Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Nejlepší přítel muslima
Arabští duchovní se přou, jestli je pes, z pohledu islámu tradičně „nečisté“ zvíře, přijatelný jako domácí mazlíček.
V dlouhé řadě sporů, které rozdělují muslimské učence, je postavení psů podružnou záležitostí. Čas od času se však tato debata vrátí na pořad dne. Letos v srpnu se jeden z nejvýznamnějších muslimských duchovních, egyptský velký muftí Šawkí Allám, přiklonil na stranu nejlepšího přítele člověka. Přestože je podle některých výkladů islámu pes považován za nečisté zvíře, Allám tvrdí: „Je možné žít se psem a uctívat Boha.“ Citací málikovské školy, jedné ze čtyř kanonickým sunnitských právních škol, dokládá, že každý živý tvor je čistý.
Konzervativní duchovní ovšem nehodlají změnit názor. K podpoře jejich dogmatického protipsího postoje slouží citace jistých hadíthů (záznamů o výrocích či skutcích proroka Muhammada). V jednom z nich stojí, že andělé nevstoupí do domu, pokud v něm je přítomen pes. Další hadíth muslima varuje před tím, že chov psa jej do jisté míry připraví o duchovní odměnu za dobré skutky. Existují ovšem výjimky. Nezdá se, že by andělům vadilo, když je pes venku. A výjimku mají podle všeho také pastevečtí psi, lovečtí psi a psi používaní v zemědělství a na hlídání.
Chlupy jsou čisté
Jako nejproblematičtější se jeví psí sliny. „Vázu, kterou olízl pes, sedmkrát omyj, poprvé použij hlínu,“ radí jeden hadíth. Podle Alláma však v případě, že provedete wudú’ (rituální omytí) a olízne vás pes, není nutné se před modlitbou znovu mýt. A co psí chlupy? Podle řady učenců jsou čisté, a proto je hlazení a drbání psa v pořádku. Líté diskuse se nicméně vedou ohledně mokré srsti.
Samotný Korán toho o psech moc neříká. Podle učenců se Prorok mezi psy modlil. Před několika lety vyfotografovali Usámu al-Azharího, náboženského poradce egyptského prezidenta Abdalfattáha as-Sísího, jak třese tlapkou psovi. Konzervativci soptili. Al-Azharí se však odkázal na příběh o sedmispáčích: skupině mladíků, kteří se skryli v jeskyni, aby unikli náboženské perzekuci. Spali tři sta let, zatímco jejich pes ležel u vchodu do jeskyně a hlídal je. (Konzervativci podotýkají, že zvíře nebylo uvnitř v jeskyni.)
V aktuálně egyptské debatě jde však spíš o moc než o mazlíčky. As-Sísí by si skrze Dár al-iftá’, státní poradní orgán ve věcech islámu vedený Allámem a financovaný konzervativní univerzitou al-Azhar, rád zajistil nad islámem větší kontrolu. Dár al-iftá’ začala v poslední době ve snaze získat si veřejnost zastávat relativně progresivní postoje. Vstřícnějšímu postoji ke psům předcházelo třeba odsouzení sexuálního obtěžování. Allám chce podle svých slov muslimům usnadnit praktikování jejich víry.
Symboly zla
Islám není jediným náboženstvím, v němž se setkáme s texty, které si protiřečí – a které má rozporuplné pocity ohledně psů. V Bibli se psi často objevují jako symboly zla. Negativně jsou vykreslení i v Talmudu. Spousta muslimů považuje tuto debatu za ztrátu času. Vloni se v Íránu pokusili zakázat veřejné venčení psů. Zákaz neměl velký úspěch, neboť jej většina Íránců prostě ignorovala. Zdá se, že čím dál víc Egypťanů si pořizuje psy jako mazlíčky. Oblíbenými společníky jsou také kočky. Ty se v islámu těší kvůli své čistotnosti obdivu a diskutovat o nich není tím pádem vůbec třeba.
© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.
