Nejlepší model pro české školství? Donátorský systém po vzoru Anglosasů

Čím více lidí dostuduje vysokou školu, tím lépe pro celou společnost, říká šéf akreditačního úřadu Barančík

Nejlepší model pro české školství? Donátorský systém po vzoru Anglosasů
Ivan Barančík | foto Tomáš Novák, týdeník Hrot

O Národním akreditačním úřadu pro vysoké školství se za šest let, co existuje, příliš nepsalo. Trochu se to změnilo v posledním roce, kdy i Hrot informoval o plagiátech na Mendelově univerzitě v Brně (č. 18/2022) nebo o existenčních potížích politologické vysoké školy v Kutné Hoře (č. 32/2022). V případě těchto kauz úřad reagoval odebráním akreditací.

„V prvé řadě nám nejde o nějaké skandály. Naším cílem je, aby zájemce o vysokoškolské vzdělávání dostával ucelené informace. Aby si mohl vybírat z vysokých škol, které dodávají pravdivé informace, a v případě, že se pro některou z nich rozhodne, aby mu vzdělání bylo poskytováno v co nejvyšší možné kvalitě,“ říká Ivan Barančík, předseda úřadu, který v září předává funkci Robertu Plagovi, bývalému ministru školství.

Vámi řízený úřad oslaví 1. září šest let existence. Na rozdíl od dřívější Akreditační komise o něm ale po celou dobu nebylo příliš slyšet. Proč?

Myslím, že do značné míry je to způsobeno odlišným postavením komise a úřadu. Komise dávala například v případě akreditací vysokým školám pouze doporučující stanoviska, byť v řadě případů byla pro ministerstvo závazná. Měla tak velký prostor pro komunikaci, neboť rozhodnutí nakonec bylo na ministerstvu. Akreditační úřad oproti tomu přímo rozhoduje. To na něj vyvíjí větší tlak a zároveň jsme vázáni zákonem, postupujeme podle správního práva. I kvůli tomu často nemůžeme informovat o všem, co by třeba novináři rádi, a tak je naše medializace možná menší.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot.

Staňte se jedním z nich, nebo článek odemkněte zakoupením celého vydání.

od 184 Kč za měsíc

Předplatit

Máte předplatné?

Přihlásit