Vybrané články
z týdeníku The Economist

Ne tak rychle, pane Trumpe

Proč ani „spřátelený“ Nejvyšší soud nemusí americkému prezidentovi zajistit další čtyři roky v Bílém domě.

Ne tak rychle, pane Trumpe
Donald Trump a John Roberts | Profimedia.cz

„Myslím, že (volby) skončí u Nejvyššího soudu,“ pravil americký prezident Donald Trump 23. září a o šest dní později to při televizní debatě s Joem Bidenem zopakoval. Je „velmi důležité, abychom měli devět soudců“ už před volbami, prohlásil Trump a dodal, že na ně „spoléhá, aby dohlédli na volební lístky“.

Republikánský kandidát ztrácí v průzkumech na demokratického soka asi osm procent. Už dopředu bez důkazů zpochybnil hodnověrnost hlasování poštou a odmítl se zavázat ke klidnému předání moci, pokud prohraje. Očekává, že americký Nejvyšší soud mu přijde na pomoc, pokud 3. listopadu nedosáhne jasného vítězství. Na prezidenta však mohou v údajně bezpečném přístavu čekat nástrahy, a to i kdyby si jím zvolená nástupkyně Ruth Baderové Ginsburgové, Amy Coney Barrettová, stihla včas obléct talár soudkyně Nejvyššího soudu.

Nic jistého

Existuje několik důvodů k pochybnostem, že Nejvyšší soud doplněný o tři jím jmenované soudce naservíruje Trumpovi další čtyři roky v Bílém domě. Předně, spor Bush versus Gore, tedy verdikt Nejvyššího soudu, který po 36 dnech rozhodl těsný prezidentský souboj mezi Georgem W. Bushem a Alem Gorem ve prospěch republikána, nemusí být v roce 2020 správným vodítkem. Okolnosti, které vyústily v soudní spor – zúžení prezidentského souboje na 25 hlasů floridských volitelů –, se letos pravděpodobně nebudou opakovat. Volební model The Economist v tuto chvíli předvídá, že Biden získá 335 volitelů, a bude mít tedy pohodlnou rezervu.

Pokud by se ovšem zdálo, že prezident Trump prohrává, nebo pokud by vítězil před započtením korespondenčních hlasů – „nemusíme vědět celé měsíce“, kdo zvítězí, stěžoval si při debatě –, je prezident patrně rozhodnut pokračovat v boji u soudu. Aby zabránil „podvodu, jaký jste ještě neviděli“, hodlá Trump nasadit právníky, kteří by zastavili sčítání hlasů ve státech, kde bude držet předběžné vedení. Je to výsměch, deklaroval prezident při debatě, že zákon ve státech „řízených demokraty“ umožňuje sčítání korespondenčních hlasů ještě „sedm dní po volbách“. Některé bitvy se odehrají u federálních soudů, jiné u těch státních. A když nebude s výsledky spokojen, zkusí prosadit svou přes Nejvyšší soud, který od roku 2016 přetvářel k obrazu svému.

Ale i kdyby to došlo tak daleko, může Donald Trump narazit na soudce, jejichž věrnost primárně náleží právu, ne jemu. Konkrétním, věrohodným protestem proti šikaně korespondenčního hlasování se může soud zabývat. Ale obecné výkřiky o přílišném dopočítávání a neopodstatněná obvinění z podvodů – jako prezidentovy výzvy v roce 2018, aby se zastavilo sčítání hlasů ve dvou klíčových floridských obvodech, kde se rozdíly mezi kandidáty začaly povážlivě zmenšovat – se budou jen obtížně převádět na soudní žalobu. Jako šéf nejvyšší soudní instance v USA se bude předseda Nejvyššího soudu John Roberts snažit vyhnout obvinění z politizace a nebude v jeho zájmu nechat Trumpa vyhrát s tak slabými argumenty.

A totéž platí i pro jeho kolegy. První dva Trumpem jmenovaní soudci, Neil Gorsuch a Brett Kavanaugh, demonstrovali v červenci svou nezávislost, když se přiklonili na stranu newyorského státního návladního, jenž usiluje o zpřístupnění prezidentových daňových přiznání. Rovněž Trumpova nejnovější akvizice bude chtít ukázat svou objektivitu. Barrettová by poškodila svou pověst – a to hned krátce po jmenování –, kdyby se držela stranické linie a napomáhala znovuzvolení prezidenta, jenž ji pouhých pár týdnů předtím jmenoval do funkce. A navíc se může vyjmout z rozhodování v takových případech.

Republikánské klacky

Pokud by měl Nejvyšší soud prezidentu Trumpovi nějak pomoci, došlo by k tomu v několika týdnech po volbách. Republikánská strana se v několika státech snaží omezit korespondenční hlasování, když mimo jiné trvá na tom, aby byl odeslání hlasu přítomen svědek a zásilka s hlasem byla řádně ofrankovaná. Mimo to se republikáni snaží omezit dobu, v níž se musí korespondenční hlasy odeslat a přijmout, zrušit hlasovací „drop-boxy“ a zredukovat „drive-in“ hlasování.

Pět republikány najmenovaných soudců Nejvyššího soudu dlouhodobě nepatří k velkým obráncům hlasovacího práva a ani se nezasazovali o uvolnění volebních pravidel kvůli covidu-19, aby mohli voliči bezpečně uplatnit své zákonné právo. V dubnu Nejvyšší soud poměrem hlasů 5 : 4 zrušil verdikt soudu nižší instance, který prodlužoval lhůty pro korespondenční hlasování ve wisconsinských primárkách. Stejně řešili podobnou záležitost v Alabamě, ovšem nikoli na Rhode Islandu.

V pondělí 28. září dorazily k Nejvyššímu soudu dvě republikánské stížnosti proti třídennímu prodloužení termínu započítání korespondenčních hlasů v Pensylvánii. Jak se soudci postaví k těmto žalobám, může napovědět, jak budou řešit další případné žaloby Trumpova týmu. Ale jedna věc je hodit klacek do soudně vytvořených podmínek hlasování a něco úplně jiného rozporovat nebo zastavit sčítání po samotném hlasování. Pokud prohraje a Nejvyšší soud jeho prezidentství nevzkřísí, dojde na otázku, zda Donald Trump výsledek přijme bez dalších zbytečných okolků. Jeho slova z prezidentské debaty asi nikoho neuklidní. „Tohle neskončí dobře,“ avizoval americký prezident.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • SuperMario vs. čistič z Hané
  • Kdy dohoří poslední uhlí
Objednat nyní