Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Polovina částky přiteče přímo do ruského rozpočtu, protože většinový podíl ve finančním domě kontroluje ruská vláda. Peníze pomohou Kremlu financovat válečné tažení na Ukrajině.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
Poptávka po nových bytech v Praze prudce vzrostla. Prodalo se jich téměř dvaapůlkrát více než před rokem, nabídka ovšem klesla. A ceny budou dál růst. Však jen za posledních 10 let vyskočily o 150 procent.
Benedikt Roezl byl zřejmě nejvýkonnějším „lovcem orchidejí“ všech dob. Dnes by za to rodáka ze středočeských Horoměřic čekalo vězení, 19. století ale hledělo na věci jinak.
Úplně první rostlinou, kterou Benedikt Roezl v červnu 1854 sebral, zabalil do bedny a poslal z Mexika do Evropy, byla magnolie. O měsíc později si na květinovém trhu v hlavním městě Mexika všiml neznámé „libě páchnoucí“ květiny a od indiánů se dozvěděl, že roste asi den cesty daleko. Když už se na místo trmácel několik dní, všiml si tří ozbrojených jezdců. „Jeden z nich slezl s koně a bez všakých okolků vzal mi zlaté hodinky a 12 dolarů,“ vzpomínal později Roezl na své začátky v časopise Flora.
Vypadalo to s ním bledě, ovšem když loupežníkům vyložil, že hledá kytky, nazval ho jeden z nich bláznem: „Byl jsem propuštěn na svobodu, neboť pověreční Mexikáni mají ve vážnosti blázna a jmenují bláznem každého, kdo zaměstnává se takovými věcmi, které Mexikána nikterak nezajímají.“
Vše mu vrátili a nechali ho jít. Roezl pak skutečně nalezl místo, kde rostly „tisíce a tisíce“ květin, které nazval Bouvardia humboldtii a jejichž výhonky rozeslal do evropských skleníků. Loupežníky pak na svých cestách potkal ještě mnohokrát, což ho, jak tvrdil, nestálo jen mnoho peněz, ale také mnoho bití. Stoicky proto mínil, že „je nejlépe bez zdráhání peníze jim vydati“, neboť pánové věnující se „tomuto šlechetnému loupežnickému řemeslu“ neradi žertují a „ku pověšení na strom nedělají velké okolky“.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
