O zelenání měnové politiky se nepokoušejme. Stačí, že tak činí ve svých televizních reklamních spotech různé komerční banky
Na počátku devadesátých let jsem polemizovával s používáním zcela zavádějících adjektiv, která následující substantivum většinou nikoli rozvíjela, nýbrž popírala. Byl to v Evropě známý souboj, který měl hlavní smysl v německy mluvícím prostředí, o takzvané soziale Marktwirtschaft. Na něm byla v druhé polovině 20. století založena společnost (nejen ekonomika!) Německa a Rakouska. A měla být i naše.
Já a lidé kolem mě jsme však u nás chtěli zavést „trh bez adjektiv“. Je samozřejmé, že společnost musí uvažovat i sociálně (ani vteřinu jsem to nepopíral, i když to mnozí nechtěli a nechtějí vědět), ale za nezbytné jsem považoval, aby slovo „sociálně“ slovo „trh“ následovalo, nikoli ho předbíhalo.
Trh musí nejdříve fungovat, teprve pak je možné k němu přidávat sociální prvky. Racionální sociální politika musí být doplňkem, dodatkem trhu, nikoli jeho apriorním omezením či blokací. Snad mohu oprávněně říci, že jsme spor o těchto věcech na počátku devadesátých let v naší zemi vyhráli a že právě to bylo předpokladem úspěchu naší radikální transformace. Tehdy se také „proslavily“ známé nadsázkové příměry, že koně musejí být zapřaženi před vozem, nikoli za ním. Zdálo se mi, že jsme to naší veřejnosti v této chvíli vysvětlili, alespoň té její části, která chtěla přemýšlet.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot