Muž určený k přežití

Ladislav Štoll ovlivnil českou kulturu 20. století jako málokdo jiný. Za první republiky byl úředníkem Živnobanky a (nijak oslnivým) komunistickým novinářem, po válce se stal – ačkoli vystudoval jen Obchodní akademii v Turnově – vysokoškolským profesorem, rektorem, zakladatelem Československé akademie věd, „věrozvěstem“ socialistického realismu a nakonec ministrem kultury. Historik Vojtěch Čurda se Štollem zabýval deset let. Výsledkem je kniha „Ladislav Štoll. Příběh komunistického ideologa a formování československé kultury ve 20. století“.

Ladislav Štoll na mě působí – ve všem, co dělal – jako velmi průměrný člověk. Co mu umožnilo vyšvihnout se tak nahoru?

Začnu řečnickou otázkou, kterou si ve svých pamětech položil literární historik Václav Černý: Jak by asi vypadala naše kultura, pokud by se konce války dožil Vladislav Vančura, Ivan Sekanina a další předváleční komunističtí intelektuálové? Černý tedy rovnou dodával, jestli by je nečekal osud kritiků generální stalinské linie.

Štoll na rozdíl od nich válku přežil.

Myslím, že v jeho případě hrála roli loajalita, určitá schopnost pohybovat se v mocenském aparátu a samozřejmě kontakty. Konkrétně vazby na ministra informací Václava Kopeckého. Za války mezi vrcholné představitele komunistické strany určitě nepatřil a do odboje se zapojoval až, řekněme, ve třetí linii. Měl ale dlouholetou praxi v komunistických předválečných tiskovinách a zároveň ve třicátých letech osvědčil věrnost stalinské linii strany, a to hlavně v době moskevských procesů.