Můžeme si dovolit Zelený úděl? Snížení emisí do roku 2030 je reálné

Česko si může přijetí evropského Zeleného údělu dovolit. Alespoň podle předminulý týden zveřejněné studie mezinárodní poradenské firmy McKinsey, a to přinejmenším v první etapě, tedy do roku 2030. Dosažení karbonové neutrality čili nulových čistých emisí do roku 2050 je už mnohem dražší, ale samotné snížení emisí skleníkových plynů oproti roku 1990 o 55 procent do roku 2030 proveditelné je. 

Dodatečné investice v rozsahu 500 miliard korun, které by to vyžadovalo, vypadají z laického pohledu také nepředstavitelně vysoké, ale v poměru k HDP to není ani procento ročně. Pro představu, kdyby se jednalo o hypotéku, znamenalo by to při dvacetileté splatnosti a tříprocentním úroku zátěž v podobě splátky 2,8 miliardy měsíčně. Navíc je to rozfázováno na deset let, a jak tvrdí McKinsey, „většina těchto investic se zaplatí, nebo dokonce přinese zisk, protože nově zaváděné technologie umožní snížení provozních nákladů“. 

Pokud se ekonomika jakékoli země nemá snahou o snížení emisí klimatických plynů přetížit, musí samozřejmě preferovat „nízko visící ovoce“, tedy právě investice, u nichž vyjde jedna tuna relativně levně, a řadit je podle nákladů a celkového „dekarbonizačního efektu“ za sebou. Tomu říkají autoři studie „nákladově optimální scénář“. Přednost by tedy měla dostat taková opatření, která současně například díky vyšší účinnosti nových technologií vykážou lepší provozní ekonomiku a sama od sebe se zaplatí. Tak hezké, jak to vypadá, to však není. Ale postupně.