výukový materiál Václava Jonáše Podlipského z UPOL

Čeština je také intonačně monotónní, proto je pro nás obtížnější mluvit dobře anglicky. „Přitom se stále více ukazuje, jak moc je správná prozódie – melodie a rytmus – jazyka důležitá,“ upozorňuje Chládková a dodává: „Ostatně věděli to už váleční špioni, kteří se na prozódii a zvukovou stránku řeči specificky zaměřovali, aby unikli prozrazení.“ 

Potvrzují to i další výzkumy. Například děti si raději hrají s dětmi stejného dialektu. Jiné prvotní výzkumy ukazují, že když má člověk přízvuk, lidé mu méně věří. „To by byla pro nerodilé mluvčí obrovská nevýhoda, například v kontextu koronavirové pandemie, kdy se velká část mezinárodní komunikace přenesla do online prostředí, kde nemáme k dispozici řeč těla a jsme odkázáni pouze na zvuk,“ komentuje vědkyně. 

Jako miminka

Jak se tedy máme učit cizí jazyky? „Jako miminka – poslouchat a první půlrok ideálně ani nemluvit a určitě nečíst a nepsat. Jednoduše vnímat, nasávat a snažit se jej pochopit,“ radí odbornice na jazyk. Tak získáme přízvuk a cit pro jazyk jako rodilý mluvčí. „Ale chápu, že to je nepraktický způsob – málokdo má takovou trpělivost,“ dodává a uklidňuje, že přízvuk se dá přeučit i později, jen to stojí mnohem více úsilí. 

Při učení cizích jazyků pomáhá hudební sluch. „Člověk ale vůbec nemusí být trénovaný muzikant, stačí, když má schopnost vnímat rytmus a melodii,“ říká Chládková. Správná intonace a rytmus je totiž pro posluchače mnohem důležitější než bezchybná gramatika. Také pomáhá, když je nový jazyk intonačně a rytmem podobný tomu mateřskému. Proto třeba Holanďané zní v angličtině jako rodilí mluvčí, i když třeba dělají gramatické chyby – oba jazyky mají podobnou melodii. „Pokud se chcete zlepšit, poslouchejte rodilé mluvčí a zaměřte se na jejich rytmus a intonaci, pro posluchače je to důležitější než gramatika a výslovnost jednotlivých slov,“ radí odbornice na učení jazyků.

Kateřina Chládková, M.A., Ph.D.
Působí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a v Psychologickém ústavu Akademie věd ČR. Mnoho let strávila v zahraničí na univerzitách v Amsterdamu a v Lipsku. Vede multidisciplinární tým, který se jako jeden z mála na světě věnuje studiu raného osvojování řeči.
Oxymóron: Jazyk nemluvňat
Jak se zkoumá jazyk nemluvňat, která nemluví? Nepřímo. U spících novorozenců se hned v porodnici měří jejich mozková aktivita (EEG signál) v reakci na různé zvukové sekvence. „Na hlavu dostanou čepičku a speciální malá sluchátka, do kterých jim pouštíme nespecifické zvuky, hlásky, slabiky, ale i celá slova a věty,“ popisuje Chládková. Zpětně se pak ze signálu vyhodnotí, jak jejich mozek reagoval na různé zvuky. Větší děti, které už méně spí a více se hýbou, si zvou do laboratoře, kde jim pouští různé zvukové sekvence a obrázky a sledují, jak na zvuky reagují pohledem a pohybem hlavy. „Ale práce s miminky je jen jedna část, náš výzkum zahrnuje i počítačové modelování, programování a statistiku, ne vše se dá měřit přímo,“ vysvětluje, proč v týmu mají kromě lingvistů, neurovědců, pediatrů a psychologů i fyziky a informatiky.
Co umíme v okamžiku narození
• Novorozeně pozná, co je řeč a co není.
• Pozná svoji rodnou řeč, a to hlavně podle rytmu a intonace. 
• V rámci svého mateřského jazyka pozná, zda je řeč přehrávána popředu nebo pozpátku. Rozdíl v přehrávání nepozná nebo ignoruje u cizích jazyků. 
• Novorozeně z bilingvních rodin pozná, že se jedná o dva různé jazyky, ale nemá mezi nimi preferenci.
• Už novorozeně pláče v melodii svého mateřského jazyka – francouzská miminka tak pláčou se stoupavou intonací, německá zase s intonací klesavou – rozkazovací. 
• Novorozeně rozpozná hlas matky od hlasu jiné ženy. 
• Rozpoznává například i písničky, které si matka během těhotenství často zpívala.

Autorka je spolupracovnicí redakce, působí na Univerzitě Karlově.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Jak Babiš bohatne na koronaviru
  • Život po Pentě
Objednat nyní