Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Nebezpečná propast
Finanční trhy se utrhly z řetězu reality. Pro velký optimismus opravdu není důvod.
Dějiny burzy jsou bohaté na dramata: pád v roce 1929, „černé pondělí“ v roce 1987, kdy ceny akcií spadly v jediném dni o 20 procent, internetová horečka v roce 1999. S takovými precedenty by člověka nemělo jen tak něco zaskočit, ale posledních osm týdnů bylo i tak pozoruhodných.
Po hrozivém hromadném výprodeji akcií následovalo v Americe neuvěřitelné oživení. Mezi 19. únorem a 23. březnem přišel S&P 500 index o třetinu své hodnoty. Od té doby jeho hodnota se sotva znatelným zaváháním neustále roste. Podařilo se mu dokonce vykompenzovat více než polovinu ztráty. Jako katalyzátor posloužila zpráva, že Federální rezervní systém (Fed) koupí firemní dluhopisy, a pomůže tak velkým společnostem financovat dluhy. Investoři během vteřiny přepnuli z panikařícího módu do módu optimistického.
Jenže nadějný pohled z Wall Street by vás rozhodně neměl uklidnit. Odporuje totiž všem ostatním světovým trhům. Například v Británii a kontinentální Evropě se akcie vzpamatovávají podstatně pomaleji. A byznysovou realitu nevidělo dění na Wall Street ani z rychlíku. Karanténa v Americe se sice začíná uvolňovat, ale zaměstnanost dostala skutečně tvrdou ránu. Během pár týdnů vzrostla ze čtyř procent na zhruba 16 procent, což je nejvyšší číslo od doby, kdy se v roce 1948 začaly vést záznamy.
Zatímco akcie velkých firem letí nahoru a dostane se jim pomoci od Fedu, malé byznysy mají plné ruce práce s tím, aby od strýčka Sama dostaly aspoň nějaké drobné. Znovu se otevírají rány utržené za finanční krize v letech 2007 až 2009. „To je už podruhé, co jim zachraňujeme zadek,“ žehral minulý měsíc demokratický prezidentský kandidát Joe Biden. Boj o to, kdo zaplatí fiskální břemena pandemie, právě začíná. Pokud se neodkloníme ze stávající trajektorie, můžeme očekávat silnou negativní reakci vůči velkým firmám.
Poděkujte Fedu
Začněme děním na trzích. Lví podíl na zlepšení nálady má Fed, který se s nákupem dluhopisů v těžko představitelném rozsahu zachoval podstatně dramatičtěji než ostatní centrální banky. Navíc se zavázal odkupovat další korporátní dluhy, a to včetně „prašivých“ dluhopisů s velmi vysokým úročením.
Trh s novými korporátními dluhopisy, který byl v únoru zmrazen, se znovu a skutečně spektakulárně otevřel. Společnosti vydaly v posledních šesti týdnech obligace v hodnotě 560 miliard dolarů, což je dvojnásobek běžného množství. Umístit své bondy dokázali dokonce i ztroskotalí provozovatelé zaoceánských výletních plaveb, byť za dost vysokou cenu. Podařilo se předejít kaskádě krachů velkých firem. Centrální banka v podstatě zajistila nouzové cash flow pro Ameriku, s. r.o. Burza její mrknutí pochopila a začala šplhat.
Fed neměl moc na vybranou – masivní výprodej firemních dluhopisů by hlubokou recesi ještě zhoršil. A investoři jej podpořili nákupem cenných papírů, protože nemají kam jinam vložit peníze. Výnosy z amerických vládních dluhopisů se drží těsně nad nulou a například v Japonsku a ve většině evropských zemí jsou negativní. Pokud si je podržíte až do splatnosti, stoprocentně proděláte, a pokud vzroste inflace, ztráty budou bolestné. Akcie vypadají lákavě. Na konci března spadly ceny natolik, aby přilákaly odvážlivce. Ti se osmělili s vědomím, že valná část hodnoty burzy je navázána na zisky, kterých firmy dosáhnou dlouho poté, co koronavirový propad vystřídá oživení.
