Munice na dezinformátory

Tisíce tvrdých dat uvádějí na pravou míru fámy, domněnky i vyložené lži o české společnosti

Munice na dezinformátory
Ve Faktech a trendech v současné české společnosti vystupují autoři coby „sběrači statistických údajů o lidském chování“. | foto Tomáš Turek, týdeník Hrot

Víte, že nejčastějším způsobem sebevraždy je u nás oběšení a vyšší podíl mají lidé rozvedení a ovdovělí? Že z českých zoologických se nejvíce zvířecích druhů nachází v Plzni? Nebo že přepočítáme-li počet automobilů na tisíc obyvatel, nachází se Česko v Evropě na čtvrtém místě? Tisíce podobných údajů o obyvatelstvu (a částečně i zvířectvu) České republiky přináší kniha Fakta a trendy v současné české společnosti: Jak se neztratit v datech. Obsahuje kapitoly například o rodinném životě, zdraví a životním prostředí, vzdělávání, práci a bydlení či kriminalitě. Na základě statistických údajů autoři srovnávají vývoj v jednotlivých regionech naší země, ale i průměrné hodnoty České republiky s dalšími evropskými státy.

Obecný obrázek není nijak překvapivý: v kontinentálním srovnání vykazují ve většině parametrů nejvyšší kvalitu skandinávské země, nejnižší některé země balkánské, my kolísáme mezi nimi. Kupříkladu nejnižšími podíly kuřáků v populaci se v rámci mezinárodního srovnání vyznačují státy jako Švédsko, Island a Finsko, kde je podíl kuřáků v populaci menší než deset procent, naopak Bulharsko je s téměř 29procentním zastoupením kuřáků v populaci nejpostiženějším státem Evropské unie. U nás je kouření součástí životního stylu téměř pro třetinu mužů (30,7 procenta) a více než pětinu žen (22,3 procenta).

Nejhůře je v Sudetech

Uvnitř Česka jsou na tom v mnoha ohledech nejhůře oblasti bývalých Sudet. Kupříkladu délka života v Praze a jejím blízkém okolí, na Vysočině či v oblasti východních Čech je průměrně o více než tři roky vyšší než v okresech v severozápadních Čechách. I když nepříliš povzbudivá situace tam může někdy vést k inovativním nebo u nás málo běžným řešením, umožňujícím například vyšší zapojení občanů do obecního rozhodování. Podle autorů se kupříkladu právě ve zmíněných lokalitách snáze prosazují takzvané participativní rozpočty nebo mobilní aplikace umožňující přímou komunikaci s politiky a úředníky.

Vydání

Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot

Máte účet?

Přihlásit