Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Sektorová daň uvalená na banky by zásadním způsobem zasáhla do finanční obslužnosti ekonomiky, říká analytik Miroslav Zámečník.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Instituce Evropské unie vznikly pro potřeby bezpečnějšího, méně ekonomicky propojeného světa.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Vítězem ankety Zákon roku pro byznys je zavedení komunitní energetiky, bodovala také flexibilita trhu práce. Propadákem je naopak návrh regulace dohodářů. Ten je podle Tomáše Prouzy, ředitele Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR, nepoužitelný.
Ve třicátých letech mizeli ruští sportovci v gulagu, dnes nesmějí hrát mezinárodní soutěže. Jisté věci se zkrátka nemění. Největším nepřítelem ruského sportu je stejně jako dřív Kreml
Pohár Sovětského svazu ve fotbalu skončil v září 1939 skandálem. V semifinále vyřadil Spartak Moskva nejtěsnějším výsledkem 1:0 Dynamo Tbilisi a pak ve finále hladce porazil Stalinec Leningrad. Jenže gruzínský klub – stejně jako všechna „Dynama“ ho sponzorovala politická policie NKVD – si podal kvůli uznání semifinálového gólu protest, což mělo dva následky: rozhodčí byl zatčen a semifinále se muselo, přesně osmnáct dní po odehrání finále, opakovat.
Také napodruhé Spartak zvítězil, a když vstřelil do sítě Dynama třetí gól, bylo to už na šéfa NKVD a zaníceného fotbalového fanouška Lavrentije Beriju moc. „Zrak mi sjel z výsledkové tabule na tribunu a viděl jsem, jak Berija vstal, vztekle odhodil židli, opustil lóži a odjel ze stadionu,“ napsal o půlstoletí později ve své autobiografii Nikolaj Starostin, tehdejší hráč Spartaku a zároveň jeho šéf, někdejší kapitán sovětské fotbalové i hokejové (tehdy se ovšem v Rusku hokej hrál s míčkem, nikoli s pukem) „sborné“ a jeden z nejpopulárnějších sovětských předválečných sportovců. Nic dobrého to pro něj nevěstilo. Kolegové sportovci začali mizet už v roce 1936, na Starostina došlo v březnu 1942: „Probudilo mě ostré světlo v očích. Do obličeje mi mířily dvě baterky, dvě natažené ruce s pistolemi a do toho pronesl hluboký, hrubý hlas: Kde máte zbraň?“
Spolu s ním skončili v proslulém moskevském vězení Lubjanka jeho tři bratři – Alexandr, Andrej a Petr; všichni hráli fotbal i hokej a tvořili spolu s Nikolajem páteř Spartaku i reprezentace. Neunikli ani jejich dva švagři (samozřejmě také fotbalisté) a další hráči Spartaku. Důkazy pro to neexistují, ale Starostin vždy tvrdil, že důvodem zatčení byly úspěchy Spartaku – v šesti předválečných ročnících sovětské fotbalové ligy dokázal třikrát vyhrát a dvakrát přidal vítězství v poháru – a četné porážky, které uštědřil Berijovým oblíbencům. Vyšetřování trvalo rok a půl.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
