Nemusíš byť první, ale nikdy nebuď sám

V zavedení ochranných opatření bylo Česko rychlé. O protikrizových nástrojích v ekonomické oblasti se to říct nedá.

V dobách, kdy slovenský pop překonával svůj český protějšek rozdílem třídy, zpíval Vašo Patejdl o tom, že „vždycky som chcel byť prvý, som už taký“. Já vím, že je to dávno. Navíc – jiný kraj, jiný mrav, někde se snaha o trhání pásek vyloženě nedoporučuje. Ti, kteří mají dobře vychozené pěšiny v bruselských koridorech, naopak vyznávají heslo „nikdy nebuď první, a nikdy nebuď sám“. 

Česko mělo poměrně velmi krátkou reakční dobu, pokud jde o nasazení ochranných opatření proti šíření koronaviru, včetně tehdy kontroverzního zavírání hranic, a vypadá to, že se nám to vyplácí. Totéž ovšem nelze říct o rychlosti, natož o rozsahu protikrizových nástrojů v ekonomické oblasti.

Stát má k dispozici ohromný objem dat, pravidelně podávaných podnikateli a firmami – EET počínaje, kontrolními hlášeními, měsíčními výkazy DPH, zaměstnanosti, přehledy odvodů sociálních a zdravotních nákladů konče. Takže ví, v čem která firma podniká, a doufejme, že ví, které obory svými zásahy zastavila úplně a u kterých to je vedlejší následek pandemie. Velký problém ovšem je, že naše úřady neumějí data sdílet, nebo úředníky vůbec nenapadne si je z výkazů „vyzobat“.

Všechno dlouho trvá a Česko přesvědčivě dokazuje, že je snad zemí digitální budoucnosti, ale rozhodně ne současnosti.

V dobách konjunktury to byla jen iritující charakteristika, teď je to však drahé, a den ode dne dražší. Kurzarbeit, slavný to německý vynález, byl sice už spuštěn, ale každý, kdo se trochu vyzná v podnikových financích, musí vědět, že zpětná refundace vyplacených mezd státem bude mít v různých firmách dost odlišné účinky, podle toho, jaký je podíl nákladů práce na fixních nákladech. 

Řetězy platební neschopnosti

Můžete dostat odklady plateb některých daní, splátek úvěrů, ale hotovost z firmy odtéká skoro stejně rychle, jako přestala přitékat. A hlavně, peníze brzy úplně dojdou. Někomu se tak už stalo, někdo vydrží ještě měsíc, ale počet těch, kteří zvládnou v klidu tři čtyři měsíce bez koruny tržeb, se limitně blíží k nule. Pamětníci jistě vzpomenou, jak se nedlouho po revoluci a rozpadu východních trhů rozmohla vlna zřetězené platební neschopnosti, nejdřív prvotní, pak druhotné, až nakonec stát sám organizoval vzájemné zápočty pohledávek za pomoci tehdejší výpočetní techniky.

Tohle rozhodně nechceme a nemusíme znovu zažít. Proto potřebujeme rychle nalít do ekonomiky „čerstvé peníze“, ne po kyblících od ČMZRB, ale přímo z hlavního potrubí v řádu stovek miliard korun. Všude okolo nás to dělají, a vědí proč. Protože právě tolik likvidity bude brzy chybět firmám, které byly ještě koncem února perfektně zdravé.

 

Egyptští hydrologové mi odpustí ten příměr, ale účinná pomoc vypadá jako naplno otevřená stavidla Asuánské přehrady s vodou proudící do všech zavlažovacích kanálů v nilské deltě. Kdo ji dodá? Kdo jiný než banky, které jsou schopny část rizika nést na vlastních bedrech a ve vlastním zájmu omezit financování „loserů“, kteří byli ve ztrátě dávno před covidem-19 a neměli a nemají žádnou perspektivu. K těmhle zombiím by voda přitéct neměla. A držet v nich lidi přes kurzarbeit je taky hrubá chyba.

Představa o bezedné likviditě v Česku působících bank je krásná, ale nepotřebujete ani moc důvtipu, abyste pochopili, že když likviditu nemají klienti, nemohou být ani banky vysmáté od ucha k uchu. Navíc souhrnná čísla zastírají rozdíly mezi bankami. Kdo má neomezenou palebnou sílu, je centrální banka, pokud jí to předpisy umožní; Česko bylo poslední zemí, která dala pravomoci své centrální bance dodávat komerčním bankám likviditu oproti zástavě portfolia úvěrů. Poláci už to mají, Maďaři to mají, země s eurem to mají léta, a teď se tedy na druhý pokus osmělila i naše dolní komora. 

Pod zástavou v podobě komerčních půjček si nepředstavujte staré smetí, ale právě ty čerstvé peníze, které nás mají vytáhnout k postkoronavirovému oživení. Opatřeny státní garancí představují nejen kvalitní zástavu, ale i to nejlepší, co se pro masivní injekci likvidity do české ekonomiky dá udělat. Není to o provokování inflace, deflace je všude kolem nás – zeptejte se kteréhokoliv realitního makléře, abychom si vybrali ten donedávna nejpřehřátější trh v Česku. Včera bylo pozdě, ale ještě není příliš pozdě.

Týdeník hrot

  • Peníze leda zadarmo
  • Covid na mozku
  • Naběhnutí na solární vidle
Objednat nyní