Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Konflikt Íránu s Izraelem hrozí skokovým zdražením ropy. Útok Teheránu je přitom přímým důsledkem laxnosti Západu na Ukrajině.
Hodně nás ovlivňuje to, kdo jsme, odkud přicházíme, s čím a kým se srovnáváme a inspirujeme. Česko je dědicem velké průmyslové tradice, která sahá hluboko do Rakouska-Uherska, jsme na ni hrozně pyšní. Máme však docela zásadní strukturální a mentální problém.
Hodně nás ovlivňuje to, kdo jsme, odkud přicházíme, s čím a kým se srovnáváme a inspirujeme. Česko je dědicem velké průmyslové tradice, která sahá hluboko do Rakouska-Uherska, jsme na ni hrozně pyšní. Máme však docela zásadní strukturální a mentální problém.
Bossové velkých technologických firem vidí v pokutách jen další součást nákladů na podnikání.
Bossové velkých technologických firem vidí v pokutách jen další součást nákladů na podnikání.
I když ruští okupanti prakticky úplně vyrabovali město na Dněpru, najdou se i tací, kteří na ruskou správu vzpomínají v dobrém a přejí si připojení k Putinově federaci.
Většina obyvatel Chersonu vítala ukrajinské vojáky, když se Rusové stáhli na druhý břeh řeky. Ne všichni ale nad odchodem ruských okupantů jásají. Odhadem pětina obyvatel původně třísettisícového města Rusy stále podporuje. Nyní v nefunkčním městě žije podle poradce starosty Romana Holovni sedmdesát až osmdesát tisíc lidí.
Rusové při ústupu zničili a vyrabovali, co se dalo, aby lidem, kteří zůstali, co nejvíce znepříjemnili následující týdny. Zničili přívod vody i elektřiny. Z Chersonu odvezli kromě soch a dalších uměleckých předmětů také ostatky zakladatele města, knížete Grigorije Potěmkina.
Ustupující okupanti vzali s sebou jako válečnou kořist i sanitky, hasičské vozy, autobusy, pračky nebo osobní počítače z kanceláří. Odvezli dokonce i zvířata z místní zoologické zahrady, jako jsou mývalové, vlci nebo osli.
Rusové se během devítiměsíční okupace snažili o násilnou rusifikaci města (i když je ruština rodným jazykem většiny místních), a proto po ulicích rozmístili billboardy s nápisy, že Cherson je „navždy“ Rusko nebo „Rusové a Ukrajinci jsou jeden lid“. I když byla většina obyvatel proti, menšina s ruskou okupační správou spolupracovala. Ti si nyní stěžují, protože dostávali vyšší platy nebo důchody v rublech.
Učitelka z místní školky Larysa Resniková pro týdeník Der Spiegel vysvětlila, že se Rusové snažili řadové místní obyvatele ke spolupráci zlomit finančními výhodami. Základní platy v jeslích a školkách byly zdvojnásobeny, rodinám s dětmi začaly být vypláceny vyšší přídavky na děti. „Mnoho lidí si vzalo vše, co jim Rusové nabídli. Je to součástí naší ukrajinské mentality: přizpůsobujeme se situaci,“ lakonicky Resniková okomentovala kolaboraci s dovětkem, že i tito lidé jsou nadále jejich sousedy a známými.
I když není hlas obdivovatelů Moskvy a Vladimira Putina slyšet, neznamená to, že prorusky smýšlející lidé zmizeli. Část z nich sice odešla na území, které kontrolují Rusové, část ale zůstala. Jednou z nich je i sedmapadesátiletá Anna. Lituje, že se nestačila evakuovat na druhou stranu Dněpru s ostatními. Pochází z předměstí Chersonu, které bylo zničeno během bojů při ukrajinské protiofenzivě. Má u sebe pouze cestovní tašku.
„Trhy byly plné, bylo maso,“ řekla další žena. Fanoušci Putina argumentují tím, že přídavky na děti dosáhly výše čtyř tisíc rublů (1500 korun), starobní důchody deseti tisíc rublů (3800 korun), což je více než sociální dávky v ukrajinských hřivnách. A dostávali „spoustu humanitární pomoci“.
Anna tvrdí, že není na straně ani Ukrajiny, ani Ruska. Otevřeně přiznala, že se jí nyní daří hůře, než když Cherson ovládali Rusové. Chtěla by za známými, kteří byli evakuováni do ruského letoviska Anapa na pobřeží Černého moře, jež leží jihovýchodně od Kerčského průlivu.
Osobní říční doprava je ale nyní přes Dněpr fakticky nemožná, z levého břehu dokonce dochází k ostřelování města, které založila Kateřina Veliká na radu knížete Potěmkina v roce 1778. Ukrajinští policisté varují obyvatele, že je nebezpečné přejíždět soukromými čluny přes Dněpr v době, kdy v oblasti stále dochází k ostřelování dělostřelectvem.
Bývalý sovětský kapitán Vladimir Gudko, který zprostředkovává říční lodní dopravu v chersonském přístavu, o ruských okupantech prohlašuje, že měli neustále strach. Ani jejich stažení přes Dněpr nevypadalo zvlášť uspořádaně, když se blížili ukrajinští vojáci. Mohl to sledovat ze své kanceláře s výhledem na řeku.
Rusy nemá příliš v lásce, i když v Rusku vystudoval univerzitu a pracoval v Petrohradu, kde se setkal i s Putinem, který po rozpadu Sovětského svazu na místní radnici začínal politickou kariéru.
Rusko se podle něj bojí samo sebe, a proto je tak agresivní ke svým sousedům. Kremelský režim přirovnal k tlusté ženě v červeném kabátě, která má sice kapsy plné peněz, ale neustále se se všemi pere. Proruských obyvatel Chersonu bylo podle jeho odhadu okolo dvaceti procent a spíše šlo o starší obyvatele, kteří nostalgicky vzpomínají na éru Sovětského svazu. Mladí lidé většinou utíkají na Západ.
Z kolaborace s Rusy je obviňována i místní pravoslavná církev. Otec Pjotr, jenž se stará o kostel svaté Kateřiny (okupanti jej také poškodili), tvrdí, že církev sice až do května formálně spadala pod moskevské vedení patriarchy Kirilla, nikdo se zdravým rozumem ale jeho slova nemůže podporovat. Moskevský patriarcha veřejně chválil zabíjení Ukrajinců, o Putinovi hovořil jako o „Božím zázraku“.
Tři kněží byli dokonce okupanty zatčeni kvůli proukrajinským postojům. Jeden z nich je stále nezvěstný. „Církev může být jen se svými lidmi. A to jsou pro nás Ukrajinci,“ zdůraznil otec Pjotr.
Ukrajinská armáda se obává, že válka pro Cherson stále neskončila. „Rusové čekají, až bude ve městě dostatek našich vojáků, a pak zahájí palbu,“ varoval jeden z ukrajinských vojáků. Kremlem dosazený gubernátor regionu Volodymyr Saldo nicméně přesunul své sídlo až k Azovskému moři, které je vzdáleno 200 kilometrů. I když tvrdí, že se Rusové vrátí, místní už tomu nevěří. Cherson je opět Ukrajina.