Je příznačné, že poslední růst cen akcií byl nerovnoměrný. Trh byl i před pandemií nevyrovnaný a teď je ještě více. Burzy v Británii a v kontinentální Evropě, plné cenných papírů firem z problematických odvětví – automobilového, bankovního a energetického –, kulhají na obě nohy a jednotná evropská měna opět vyvolává nervozitu. V Americe projevili investoři ještě větší důvěru v nepočetnou skupinku technologických miláčků – Alphabet, Amazon, Apple, Facebook a Microsoft –, kteří aktuálně okupují prvních pět příček indexu S&P 500. Nejde však o žádnou euforii, spíš o zoufalé sáhnutí po byznysech, u kterých se očekává, že ustojí jakoukoliv bouři.
Na určité úrovni to dává smysl. Správci aktiv musejí nechat peníze pracovat, jak nejlépe dovedou. Jenomže na tom, jak rychle se ceny akcií pohnuly a kam se vrátily, je něco špatně. Americké akcie si nyní stojí lépe než loni v srpnu. To by mohlo naznačovat, že se obchod a ekonomika jako celek mohou vrátit do normálu. Tyto naděje ohrožuje kdeco, nicméně tři hrozby jsou obzvlášť výrazné.
90procentní ekonomika
Zaprvé je tu riziko následného otřesu. Zcela reálně můžeme počítat s druhou vlnou nákazy. A jsou tu také důsledky prudkého propadu, se kterými bude nutné se vypořádat – očekává se, že americký HDP bude ve druhém čtvrtletí v porovnání s předchozím rokem o deset procent nižší. Spousta šéfů doufá, že díky nemilosrdnému ořezání nákladů dokážou ochránit své marže a splatit dluhy nahromaděné během nařízených dovolených. Jenže tyto korporátní úspory v důsledku potlačí poptávku. Pravděpodobným výsledkem pak bude 90procentní ekonomika, která poběží hluboko pod běžnou úrovní.
Druhé nebezpečí představují podvody. Dlouhodobá konjunktura má tendenci podporovat podloudné chování a před příchodem covidu jsme byli svědky nejdelšího růstu v dějinách. Roky laciných peněz a finančního inženýrství mohou vynést na světlo všemožná kouzla s účetnictvím. V posledních týdnech zaznamenala Asie dva výrazné skandály v podobě Luckin Coffee, čínského konkurenta Starbucks, a Hin Leongu, singapurského obchodníka s energiemi; obě firmy maskovaly masivní ztráty. Velký podvod nebo korporátní kolaps v Americe by mohl otřást sebevědomím burzy podobně, jako v roce 2001 Enron zlikvidoval zbytky pocuchaných nervů svých investorů a v roce 2008 srazil akciový trh na kolena pád Lehman Brothers.
Nejpřehlíženější riziko představuje politický otřes. Propad ublíží menším firmám, zatímco velké korporace, které přežijí, ještě víc upevní své postavení. Dojde k ještě větší konsolidaci v některých odvětvích, což byl problém už před vypuknutím pandemie. Krize si vyžádá oběti a zanechá po sobě tučný účet. A volání po jeho splacení bude ještě hlasitější, pokud velké firmy nespolykají jen svůj nabízený podíl z finanční pomoci.
Není těžké si představit dodatečné zdanění odvětví, kterým stát podá pomocnou ruku, případně prudký odklon od setrvalého snižování federální daně z příjmů právnických osob, která po daňových reformách prezidenta Trumpa v roce 2017 spadla na 21 procent – z dlouhodobého průměru výrazně přes 30 procent. Někteří demokraté chtějí také omezit fúze a zabránit firmám ve vyplácení dividend majitelům.
Investoři mají zatím pocit, že jim Fed kryje záda. Ale nálada na trzích se může rychle změnit, jak ukázalo posledních několik mimořádných měsíců. Měsíc trvající medvědí trh mohl jen stěží pojmout všechny možné špatné zprávy z pandemie a obrovskou nejistotu, kterou vyvolala. Toto burzovní drama má před sebou ještě několik dějství.
© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
