Chovali bychom se jinak? Násilí je základním nástrojem války, říká psychiatr

Mučení obyvatel, znásilňování žen a dívek, zabíjení bezbranných civilistů. Těžko hledat někoho, kdo by z psychologického hlediska lépe přiblížil, proč se Putinovi vojáci na Ukrajině dopouštějí válečných zločinů a zda jde jen o specifikum ruské armády. Jan Vevera byl totiž několik let vedoucím psychiatrem polní nemocnice Armády ČR a účastnil se také misí v Afghánistánu. Má rovněž zkušenosti z Kosova. „Musíme si uvědomit, že násilí je základním pracovním nástrojem války,“ připomíná Vevera.

Když se objevily důkazy o nebývalé brutalitě ruských vojáků v ukrajinské Buče, ale i na dalších místech, byl to pro většinu české společnosti šok. Také vás to zaskočilo?

Myslím, že pro žádného odborníka by to nemělo být překvapení. Něco takového se v historii vždycky dělo a bude se to dít i nadále – pokud se k tomu vytvoří podmínky. Ostatně už v nejstarších textech včetně Starého zákona se jasně píše: oko za oko, zub za zub. I když to tak nevypadá, je to vlastně intervence k redukci násilí. Když vám někdo vyrazí zub, vaše přirozená reakce je vyrazit mu jich všech dvaatřicet. Oko za oko, zub za zub tedy spíše míří ke snížení násilného chování, k zamezení jeho eskalaci.

Nacisté, Khmerové, Srbové, Rusové. Genocidu se lidstvu nedaří zastavit

Příklady z moderní historie ukazují, že lidstvo nedokáže zastavit genocidu páchanou v různých částech světa. OSN hrůzným činům jen bezmocně přihlíží.

Příklady z moderní historie ukazují, že lidstvo nedokáže zastavit genocidu páchanou v různých částech světa. OSN hrůzným činům jen bezmocně přihlíží.

Musíme si uvědomit, že násilí je základním pracovním nástrojem války. Válka je autokatalytický proces, který násilí dále stupňuje, postupně se rozjíždí, zvyšuje. Proto se to musí nějakým způsobem zastavit. A pokud se to nepodaří, bude násilí eskalovat přesně tímto způsobem. Takže zpátky k vaší otázce: události v Buče a jinde mě nepřekvapily. A myslím, že by se o tom mělo učit v občanské nauce, aby lidé věděli, co to je válka.

Opravdu?

Lidé za více než sedmdesát let od konce druhé světové války zapomněli, co to válka vlastně je. V historii jde o naprosto unikátní období, které Evropa nikdy nezažila. Proto bychom to měli učit, protože když je válka, násilí je normální. Možná ne na začátku, kdy bývá fáze, kterou jsem si pracovně pojmenoval jako gentlemanskou, kdy válčící strany ještě hrají podle určitých pravidel.

Není obvyklé, aby prvosledové jednotky začaly hned znásilňovat, protože to bývají elitní sbory, nad nimiž je vysoká kontrola. A ta zaručuje, že si nemohou dělat, co chtějí. Také neočekávaly nepřátelské přijetí a nepochybuji, že neměly vyvolávat nepřátelskou atmosféru. Dokonce se objevovaly až humorné scénky, kdy si například ruští vojáci chodili k Ukrajincům natankovat.

Proč tedy bylo násilí v Buče pro lidi takovým šokem?

Funguje tady rovněž naše povědomí o válečných hrdinech z různých knih nebo filmů. Třeba známý hollywoodský snímek Zachraňte vojína Ryana nebo jiné. To nejsou filmy, které by vás naplnily odporem k válce. Představte si hlavního hrdinu v podání Toma Hankse, jak mučí německého důstojníka. Anebo Statečné srdce. Umíte si představit Mela Gibsona, jak tam znásilňuje anglické ženy? Nepochybně se to ale v té době odehrávalo, protože se to ve válkách prostě děje.