Vybrané články
z týdeníku The Economist

Na rozdíl od Slováků to Poláci zvládli – ukázali, jak lze populisty porazit

Na rozdíl od Slovenska dokázala liberální levice v Polsku odstavit národovecké populisty od moci.

Donald Tusk | Profimedia.cz

Liberálům nemá v současné době moc co zvednout náladu, ale zprávy, které přišly z Varšavy, by mohly pomoct. Obavy, že řada rozčarovaných voličů zůstane raději doma, se ukázaly jako liché a Poláci se 15. října dostavili k volebním urnám v rekordním počtu, aby hlasovali proti populisticko-nacionalistické straně Právo a spravedlnost (PiS), která zemi řídila posledních osm let. Zajistili podle všeho solidní mandát vládě tvořené opoziční koalicí, v jejímž čele stojí bývalý premiér a bývalý předseda Evropské rady Donald Tusk. Koalice získala v Sejmu, dolní komoře polského parlamentu, 248 křesel ze 460 a 66 ze 100 křesel v Senátu, horní, slabší komoře.

Po sérii úspěchů neliberálních populistů – loni v Maďarsku a v Itálii, v květnu v Turecku, o prudkém nárůstu popularity německé AfD ani nemluvě – přinášejí polské výsledky úlevu. Abychom pochopili, proč je to tak dobrá zpráva, je potřeba si představit, co by se stalo, kdyby PiS dokázala zůstat u moci.

V soudnictví i v médiích

Další čtyři roky s PiS by přinesly tři druhy problémů. Zaprvé by PiS pokračovala v postupném ovládání údajně nezávislých státních institucí, jako je soudnictví. Strana dosazovala na seniorní pozice své vlastní soudce, obzvlášť výrazně se to projevilo, když obsadila všech patnáct míst u polského Ústavního soudu, jenž je v zemi nejdůležitější, neboť může zrušit zákony jakožto protiústavní, a v soudcovské radě, která schvaluje všechny nižší soudce. Ze státních médií nadělala PiS hlásnou troubu své propagandy. Své lidi nechala vést státní průmyslové podniky, například ropnou společnost Orlen, jež před volbami příhodně srazila ceny pohonných hmot. Budovala klientelistický systém, v němž i to nejpodřadnější úřednické místo ve městech pod vládou PiS mohl získat jedině sympatizant strany nebo alespoň člověk, který ji veřejně nekritizoval.

Komentář: Polákům můžeme jen tiše závidět

Volby v Polsku i přes vypjatou kampaň ukázaly, jak důležitá je základní shoda všech stran na tom, kam země patří a jaké zájmy hájit

Zadruhé by byl důvod obávat se, že PiS bude pokračovat v domácí neliberální propagandě a dost možná ji i prohlubovat. Její soudci postavili mimo zákon potraty s výjimkou případů znásilnění, incestu nebo ochrany života a zdraví matky a pustili se do přepisování učebnic, aby vyznívaly „vlastenečtěji“.

A zatřetí by povzbuzená PiS dál zaujímala bojovný postoj vůči EU, v níž se často spojovala s maďarskou vládou Viktora Orbána; populistickou alianci ještě posílil nedávný návrat Roberta Fica k moci na Slovensku. Středoevropanům se ani trochu nelíbily plány na společnou odpovědnost při řešení nelegální migrace a vzájemně se podporovali v debatách s Bruselem o dodržování pravidel právního státu, která mají populisté tendenci si ohýbat. Jako nejznepokojivější se ale ukazují politické hry s válkou, do nichž se PiS, která až dosud Ukrajinu vynikajícím způsobem podporovala, pustila, když v rozporu s pravidly EU zablokovala dovoz obilí od svých sousedů.

Tuskovy zákony neprojdou

Ještě se toho může hodně pokazit. Opozice se dohodla, že v případě vítězství sestaví vládu, ale neexistují žádné záruky, že to celé proběhne hladce; koalici tvoří devět stran, jejichž program sahá od radikální levice po středovou pravici. Před Tuskem jakožto premiérem bude stát celá řada potíží počínaje prezidentem Andrzejem Dudou, který je sice nominálně nezávislý, ale ve skutečnosti je to spojenec PiS. Duda může vetovat veškerou legislativu a opozice nebude disponovat dostatečnou silou na jeho přehlasování. Tusk se bude muset vypořádat také s Ústavním soudem plným „pisáků“; soudci jsou nominovaní na devět let.

Glosa: Povinná volební účast není potřeba. Lidé poznají, když o něco jde

Někdejší prezident Miloš Zeman opakovaně obhajoval myšlenku, že by lidé měli chodit k volbám povinně. Ale několikery poslední volby z několika zemí ukazují, že to není potřeba. Lidé přijdou i bez toho, aby se obávali pokuty za neúčast.

S výjimkou změny samotné ústavy mu nezbývá moc možností, jak by se jich mohl snadno zbavit; Tuskovy zákony tak dost možná neprojdou. Obtížně se budou odstraňovat i soudci z nižších soudů a mohlo by to vyvolat stejnou vlnu kritiky, jaké liberálové podrobovali PiS.

Tusk se bude moct spolehnout na podporu Evropy, ta však nevyřeší vše. Část z 35 miliard eur (862 miliard korun) vyhrazených Polsku na postcovidovou obnovu spolu s ještě větší sumou z běžného rozpočtu zůstává zablokována kvůli sporu o dodržování pravidel právního státu; Evropská komise je mileráda uvolní, Poláci však nejprve musejí splnit podmínky, které jim stanovila. Tyto překážky jsou přesně ten důvod, proč je plíživý autoritativní systém, ať už v orbánovském duchu, nebo v duchu PiS, tak nebezpečný. Změnit to nebude nic snadného. Alespoň se s tím teď ale může začít. A opoziční strany v Evropě a ve zbytku světa vidí, že populisty lze porazit.