Vybrané články
z týdeníku The Economist

Nebezpečná přitažlivost Javiera Mileie. Zvolí si Argentina do čela libertariána a anarchokapitalistu?

Výstřední argentinský prezidentský kandidát má pověst neoliberála, ale vykazuje také znepokojivě autoritářské sklony.

Kandidát na argentinského prezidenta Javier Milei | foto Shutterstock.com

Argentina potřebuje zachránit. Meziroční inflace se vyšplhala na 113 procent. Hodnota pesa vůči dolaru na černém trhu se za letošní rok propadla o polovinu. Po desítkách let mizerného hospodaření převážně peronistických vlád mají Argentinci plné zuby úplatných a neschopných politiků.

Všeobecné rozčarování vyneslo do popředí prezidentských kandidátů před říjnovými volbami Javiera Mileie, jenž sám sebe označuje za libertariána a „anarchokapitalistu“ a teprve v roce 2021 pronikl do Kongresu. I na poměry argentinské politiky působí výstředně – proslýchá se, že si platí médium, aby se mohl radit se svým mrtvým mastifem Conanem.

Správné věci

Milei říká spoustu správných věcí. Je přesvědčeným zastáncem neoliberální ekonomie. Chce zprivatizovat všechny zkostnatělé státní společnosti, polarizovat ekonomiku a během prvního roku v úřadu snížit deficit státního rozpočtu na nulu. Za své politické a ekonomické vzory považuje Austrálii, Izrael, Irsko a Nový Zéland.

Jižní Amerika chce společnou měnu. Zatím je však „sur“ spíš surrealistický

Argentina a Brazílie znovu přemýšlejí o zavedení společné měny – někdy, možná, omezeně

Otevřená podpora tržního kapitalismu byla v přebujelé centralistické Argentině dlouhé roky zaručeným receptem na volební porážku. Všechny předchozí pokusy o liberalizaci selhaly. Ale pokud by příští měsíc Milei vyhrál volby, Argentina se teoreticky může znovu stát laboratoří vzrušujících dynamiku probouzejících idejí.

The Economist by byl nadšen, kdyby Javier Milei odstartoval v Argentině nový věk liberalismu. Moc pravděpodobné to však není. Jeho programy nejsou důkladně promyšlené. Jen obtížně bude hledat shodu na čemkoli a sotva dokáže zemi vládnout. A někteří Argentinci se obávají, že by se u něj z rozčarování mohly projevit autoritářské sklony.

Jeho návrh zrušit národní měnu a nahradit ji dolarem působí navenek lákavě. V minulosti to už udělaly jiné státy včetně Ekvádoru a Salvadoru a argentinská ekonomika určitě potřebuje smělou reformu. Dolarizace by okamžitě srazila inflaci a ukončila prudké kurzové výkyvy, které silně poškozují obchod.

Španělská laboratoř politického extremismu volila. Může se Evropa poučit?

Nedávné patové volby ve Španělsku připomněly důležité tendence, které lze vidět i v jiných západních zemích. Vyhrocenost španělské situace dává tušit, kam až mohou vést

V takovém systému by ovšem argentinské banky a domácnosti potřebovaly dostatečné dolarové zásoby, které jim Milei nemá jak poskytnout. V současnosti Argentina nedokáže ani splácet své dluhy vůči Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF), což je její největší věřitel (splácí v jüanech, které si půjčuje od Číny).

Dolarizace by sice znemožnila státu tisknout peníze, ale nedokázala by automaticky zkrotit rozmařilou argentinskou fiskální politiku. Politici by se dál snažili si příliš půjčovat a už by neměli po ruce centrální banku, která by inflací dluhy odmazávala. Fiskální konsolidace by vyžadovala politickou vůli, kterou v minulosti Argentina jen zřídkakdy prokázala. Co hůř, Argentina nyní balancuje na pokraji bankrotu a ten by byl po dolarizaci ještě bolestivější, protože spolu s pesem by zanikla i argentinská centrální banka, a tudíž i věřitel poslední instance.

Skandální věci

Příští argentinský prezident bude určitě muset s prosíkem do MMF a to je citlivá diplomatická mise, na niž Milei očividně nemá tu správnou povahu. Jeho nejbližším poradcem je patrně jeho vlastní sestra. O svých protivnících říká skandální věci. Prohlásil, že by jednomu bývalému poradci prezidenta měli setnout hlavu.

Je fanouškem Jaira Bolsonara, bývalého populistického prezidenta Brazílie, jenž se zhlédl v antidemokratických praktikách Donalda Trumpa. Zdá se, že věří konspiračním teoriím o zfalšování voleb v Brazílii a – což je ještě znepokojivější – i doma v Argentině. Přestože argentinské primárky vyhrál, tvrdí, že byl „oloupen“ o pět procent hlasů.

Odborář, prezident, korupčník, prezident. Brazílii znovu povede Lula

Novým brazilským prezidentem je kovaný levičák Lula da Silva. A s ním se vrací i jeho „lulismo“

Dost znepokojivý je i Mileiův pohled na dějiny. Jeho viceprezidentský kandidát v minulosti zastupoval u soudu vojáky obviněné ze zvěrstev v době vojenské diktatury v letech 1976–1983 a nyní zdůrazňuje zločiny levicových guerill a bagatelizuje krvavé excesy samotné junty. Sám Milei říká, že se „obě strany dopustily zločinů“, čímž občanské libertariány vůbec neuklidňuje. Milei je neukázněný, zbrklý a výstřední. Nic nenasvědčuje tomu, že by se mohl stát spasitelem, po němž Argentina touží.