Vybrané články
z týdeníku The Economist

Na troskách globálního obchodu

Roberto Azevêdo odchází z WTO a nechává za sebou na obě nohy kulhající organizaci.

Na troskách globálního obchodu
Robert Lighthizer | Profimedia.cz

Když generální ředitel Světové obchodní organizace (WTO) Roberto Azevêdo 31. srpna odešel, nechal za sebou instituci ve zbědovaném stavu. Sto čtyřiašedesát členů WTO se nedokázalo domluvit ani na jeho dočasném nástupci (Azevêdo odchází s ročním předstihem, aby přijal pracovní nabídku v nápojové firmě Pepsi.) Za posledních pětadvacet let dospělo do zdárného konce jen jediné vyjednávání o mezinárodním obchodu. Amerika – během vlády Donalda Trumpa zarputilý kritik WTO – blokuje jmenování soudců do odvolacího orgánu organizace, čímž ochromila systém řešení neshod. Trumpův obchodní zmocněnec Robert Lighthizer teď vypálil další salvu. V nedávném článku otištěném v The Wall Street Journal tvrdí, že dochází k podrývání základního principu WTO. 

Doložka, nebo preference

Jeho stížnost se týká myšlenky „doložky nejvyšších výhod“ (MFN) či principu obchodu bez diskriminací, podle kterého by členové WTO měli na všechny obchodní partnery aplikovat stejné celní tarify. Například Amerika by tak měla používat stejnou výši cla pro dovoz zboží z Číny jako pro zboží vyrobené v Evropě. Změna výše tarifů, kterou dohodne jedna země, by se tím pádem měla na základě tohoto principu vztahovat i na všechny ostatní.

WTO však zároveň umožňuje z MFN velké výjimky. Dva nebo více členů mohou uzavřít preferenční obchodní dohody (PTA), které odstraní překážky v téměř veškerém obchodu – ale pouze mezi nimi. Právě tyto dohody Lighthizerovi hýbou žlučí. Ve své kritice se pouští speciálně do Evropské unie za to, že svými dvaasedmdesáti dohodami s menšími zeměmi oživuje předválečný „systém koloniálních preferencí“ a prosazování „chabě maskovaných protekcionistických opatření“, jako jsou pravidla pro to, co je možné nazývat „fetou“ nebo „šampaňským“.

Lighthizer má pravdu. Částečně proto, že je v rámci WTO nesmírně těžké dohodnout mnohostranné snížení tarifů, vzrostl počet PTA z padesáti zkraje devadesátých let minulého století na tři stovky v roce 2019. Přestože většina obchodu stále probíhá podle principu MFN, v roce 2016 v důsledku preferenčních dohod proběhlo přibližně 28 procent světového obchodu s nulovými tarify. Obchod podle preferenčních dohod pracuje se cly v průměru o 7,4 procenta nižšími než obchodní výměny se státy, kterých se PTA netýkají.

Preferenční dohody zvyšují objem obchodu, mohou ho ale také odklonit. Ačkoliv posilují obchod, který mezi zainteresovanými zeměmi probíhá, může se stát, že v jejich důsledku dojde k vytlačení exportu jiných zemí. Poslední PTA mezi Kanadou a EU tak například snížila evropské clo na kanadské humry – ale na ty americké pochopitelně ne. Kanadský podíl na evropském humřím trhu vzrostl, zatímco americký se zmenšil. Lighthizer proto 21. srpna uzavřel s EU dohodu, která Kanaďany o výhodu připravila. EU snížila clo na humry pro všechny. Amerika na oplátku snížila MFN tarify na zboží včetně cigaretových zapalovačů a výrobků z křišťálového skla, kterého Evropa vloni vyvezla do Ameriky za 160 milionů dolarů. (Tato dohoda se může ukázat jako politicky velmi užitečná v humry exportujícím státě Maine, kde republikánům hrozí, že by v listopadových volbách mohli ztratit senátní křeslo.)

Zastánci PTA tvrdí, že v konečném důsledku multilaterální systém posilují. Přesvědčují ostatní země, aby vyjednaly snížení cel (Lighthizerova minidohoda z minulého měsíce je perfektní příklad). A otevírají i nové oblasti spolupráce. Komplexní a progresivní dohoda pro transpacifické partnerství (CPTPP) – kterou Američané navrhli, ale pak ji Trump zamítl a zbývající partneři ji podepsali bez Ameriky – také obsahuje preferenční cla a pravidla pro takové věci, jako jsou subvence, jež mají podpořit reformu v nečlenské Číně.

Kritici preferenčních dohod okamžitě odseknou, že PTA ve skutečnosti multilaterální volný obchod nijak výrazně neposouvají. Například Indie už těží z přístupu na americký a evropský trh s nízkými cly stanovenými MFN a je naivní domnívat se, že sama v brzké době nabídne, že otevře svůj vlastní trh. Rozšiřování PTA vede navíc k tomu, že je obchodování čím dál složitější: o tom, zda je zboží, které je produktem mezinárodních dodavatelských řetězců, nutno proclít či nikoliv, rozhodují velice ošidná „pravidla původu“. Kritici už dlouho přirovnávají překrývající se zmatečné dohody k misce špaget.

Jak odříznout kolonie

Navzdory Lighthizerovým ostrým slovům je Amerika dlouhodobým zastáncem stejného druhu dohod, které nyní zpochybňuje. Studie, kterou vypracovali Jürgen Richtering a Thomas Verbeet z WTO, zjistila, že v roce 2016 měla Amerika víc recipročních preferenčních dohod než Kanada, Japonsko i Evropská unie. Lighthizer připouští, že dohody, které podporují regionální integraci, jako je jednotný trh EU nebo americká dohoda s Mexikem a Kanadou, jsou v pořádku. Toto rozlišování však může zvýhodňovat velké země, jako je Amerika, jež pak mohou držet menší sousedy v šachu, a zároveň připravit Evropu o preferenční dohody s jejími bývalými koloniemi.

Lighthizer se usilovně snažil uzavřít dohody s Británií, Japonskem a Keňou. V roce 2017 prohlásil, že dává přednost bilaterálním dohodám před multilaterálními, neboť Americe se jakožto 18bilionové ekonomice lépe vyjednává individuálně. Trumpova administrativa se navíc nemohla dočkat, až diskriminačními cly přinutí partnery k ústupkům. Během tří let v úřadu aplikoval Lighthizer tyto obchodní překážky na přibližně 70 procent amerického importu z Číny a na evropskou ocel. Může si stěžovat na Evropany, že vnucují zbytku světa svoje standardy. Jenže ostatní si budou stěžovat stejně hlasitě na to, že Američané dělají přesně to samé, například když využili pro vyjednávání s Mexikem a Kanadou ochranu duševního vlastnictví. 

Členové WTO by se měli při výběru Azevêdova nástupce zamyslet nad tím, zda multilaterální systém podporují tak, jak by měli. Po dlouhé šňůře neúspěchů by měl příchod nového generálního ředitele WTO představovat příležitost pro upřímnou diskusi o budoucnosti organizace. Lighthizerovo truchlení nad nefungujícím multilaterálním systémem je na místě. Ironií jeho útoku je, že ke znovuoživení WTO bude nejspíš zapotřebí nové americké administrativy, takové, která bude WTO místo podrývání podporovat.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Od Šloufa k Nejedlému
  • Becherovka u ledu
Objednat nyní