Vybrané články
z týdeníku The Economist

Na Athény, Mahmúde, na Athény

Počet afghánských uprchlíků v Turecku roste, většina z nich se chce dostat do Řecka.

Na Athény, Mahmúde, na Athény
ilustrační foto | Profimedia.cz

Hamád omdlel vyčerpáním, ale jakmile se probral, pokračoval v chůzi. Dokázal se dostat ze severního Íránu do Turecka za tři dny. Pašeráci vedli Raríbulláha a jeho skupinu na dálku – poslali jim fotky a videa trasy. Tu a tam se poblíž vrcholků hor objevili jejich spolupracovníci na koních, aby jim ukázali směr. Habíba zadrželi celníci na tureckých hranicích. Podle jeho slov napadli jednoho z jeho společníků a zlámali mu kosti v páteři.

Dnes jsou tito tři mladíci, kteří z Afghánistánu dorazili letos v létě, rozptýlení po celém Turecku – hledají práci nebo jsou na cestě do Evropy a skrývají se před úřady. Turecko se už teď stalo domovem 200 až 600 tisíc Afghánců, z nichž většina do země přišla v minulém desetiletí ve snaze uniknout násilí a chudobě. Po odchodu Američanů se dnes v Afghánistánu šíří moc Tálibánu a do Turecka se snaží dostat spousta dalších Afghánců. Podle odhadů překročí denně turecké hranice po vyčerpávající cestě Íránem tisíc Afghánců.

Nelegálně v Turecku

Na rozdíl od 3,6 milionu syrských uprchlíků v Turecku nehrozí jen zlomku Afghánců vyhoštění a mají alespoň nějaký přístup k veřejným službám. Většina není úředně zaregistrovaná, případně byla jejich žádost o mezinárodní ochranu zamítnuta. „Žijeme v neustálém strachu, že nás chytí policie a deportuje nás,“ popisuje Raríbulláh, který pracoval jako učitel v jednom z afghánských regionů, kterých se nedávno zmocnili bojovníci Tálibánu. Hamád, IT technik z části Afghánistánu, kde Tálibán bojuje o moc s Islámským státem, pracuje dvanáct hodin denně, šest dní v týdnu v istanbulské manufaktuře za 2500 lir (6350 korun) měsíčně – za méně než minimální mzdu. Habíb, který uprchl ze své vsi poté, co Tálibán povraždil čtyři jeho přátele, pracoval dva týdny ve slévárně železa v Kayseri, ale poté mu odmítli zaplatit.

Turecká opozice využívá rostoucího odporu obyvatel vůči uprchlíkům. Jeden z předních opozičních politiků nedávno označil Syřany a Afghánce, kteří aktuálně tvoří zhruba pět procent turecké populace, za „prvořadý problém pro přežití Turecka“. Starosta Bolu, města na severu země, prohlásil, že uprchlíkům bude účtovat za vodu desetinásobek. Roste i hněv na evropské vlády. „Turecko nebude sloužit jako pohraničník nebo uprchlický tábor EU,“ vybuchl ministr zahraničí 26. července poté, co rakouský kancléř Sebastian Kurz řekl, že Turecko je pro Afghánce „mnohem vhodnější“ než jeho země. 

Uprchlická tsunami

Další velká uprchlická vlna by pro EU mohla skutečně brzy znamenat problém. V roce 2015 se do Evropy přes Turecko a řecké ostrovy dostalo přes 850 tisíc lidí, především Syřanů, namačkaných v laciných gumových člunech. Jejich počet se dramaticky snížil poté, co se Turecko zavázalo, že migranty ponechá na své straně Egejského moře výměnou za pomoc EU v hodnotě 7,1 miliardy dolarů. (Nic z této částky nebylo vyčleněné pro Afghánce.) Toto číslo se letos ještě snížilo poté, co řečtí pohraničníci a pobřežní stráž začali migranty obracet na cestu zpátky, aniž by jim umožnili zažádat o azyl. 

Největší část z těch, komu se v poslední době úspěšně podařilo dostat na řeckou půdu, tvoří afghánští občané. Většina z nich nevidí v Turecku budoucnost. „Sem jsme přišli proto, že se tu můžeme rozhodnout, kam dál,“ říká Hamád.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Týdeník hrot

  • Filozof jednorožcem
  • Skutečná lekce z 11. září
Objednat nyní