Nemít kliku nevadí

Dveře nejsou jenom stavební prvek, ale i designová záležitost, říká Dušan Vrtal, předseda představenstva firmy Sapeli.

Nemít kliku nevadí
Předseda představenstva Sapeli Dušan Vrtal | Tomáš Novák týdeník HROT

Životní dráha Dušana Vrtala se hodně podobá příběhům mnoha potomků firemních „otců zakladatelů“. Ještě na střední škole začal chodit do továrny na brigády, postupně si prošel všemi pozicemi a dnes přebírá rodinnou společnost, nejvýznamnějšího domácího výrobce dveří. „Chtěli jsme něco revolučního,“ vykládá předseda představenstva Sapeli nadšeně o dveřích Muteo, „nějakým řízením osudu jsme se potkali se špičkovým průmyslovým designérem Petrem Novaguem a za pár měsíců byly na světě dveře, které nejsou jen deska. Najednou se rozbila tisíc let vžitá představa o dveřích.“

Vychovávali vás od mládí jako pokračovatele rodinné firmy?

Pokračovatelem měl být jako prvorozený můj bratr. Při rodinném sezení to ale odmítl. Stáli jsme před rozhodnutím, zda firmu prodáme, nebo ji budu muset vzít já. A prodávat se nám nechtělo.

Pamatujete si na začátky firmy, když ji otec rozjížděl?

Začátky firmy ano, tátu moc ne, protože skoro nebyl doma. Ráno před šestou už byl ve fabrice a vracel se někdy kolem šesté sedmé večer. Táta založil Sapeli v roce 1992 s panem Procházkou, který továrnu restituoval. Pan Procházka byl „starej Baťovec“, v 66 letech se přestěhoval do Polné ze Šumperka, pořídil si do práce kanape a myslím, že tam i spal. S tátou začínali od píky, s úvěrem, žádný miliardář za nimi nestál. Ve finále byly dveře trefa do černého. Sledovali trendy, které už byly v Německu a v okolních státech běžné, zatímco tady se stály fronty na dva typy: byly tu k dostání bílé dveře, mahagon a slonová kost, ovšem dosti nevalné kvality. Postupně začali dávat dohromady modelové řady dveří a generovat kapitál. Všechno, co se vydělalo, se investovalo zpátky. Firma se během pár let rozrostla na 376 lidí, v současnosti nás je i s dceřinými firmami zhruba pět set.

Jak jste zareagovali na minulou ekonomickou krizi?

V té době jsme dělali spíše sériovou výrobu, prodávalo se ze skladů, ale bylo úplně jasné, že po finanční krizi bude byznys vypadat úplně jinak. Firma proto začala přehodnocovat strategii v rámci byznysu, investic, prodeje i firemních procesů. Prošla restrukturalizací a poměrně dost lidí muselo odejít. Tenkrát se už ve vedení firmy začalo mluvit o budoucích vizích a strategiích. Že už to nejspíš nebude o té kvantitě, ale o individuální, zakázkové výrobě. Zvolili jsme velkosériovou výrobu jednokusové zakázky. Princip je naprosto jednoduchý – vzít jakoukoliv zakázku na přání zákazníka, ale umět ji vyrobit tak, že nákladově se budeme pohybovat jako u série. Od té doby jsme začali investovat do technologií a vzdělávání lidí, aby to pochopili. Ten systém je hrozně náročný. Museli jsme vyvinout vlastní software, protože už v té době bylo vlastností dveří tolik, že lidská chyba se stávala čím dál častěji. Začali jsme tedy vyvíjet poměrně robustní systém, nejen běžný prodejní nástroj. Ve chvíli, kdy přijdete do showroomu a vyberete si dveře, specifikujete si kliku, materiál, povrch nebo lak přesně dle svých požadavků, tak našim strojům vlastně říkáte, co mají dělat.

Na co slyší bohatí zákazníci?

Je nezajímají showroomy se sedmdesáti, sto dveřmi, je zajímají detaily. Proto jsme také změnili prodejní proces. Jim stačí vizualizace, nebo na vlastní oči vidět detail. Chtěli jsme využít nějaký technický fenomén. V showroomu v Karlíně, který jsme nedávno otevřeli, proto máme 2,5 metru vysokou LED obrazovku. Na tabletu si nakonfigurujete dveře a uvidíte je v životní velikosti. Pak si nakonfigurujete zárubně, prosklení, povrch, podlahu... A vidíte, jak budou dveře vypadat přímo ve vašem interiéru. Takhle vypadá první část showroomu, druhá část je 400 detailů v designovém baru. Podíváte se třeba na dvacet typů hran skrytých v zásuvce u stěny... To je ten třetí koncept, pro který jsme opět založili další firmu.

Dveře obvykle nejsou vnímány jako designový produkt, dá se to změnit?

Před deseti lety byly dveře truhlařina. Přišel výpis stavebních prvků a tam byly cihly, okna a dveře. Dnes máte dveře, co mají 197 cm a jsou v běžných obložkách a běžných zárubních, a pak si tam dáte dveře do stropu, v popraskaném sukatém dubu, dáte si je do skryté zárubně, k tomu nějakou super designovou kliku… To je přece úžasný design.

Celý rozhovor, ve kterém Dušan Vrtal popisuje, jak největší domácí výrobce přežil krizi přechodem na zakázkovou výrobu, jak se připravuje na tu další, nebo jak „truhlařinu“ povýšil na prémiový  designový produkt, se kterým sbírá ocenění po celé Evropě, nebo proč dveře nemusejí být deska, najdete v aktuálním vydání týdeníku Hrot, které je na stáncích od 24. srpna. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Muzikanti na mizině
  • Dlouhé čekání na krátkou práci
Objednat nyní