Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
První volební test německé semaforové koalice skončil triumfem SPD a porážkou liberálů, Zelených. A také CDU.
Na konci března se konaly zemské volby ve druhé nejméně lidnaté spolkové zemi – v Sársku. Země ležící u hranic s Francií a Lucemburskem bývá označována za zelenou a šarmantní. Vděčí za to říčním údolím, lesům, vinicím a husté síti cyklostezek a dálkových tras. A také mísení německé a francouzské kultury i gastronomie.
Sársko však má také dlouhou tradici těžby uhlí a ocelářství. Pro své bohatství a strategickou polohu bylo v moderních dějinách opakovaně děleno, spojováno či přičleňováno. Součástí Spolkové republiky je teprve od roku 1957.
Všechny tyto skutečnosti se promítají do sárské politiky. A díky tomu ani ne milionová země vcelku zásadně ovlivňuje celou spolkovou politiku.
Asi nejvíce to platilo o ikonické postavě místní politiky – „rudém“ Oskaru Lafontainovi, který poprvé vešel ve známost jako kritik plánu vlastního kancléře Schmidta na rozmístění amerických raket Pershing. O pár let později jako první sociální demokrat (SPD) stanul v čele sárské zemské vlády, kde proslul především svou snahou pomocí mohutných dotací udržet v chodu ocelářské a těžařské firmy.
Tah na branku mu vynesl posty spolkového volebního lídra a později i předsedy SPD. Ve volbách 1998 výrazně pomohl návratu SPD do spolkové vlády, ve které zaujal místo ministra financí. V této pozici se blýskl návrhem na harmonizaci evropského daňového systému. Ministrem však dlouho nezůstal. Jako správný levičák se totiž profiloval jako nejostřejší kritik liberálního kurzu kancléře Schrödera a na protest proti němu rezignoval na vládní i stranické funkce.
Svého stranického šéfa však nepřestal nemilosrdně tepat. Nakonec SPD úplně opustil a se svými soudruhy, odboráři a s postkomunisty z bývalé NDR založil formaci s názvem Die Linke (Levice), která je dodnes ultralevicovou konkurentkou SPD. Lvím podílem tak přispěl k historickému poklesu SPD. A ač sám patřil k odpůrcům jejího spojování s CDU, oslabením SPD dosáhl pravého opaku – tedy opakovaného vzniku velkých koalic, které úplně zbouraly dosavadní konkurenční schéma německé politiky.
Tento efekt se ještě výrazněji projevil právě v Sársku, kde SPD po založení Levice ztratila až polovinu svých voličů. Nejsilnější stranou se tam na více než dvacet let stala CDU.
V polovině této éry začíná příběh jiné ambiciózní postavy sárské politiky – Annegret Krampové-Karrenbauerové. Po sedmi letech ve vedení zemské vlády byla roku 2018 zvolena nástupkyní Merkelové ve funkci předsedkyně CDU. Jenže následovala série volebních neúspěchů, které spoluzavinila nerozlišitelností od své předchůdkyně. Proto Krampová-Karrenbauerová na své stranické funkce rezignovala, a CDU se tak rok před volbami ocitla v situaci, která negativně ovlivnila její šance na obhajobu vítězství.
Podobně jako na spolkové úrovni vládla Krampová-Karrenbauerová i v Sársku ve velké koalici. Neměla totiž na vybranou, protože liberálové a později i Zelení propadli pod pětiprocentní hranici. Na jedno období je vystřídali Piráti. To však – spolu s úspěchy Levice a vzestupem Alternativy pro Německo (AfD) – velkou koalici spíše ještě upevnilo.
Na březnové zemské volby se tak čekalo jako na první ostrý test nové spolkové, takzvané semaforové, koalice. Komentátoři čekali, že povedou k opakování semaforové koalice. Jenže ve volbách uspěla jen SPD, která získala 43,5 procenta a CDU porazila o plných patnáct procent.
Do sněmu se pak dostala už jen AfD. Oba menší semaforoví partneři skončili pod pěti procenty. A do propadliště dějin zřejmě míří i druhdy úspěšná Levice. SPD se podařilo dosáhnout absolutní většiny 29 křesel a může zvesela vládnout sama. Šéfkou vlády navíc bude další žena – dosavadní zemská vicepremiérka Anke Rehlingerová, jíž někteří analytici věští velkou politickou budoucnost.
Zdá se, že se tu tak trochu uzavírá jeden příběh. Sársko, jež v podstatě odstartovalo rozklad sociální demokracie, a tím i pozvolný sesuv německého stranického systému, se pomalu vrací k normálu. Jestli je to jenom zdání, nebo realita, se pochopitelně teprve ukáže.
