Vybrané články
z týdeníku The Economist

Mysleli jste si, že máme velkorysou mateřskou? Omyl!

Nejvelkorysejší podporu ze zemí OECD nabízí novopečeným rodičům Lucembursko. Slováci jsou nejhorší.

Mysleli jste si, že máme velkorysou mateřskou? Omyl!
ilustrační foto | Shutterstock.com

„Když přijde dítě na svět, není důvod, aby se o ně starala jenom matka,“ vyhlásil loni francouzský prezident Emmanuel Macron a dodal: „Je důležité zajistit větší rovnost při sdílení povinností.“ Od prvního července letošního roku se ve Francii prodloužila placená „otcovská“ ze čtrnácti na osmadvacet dní. První týden bude nyní povinný, přičemž tři dny zaplatí otcův zaměstnavatel a zbytek stát. Daňové poplatníky to přijde na 500 milionů eur ročně.

Macron se snaží přiblížit francouzskou péči o děti na úroveň unijních států, jako jsou Norsko, Portugalsko nebo Švédsko. Za použití dat z OECD vypracoval Dětský fond OSN (UNICEF) zprávu, která prozrazuje, které členské země nejvíc podporují rodiče v péči o jejich děti. Řadí 41 bohatých států podle toho, jak vysoký nabízejí příspěvek novopečeným rodičům, jak snadný mají děti přístup ke vzdělání a podle kvality výuky a dostupnosti mateřských škol. (OECD pracovala s daty z roku 2018, takže neodrážejí například nová pravidla ve Francii.)

Nejvyššího skóre dosáhly Lucembursko, Island a Švédsko, protože poskytují štědré příspěvky matkám i otcům a „kombinují dostupnost s kvalitou organizované péče o děti“, uvádí zpráva. Lucembursko nabízí matkám dvacet týdnů a otcům dva týdny plně hrazené „dovolené“ a navíc 34,6 týdne pro oba rodiče na dvou třetinách platu. Bohatá zemička také hodně investuje do vzdělání a péče o nejmenší: v roce 2019 investovalo Lucembursko v průměru 11 400 dolarů – víc než dvojnásobek průměru OECD – do každého dítěte mladšího pěti let.

Nejnižší příčky patří Slovensku, Americe a Kypru, především proto, že v těchto zemích si po narození dítěte smějí rodiče vzít jen velmi krátké volno, a kvůli vysokým nákladům na péči o malé děti. Amerika je ze všech 41 států nejskoupější při vyplácení rodičovských příspěvků – je „jedinou bohatou zemí bez celostátní zákonné placené mateřské dovolené, otcovské dovolené, rodičovské dovolené“, upozorňuje zpráva.

 

Několik dalších zemí včetně Kanady a Švýcarska nenabízí po narození dítěte vůbec žádné volno otcům. Dokonce i ve státech, které otcovskou dovolenou poskytují, se jedná jen o zlomek doby, kterou mají k dispozici matky. V průměru OECD má placená otcovská dovolená pouze třináctinovou délku oproti mateřské – 1,4 týdne versus 18,1 týdne –, což znamená, že břímě péče o novorozence spočívá téměř výhradně na matce.

Ovšem ani prodloužení otcovské dovolené nemusí nutně znamenat, že se péče o dítě rozdělí rovnoměrněji. Přestože mají dnes otcové nárok na kratší placené volno než matky, vybírají si je méně často. Genderové normy, které stavějí ženy do role pečovatelek a otce to role živitelů, nelze jednoduše odstranit. Otcové často vydělávají víc než jejich partnerky, takže nevyužití kompletní nabídky otcovské dovolené může být finančně motivovaným rozhodnutím – zvlášť pokud je „dovolená“ placená jen částečně.

Zájem o otcovskou dovolenou nicméně postupně roste a kulturní postoje se mění. V zemích, kde mají placenou otcovskou dovolenou už delší dobu, jako jsou Švédsko nebo Dánsko (od roku 1980, respektive 1984), nárok na placenou otcovskou dovolenou uplatní tři čtvrtiny otců. Některé země, jako zmiňovaná Francie, zase začínají otcovskou povinně vyžadovat.

Francouzští otcové budou mít teď jednu z nejvelkorysejších otcovských dovolených v celé OECD. Přesto dostanou jen čtvrtinu toho, co stát vyplácí matkám. Naprostá většina Francouzů tuto změnu vítá, ale mnozí by chtěli, aby stát zašel ještě dál. Boris Cyrulnik, francouzský neurolog, jehož Macron pověřil vypracováním studie o prvních 1000 dnech života dítěte, doporučoval devítitýdenní otcovskou dovolenou. Ona „rovnost mužů a žen“ při výchově dětí, o níž prezident Macron mluvil, se tedy stále ještě nenarodila.

© 2021 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.