Vybrané článkyz týdeníku The Economist
Mosad, miliardář a konžské krvavé diamanty
Izraelci se začínají ptát, proč jejich vláda tak ochotně pomáhala kontroverznímu byznysmenovi.
Jeden z nejbohatších Izraelců řídí své podnikání z nenápadných kanceláří na Izraelské diamantové burze a žije v celkem fádní vile na jednom z nudnějších telavivských předměstí. Doma v Izraeli ho téměř nikdo nezná. Zato v Africe – a zvlášť v Demokratické republice Kongo – jméno Daniel Gertler rezonuje. A nemá vůbec dobrý zvuk.
Osmačtyřicetiletý syn z rodiny obchodníků s diamanty tam začal podnikat v devadesátých letech a postupem času získal lukrativní těžební koncese, částečně díky úzkým vazbám na Laurenta a Josepha Kabilovy, otce a syna, kteří zemi postupně vládli od roku 1997 do roku 2019. Gertler v Kongu těží diamanty, měď a kobalt a část produkce prodává společnosti Glencore, tedy největšímu světovému obchodníkovi s komoditami.
Už mnoho let patří mezi kontroverzní figury. V roce 2017 na něj americké ministerstvo financí uvalilo sankce podle Magnitského zákona, jenž umožňuje zmrazení majetku osob podezřelých z porušování lidských práv a korupce. Podle americké administrativy Gertler „nashromáždil své jmění v hodnotě stovek milionů dolarů díky zkorumpovaným zakázkám na těžbu nerostných surovin“ v Kongu a díky „těsným přátelským vazbám na prezidenta Demokratické republiky Kongo Josepha Kabilu, jemuž dělal prostředníka při prodeji těžebních aktiv“.
Tři intervence
Pozornost domácího, izraelského publika upoutaly až zprávy izraelské veřejnoprávní televize a novin Haarec, podle nichž Gertlerovi aktivně pomáhaly jedny z nejmocnějších postav vlády bývalého premiéra Benjamina Netanjahua. Jednou z nich byl tehdejší ředitel Mosadu, izraelské rozvědky, Josi Kohen, jenž se v roce 2019 hned třikrát vypravil do Konga, aby se za Gertlera přimluvil u prezidenta Josepha Kabily a poté i u jeho nástupce Félixe Tshisekediho. Gertler úzkostlivě popírá, že by se dopustil čehokoli nezákonného, a zdůrazňuje, že ho nikdy žádný soud na světě z ničeho neobvinil.
Lidé blízcí Gertlerovi a Kohenovi, jenž před rokem z Mosadu odešel, tvrdí, že oba muži jednali v souladu s izraelskými národními zájmy. Jako všechny zahraniční rozvědky využívá Mosad místních kontaktů a vlivných osobností („pomocníky“, hantýrkou Mosadu) a udělá všechno možné, aby je vysekal z potíží. Tři cesty šéfa tajné služby do jedné z nejzkorumpovanějších zemí v Africe však povytáhly nejedno obočí.
A Kohen nebyl jediným vysoce postaveným Izraelcem, který Gertlerovi pomáhal – Ron Dermer, tehdejší velvyslanec v Americe, odůvodňoval svou snahu dostat byznysmena z amerického sankčního seznamu jeho „vztahy v oblasti, která je důležitá pro izraelské zájmy“. Dermer s Kohenem přitom patřili k Netanjahuovým nejbližším důvěrníkům a často jeho jménem podnikali tajné mise. Netanjahu se o obou dokonce zmínil jako o svých možných nástupcích. A shodou okolností expremiéra, který čelí řadě obvinění z korupce, zastupuje stejný advokát jako Gertlera.
Ruce pryč
Současná vláda Naftaliho Bennetta sice nadále tvrdí, že Kohen jednal v rámci svých pravomocí šéfa Mosadu, zároveň však jeruzalémské špičky zdůrazňují, že tajná služba už nemá s Gertlerem nic společného, a cokoli Gertler v minulosti dělal, bylo zadání předchozí vlády.
Krátce před odchodem z Bílého domu udělil Donald Trump Gertlerovi výjimku, aby mohl v Americe působit, přestože je na sankčním seznamu, ovšem Joe Biden ho obratem zase zavřel do boudy. Izraelský premiér Bennett se snaží Bidena nenaštvat. A také chce mít dobré vztahy v Africe, o což ostatně usilovaly všechny předešlé izraelské vlády. Ale Daniel Gertler není na tomto kontinentu zrovna velkým oblíbencem.
2022 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.
