Na covid s nasliněným prstem

Andrej Babiš usoudil, že je nejvyšší čas utratit „psa“. Nejspíše proto, že by již za týden nebo dva štěkal před hospodou, aby už otevřela. Teď budeme raději přepočítávat pacienty ve špitálech, a hospody tak zůstanou zavřené ještě čtvrt až půl roku. Nejde si nepoložit otázku, co přijde pak.

Původně vláda restrikce uzavírající ekonomiku a omezující normální život vyhlašovala na základě signálu z nasliněného a vztyčeného ukazováku. Nefungovalo to. Pak si nechala od výborných matematiků a statistiků s rychlokurzem z epidemiologie udělat Protiepidemický systém ČR. Když podle něj před Vánocemi otevřela obchody a kadeřnictví, zase to neklaplo. Tak teď do třetice jsou tou metou zhruba dva tisíce pacientů v nemocnicích.

Zdá se to jako konečně nějaká logická a snadno měřitelná veličina. Jde přece o to, aby nám nekolabovaly nemocnice a jejich personál nepadal vysílením a únavou na ústa, a mohl tak vše zvládat. Jenže je dobré si také trochu pocvičit statistiku. Pod dva tisíce covidových pacientů bylo v nemocnicích naposledy na počátku října. Přesně 8. října, zhruba týden před druhým lockdownem. Stačil ani ne celý měsíc a 4 . listopadu jsme se dostali na dosud nejvyšší číslo obsazenosti nemocničních lůžek. Hospitalizováno bylo 8159 lidí. Pak to pomalu klesalo a před předvánočním rozvolněním na počátku prosince jsme se pohybovali kolem 4,5 tisíce hospitalizovaných pacientů.

Přes výrazné rozvolnění a prudký růst počtu nakažených však stoupaly počty lidí v nemocnicích výrazně pomaleji než v říjnu. Strop byl kolem 7,5 tisíce pacientů na nemocničních lůžkách. Je to citelně méně při výrazně větším množství celkově nakažených osob než na počátku listopadu, ale podle hlasů z nemocnic je situace výrazně horší a v některých regionech ji už přestávají zvládat.

To vyvolává jisté pochybnosti, zda předkládaná čísla odpovídají realitě, a pokud ano, tak co vlastně se z nich dá vyčíst. Rozhodně ne stav personálu nemocnic, z něhož mnozí mají covid za sebou a další jsou již naočkováni nebo je to v nejbližší době čeká. A také se špatně odhaduje, zda pokles počtu pacientů v nemocnicích bude úplně přesně kopírovat pokles nákazy, když za covidová lůžka vyplácejí pojišťovny významné bonusy. A jak vám řekne každý správně hospodařící ředitel nemocnice, každé akutní lůžko si svého pacienta najde. Dohnat výpadky v hospodaření vzniklé zastavením jiných výkonů je prostě nutné. Lékaři a sestry si pořádné finanční ohodnocení zaslouží, stejně jako poděkování a úctu, které se jim za jejich dosavadní výkony stále nedostává dost.

Nyní rovněž potřebují vydechnout, a to bezpochyby nejde bez poklesu počtu vážných pacientů. To nic nemění na tom, že obloženost postelí vzhledem k výše uvedenému není tím úplně nejšťastnějším parametrem pro rozhodování o restriktivních opatřeních. Nejlepší asi bude zase se vrátit k tomu nasliněnému prstu, když nic jiného neumíme.