Na jipku, nebo do penálu

Schopnost nemocnic pojmout nové pacienty s těžkým průběhem čínské chřipky se začíná blížit nule. Počet nově nakažených pacientů přitom stále stoupá a je jasné, že v nejbližších dnech tlak na české zdravotnictví ještě poroste. Začíná se diskutovat o tom, zda a jak nemocnice třídí kvůli obsazenosti lůžek intenzivní péče své pacienty na beznadějné a ty se šancí na přežití.

Toto je ve stručnosti souhrn zpravodajství z minulého týdne. I z toho důvodu jsme se rozhodli podívat v novém vydání Hrotu na to, jakou cenu má lidský život. Záleží na úhlu pohledu. Tak třeba v roce 2014, kdy začal platit nový občanský zákoník, stát cenil lidský život na necelých 250 tisíc korun. Předloni, bráno optikou toho, kolik korun je stát ochoten zaplatit maximálně za léčbu pacienta, to bylo zhruba 1,2 milionu korun.

Ještě většího ohodnocení lidského života se dočkáte v případě, že se začnete ptát lidí kolem sebe, tady se dostanete z desítek milionů až k termínu nevyčíslitelná. Aktuální pandemie ovšem ukazuje, že v krizových situacích lidský život může mít velmi konkrétní hodnotu. Více najdete v našem tématu, kterému jsme vzhledem k jeho závažnosti věnovali v novém Hrotu hodně prostoru.

Ten jsme ostatně poskytli v rozhovoru i novému šéfovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže Petru Mlsnovi. Ten bude muset hodně zapracovat na dobré pověsti instituce, kterou svými kauzami notně pošramotil jeho předchůdce Petr Rafaj.

Mlsna již stihl vyměnit členy rozkladových komisí, chce zrychlit rozhodování a zvýšit transparentnost úřadu. Jak sám tvrdí, dělá to dobře a u problémů, které vznikly v minulosti, on nebyl. Uvidíme, zda se Mlsnovi podaří naplnit svou vizi, nebo naopak potvrdí tvrzení některých škarohlídů, že po více než deseti letech práce pro státní správu ztrácíte jistou profesní pružnost. Ukázat se to může už na výsledku šetření podezřelých státních nákupů v nouzovém stavu.

Česko-slovenská investiční skupina Penta patří již dlouhá léta mezi nejúspěšnější v regionu. Většinu svých investic uzavřela velkým ziskem. To ale není případ jejího angažmá v masném průmyslu. Pamětníci si jistě vzpomenou, když před pár lety Penta své akvizice v masném průmyslu komentovala jako začátek nového pořádku v oboru, jeho konsolidaci ve střední a východní Evropě.

Počáteční entuziasmus Dospivovi a spol. moc dlouho nevydržel. Penta na transakci dle našich odhadů prodělala zhruba pět miliard korun. Masná anabáze skončila teprve minulý týden, když její masokombináty převzal americký potravinářský obr Smithfield Foods. A v sídlech partnerů Penty prý zavládla viditelná úleva.

Za přečtení určitě stojí i rozhovor s Petrem Bučíkem z KPMG, který upozorňuje na to, že očekávání nějakých zásadních strukturálních změn jsou zřejmě neopodstatněná. „Je celkem zábavné, jak se dnes třeba mění struktura benefitů. Za chvíli bude benefitem možnost chodit do kanceláře,“ říká.

V novém Hrotu najdete i další skvělé texty a nové informace. Příjemné čtení. ×

Týdeník hrot

  • Bankrotáři: paralely příběhů Bárty a Mičky
  • Zabal to, Warrene! „Věštec z Omahy“ by měl odstoupit
Objednat nyní