Namísto modré vlny chaos

Pensylvánský Scranton není město, jež by si turisté fotili pro jeho krásu, a listopadový ranní déšť mu na půvabu mnoho nepřidal. Minulé úterý však jistou výjimečnost zažíval: tamní rodák Joe Biden se mohl stát prezidentem Spojených států. „Je skvělé být zpátky doma,“ zahlaholil bodře čiperný skoro osmdesátník, ačkoli město od svých osmi let navštěvuje právě jen při volebních kampaních.

Biden měl k úsměvům důvod. Do volebního souboje s prezidentem Donaldem Trumpem šel díky přízni médií i průzkumů jako žhavý favorit. Mohl očekávat „modrou vlnu“, sérii volebních vítězství v jednotlivých státech Unie, která by mu přiřkla celkový triumf a s ním završení úspěšné politické kariéry nejvyšší metou. Kromě toho měla ona modrá vlna být vlnou mravní; Američané jí měli odmítnout tmářský, arogantní a místy nezákonný způsob vlády, jejž v posledních čtyřech letech praktikoval prezident Trump.

Jak však během následujících šestatřiceti hodin mělo vyjít najevo, nic takového se nekonalo. Namísto modré vlny přišlo sotva šplouchnutí; na vlnu mravního odsudku, jež by se přelila přes hráze stranické loajality, nedošlo vůbec. Prezidenta Trumpa volilo o deset procent lidí více než v minulých volbách; že Joe Biden byl početně ještě úspěšnější, na věci mění jen málo.