Nácvik éry škrtů

Nikdy není příliš brzy na to, abychom začali s rovnáním veřejných financí do latě. Z pohledu potřeby zlomení trendu prudce rostoucích státních výdajů se tak rozpočtové provizorium, s nímž vstupujeme do nového roku, jeví jako přijatelná cena. Má však svá úskalí a některé šance na úspory už vláda stihla prošvihnout

V rozpočtovém provizoriu smí vláda kaž­dý měsíc utratit jen pouhou jednu dvanáctinu loňských výdajů. Z nich jako první musí uhradit mandatorní část a z toho, co zbude, je možné platit standardní výdaje resortů. Mírnou výhodou je, že v prvním kvartálu i za normálních okolností výdaje nedosahují plné čtvrtiny celého roku a bylo tomu tak i loni.

Takže k nějakému malému navýšení někde mezi jednou a dvěma miliardami u měsíčních výdajů meziročně dojít může. Ale i tak to bude bolet.

Není nač čekat

Největší částí mandatorních výdajů jsou důchody, které byly Babišovou vládou i tentokrát navýšeny výrazně nad zákonná pravidla, což si vyžádá zhruba miliardu a tři čtvrtě měsíčně navíc. Další v pořadí nákladnosti jsou mzdy státních zaměstnanců, které se zvyšují o necelou miliardu měsíčně. To ale nová vláda mohla docela dobře ušetřit, kdyby zrušila před koncem roku příslušné usnesení Babišova kabinetu. A nebylo by to vůbec špatně. Rozdíl v mediánu mezd činí fascinujících sedm tisíc a je neospravedlnitelný. Zmrazení mezd ve státním sektoru na dva až tři roky po letech jejich astronomického růstu musí být základní součástí jakékoli reformy veřejných financí. Že by to vyvolalo nelibost státních zaměstnanců, je sice evidentní, ale oni tuto koalici nikdy milovat nebudou, takže není na co čekat.

Vláda sice rozdvání na platech mírně seškrtala, ale zmrazila jen státním úředníkům. A tak si váháním jen přidělala starosti s financováním provozu v provizoriu, kde před ní stojí úkol nalézt zdroje na nutnou pomoc sociálně ohroženým rodinám zasaženým šokovým zdražením energií. Řešit to slíbeným programem masivní sociální pomoci v podmínkách rozpočtového provizoria v souladu s platnou legislativou bude krajně obtížné, ne-li nemožné, jak před pár dny ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečku upozornil Miroslav Kalousek. Ten má s rozpočtovým provizoriem své zkušenosti a ví, že kapitola MPSV asi utáhne důchody, ale na nové výdaje nemá a přesuny mezi rozpočtovými kapitolami nejsou možné.

Co by řekli hostinští

Zabrzděno bude i uzavírání smluv v případě investic a vypisování dotačních titulů. Nicméně eráru není třeba litovat a je na úřadech a jejich vedení, jak se s omezenými zdroji vypořádají. Pořád jsou v podstatně lepší situaci než obchodníci a hostinští, kterým před rokem na mnohem delší dobu zavřeli krám a nechali je několik měsíců čekat na podpory.

A každopádně je to dobrá příprava pro ministry na roky budoucí, kdy fakt nebudou mít na růžích ustláno, pokud vláda myslí vážně ohlášenou nápravu astronomických deficitů bez zvyšování daní.

Při vysoké inflaci, zvyšování úroků ze státního dluhu a nijak závratném růstu ekonomiky jde o hodně odvážná slova, která měla být před vyřčením nejspíše mnohem důkladněji zvážena. A to nepočítáme se slibovaným snížením sociálního pojištění či nižší DPH na potraviny.