Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Blíží se konec globalizace, nebo ne? V dnešním ultra propojeném světě těžko říct. Šance Čechů je ale v tom, že i čínským součástkám dají přidanou hodnotu.
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Restrukturalizace by se měla týkat zhruba jedné pětiny zahraničního dluhu Ukrajiny, který nyní dosahuje dvaceti miliard dolarů (474 miliard korun)
Ředitel Mezinárodní agentury pro energii Fatih Birol říká, že Evropa udělala v energetické politice dvě zásadní historické chyby. Příliš spoléhala na ruský plyn a odvrátila se od jádra. I kvůli tomu zaostává za USA a Čínou v konkurenceschopnosti průmyslu.
Ředitel Mezinárodní agentury pro energii Fatih Birol říká, že Evropa udělala v energetické politice dvě zásadní historické chyby. Příliš spoléhala na ruský plyn a odvrátila se od jádra. I kvůli tomu zaostává za USA a Čínou v konkurenceschopnosti průmyslu.
Pokud by Německo přišlo o dodávky ruského plynu, mohla by tamní ekonomice hrozit nejvážnější krize od druhé světové války, obávají se firmy na této komoditě závislé.
Němečtí manažeři se s obavami připravují na černý scénář, že zůstanou bez dodávek ruského zemního plynu. Ve hře jsou jsou teoreticky obě možnosti, buď bojkot vyhlásí Brusel, nebo kohouty utáhne Moskva. „Byla by to katastrofa. Ještě před dvěma měsíci se tato možnost zdála téměř nemyslitelná, ale teď se jeví jako velmi realistická vyhlídka,“ prohlásil jeden z majitelů strojírenské společnosti v západní části Německa. Vyrábí řadu komponentů pro elektromobily.
Německý šéf firmy si přál zůstat v anonymitě, protože se bojí veřejného zostuzení, že svými názory podporuje válku a válečné zločiny Ruska. Má strach, že v případě ukončení dodávek ruského plynu letitý rodinný byznys skončí. Kromě plynu je výroba závislá i na dalších surovinách, jež se dovážejí z Ruska, například niklu a hliníku.
Německo dováží ročně zhruba 150 miliard metrů krychlových plynu, 55 procent pochází z Ruska. Asi polovinu reexportuje do dalších zemí, včetně Česka. V německé veřejnosti přitom stoupá počet lidí, kteří chtějí, aby kancléř Olaf Scholz zabránil krvavé ruské kampani na Ukrajině tím, že země přestane od ruských státních firem nakupovat plyn a ropu. Podle kritiků vlády němečtí odběratelé zaplatí Moskvě každý den za energie 200 milionů eur.
Z morálního hlediska se zdá jako jednoznačná záležitost přestat Kreml živit platbami za plyn a ropu, průmysloví bossové i politici ale připomínají racionální kontext. Zákaz dovozu plynu by nepřinesl velký užitek Ukrajině. Válka by pokračovala a Německo by bylo natolik ekonomicky oslabené, že by nemohlo finančně pomáhat na východě Evropy proti ruské agresi.
Velké průmyslové koncerny, jako je ThyssenKrupp, BASF a Bayer, se obávají, že by mohly mít existenční problémy, jež by postihly také stovky tisíc malých a středních podniků v Německu, se kterými jsou propojeny. Ohrožena by byla produkce prakticky veškerého zboží, stavebních materiálů, syntetických látek, pesticidů, obalů, polovodičů, antibiotik, vakcín proti koronaviru, léků proti rakovině.
I když ministr průmyslu Robert Habeck vyzývá domácnosti i firmy k úsporám energií, ne všichni mohou spotřebu omezit. Jedním z nich je i výrobce porcelánu KPM z Berlína, který vyrábí od roku 1763. „Bez plynu nemůžeme vyrábět porcelán,“ varovala generální ředitelka světoznámé firmy Martina Hackerová. Stejně tak sklárny nemohou nechat vyhasnout sklářské pece.
Při plánování černého scénáře bez dodávek plynu se už připravuje postup, kdo dostane životodárnou surovinu ze zásobníků, které se mají přes léto naplnit na osmdesát procent. Prioritně půjde o nemocnice a výrobce zdravotnických prostředků, následovat budou domácnosti.
Jako první by měla být naopak uzavřena řada průmyslových podniků. Ty, které nepředloží argumenty, že jejich výroba je zásadní pro udržení německé společnosti v chodu. Průmyslové svazy jsou zahlceny dotazy svých členů, jak mají reagovat na současnou nejistou situaci.
Sklárny argumentují tím, že vyrábějí sklo využívané v lékařství, například na ampule pro léky a očkování, papírny zase tvrdí, že jejich výrobky jsou nezbytné pro bezpečnou přepravu léků. Samotné ministerstvo průmyslu uznává, že zvážit širokou škálu důsledků toho, který podnik dostane energii a který nikoli, bude velmi obtížné.
Manažeři firem se obávají, že se v následujících měsících povede ošklivý boj o to, kdo u německých úřadů prokáže nezbytnost své výroby. Objevují se katastrofické vize, že se zhroutí celé dodavatelské řetězce, podniky budou bankrotovat a budou miliony nezaměstnaných.
Šéf odborářů z IG Metall Jörg Hofmann, který zastupuje 1,2 milionu zaměstnanců v kovozpracujícím, chemickém a potravinářském průmyslu, varoval před krizí, jež by byla mnohem hlubší, než německá ekonomika pamatuje. Před nejvážnější krizí od druhé světové války hovoří i generální ředitel největší chemičky na světě BASF Martin Brudermüller. Bojkot ruského plynu by způsobil nevratné škody pro výrobu a zničil německou prosperitu, pohrozil.
Ministr Habeck se upíná na větší dodávky zemního plynu z Norska nebo Nizozemska. Kapalný plyn LNG z Ameriky nebo Kataru se má do Německa dostat z belgických terminálů. Nové terminály pro zkapalněný plyn mají vzniknout okolo roku 2025, v příštím roce by měly být funkční plovoucí tankery pro dodávky LNG. Uvažuje se rovněž o posunutí termínu ukončení provozu uhelných elektráren. A řada firem se připravuje na vlastní výstavbu větrných a solárních parků v blízkosti svých továren.
Takové snahy ale okamžitý výpadek importů energetických komodit z Ruska nenahradí. Některé firmy dokonce hovoří o přesunutí výroby do zahraničí, protože výroba bude v Německu extrémně drahá. Zatímco zelený ministr Habeck doufá, že německý byznys zvládne svůj chod bez ruského plynu už za dva roky, Brudermüller nabízí realističtější předpověď. Počítá alespoň se čtyřmi až pěti lety, jež budou nezbytná pro transformaci největší evropské ekonomiky.
