Perspektivní modřín. Podceňovaný jehličnan může zachránit české lesy

Modřín opadavý by se mohl stát s trochou nadsázky symbolem záchrany a obnovy českých lesů.

Perspektivní modřín. Podceňovaný jehličnan může zachránit české lesy
ilustrační foto | Shutterstock.com

Modřín je podceňovanou dřevinou, která by měla zvýšit odolnost českých lesů v následujících dekádách při globální změně klimatu. Jeho rolí se intenzivně zabývá Jan Světlík, vedoucí Ústavu ekologie lesa Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně, a hlavní řešitel projektu o využití modřínu v českých lesích z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Pavel Bednář. 

V současnosti se modřín opadavý podílí na skladbě českých a moravských lesů jen necelými čtyřmi procenty. Jeho podíl by se měl zásadně zvýšit, Světlík hovoří až o pětinovém zastoupení ve smíšených porostech. „Optimální je smíšený porost, kde má modřín podíl v rozpětí pět až dvacet procent, výjimečně, v jeho produkčním optimu, dokonce k 30 procentům,“ uvedl Bednář. 

Výhody modřínů jsou v tom, že se hodí do smíšených lesů, které jsou obecně vhodnější než smrkové nebo borové monokultury. Lesníky byl v minulých dekádách podceňován. Problémem byly a zůstávají i různé limity a nařízení, které se k modřínu vztahují. Může být místy vysazován například jen do podílu pěti procent. V současné době se oceňuje především jeho klimatická odolnost vůči extrémům.

„Teplé, suché, otevřené stanoviště, které v zimě vymrzá a v létě na něj intenzivně svítí sluníčko. Přesně to modřín bez problémů zvládá a tyto podmínky panují na holých sečích po kůrovcové kalamitě,“ vysvětlil Světlík.

Pozitivem je i fakt, že nehrozí jeho nekontrolovatelné šíření. Navíc může sloužit jako dřevina přípravných porostů, jež mají za úkol zlepšit mikroklima stanoviště. A například po deseti letech umožnit výsadbu dalších dřevin, které potřebují stín, jako je buk, jedle, javor.

Dvoufázová obnova

Oba odborníci doporučují, aby se při obnově porostů po kůrovcových kalamitách preferovala dvoufázová obnova lesů, kdy od počátku vzniká smíšený les, který je ale navíc pestrý v rámci věkové skladby. „V důsledku různé rychlosti růstu dřevin – různých druhů, různých podmínek mikrostanoviště i různě silné konkurence – neodrůstá jednotně, ale rychlost je v prostoru a čase proměnlivá. Lesní porost se diferencuje od počátku svého růstu a tím vzniká ekologicky stabilnější les,“ zdůraznil Bednář. 

Velkým tématem pro odborníky zůstává otázka původu modřínu opadavého. V minulosti byl často vylučován z porostů právě kvůli sporům o to, zda se jedná o původní dřevinu na řadě míst České republiky. 

„Jisté je, že měl značné rozšíření na našem území na počátku holocénu; poté s nástupem dalších dřevin (i proto, že je konkurenčně slabý) začal ustupovat na horší stanoviště. V tomto smyslu se mu dnes přisuzují jako původní oblast pouze Jeseníky a Oderské vrchy. Z pohledu paleobotaniky je to však dřevina komplikovaná na ‚stopování‘, a tak je nutný důkladný výzkum a podrobná revize dosavadních tvrzení,“ doplnil Bednář. V okolních zemích je ochranáři vnímán jako původní – v rakouských Alpách a v Karpatech na Slovensku. 

Záhada výskytu v minulosti

Existuje jasný předpoklad, že pokud by se u nás dříve zbytkově lokálně vyskytoval, byly by takové modříny přednostně těženy, protože mají kvalitní dřevo. I proto není možné jednoznačně říci, v jaké míře byly tyto jehličnany v českých zemích rozšířeny.

I když má modřín široké uplatnění v „moderních“ lesích, nemělo by to vést k extrému jako u smrků, kdy se zejména kvůli hospodářským výnosům a průmyslové poptávce rozšířily smrkové monokultury.

Několikaprocentní zastoupení alespoň formou vtroušené dřeviny by však mohl mít až na třech čtvrtinách výměry současných lesů. Celkově by se jeho zastoupení mohlo dostat až přes deset procent. Na pokalamitních holinách by ale jeho podíl mohl být i výrazně vyšší. „Cílem je, aby byl využíván jako jedna z mnoha dřevin, ne aby se vytvářela ‚modřínová mánie‘,“ dodal Světlík. 

Pro modřín hovoří i kvalita dřevní biomasy. Dá se říci, že je jeho dřevo z domácích jehličnanů nejkvalitnější. Je odolné vůči hnilobám, dobře se suší a málo se bortí. Navíc je odolné vůči vlhkosti, takže bylo dříve široce využíván i na výrobu střešní krytiny v podobě štípaného šindele. Modřín je ceněný pro využití v interiérech, ale i na venkovní obklady bez nátěru, kdy přirozeně zešedne. Zkouší se i využití pro OSB desky. 

Budoucnost smrku a borovice

V současnosti se kritizují zejména monokulturní lesy smrkové, napadené kůrovcem – lýkožroutem smrkovým, lesklým a severským –, a také borové monokulturní porosty, jež na mnoha místech Čech a Moravy usychají. To ale neznamená, že smrk a borovice už nemají v lesích místo. 

Hlavní problém je v tom, že v minulých dekádách vznikaly monokultury, a navíc i ve stejném věku. Každý strom je stejný jako druhý. Řešením jsou podle Bednáře vitální porosty. Nejen druhově rozmanité, ale také bohaté svou strukturou. Zastoupeny mají být všechny věkové kategorie, od semenáčků až po dospělé stromy v mýtném věku. 

O lesy je potřeba se pravidelně starat a provádět takzvané probírky a pročistky během celého života daného porostu – čím homogennější je struktura porostů, tím více narůstá význam těchto zásahů. Bednář dále zdůraznil, že pokud se péče zanedbá, vede to k situaci, jaká panuje u řady borových monokultur. Stromy si při ní navzájem berou vláhu i živiny, mají malé, nedostatečně vyvinuté koruny a začínají hromadně usychat.

To už je na záchranu lesa pozdě. Odborníci tomu říkají pěstební zanedbání. V době zvýšeného stresu – období sucha 2014 až 2019 – pak dochází k dominovému efektu a celé lesy naráz odumírají. Hmyzí škůdci a jejich gradace jsou pak v takových fyziologicky oslabených porostech většinou jen sekundární příčinou hynutí. 

Smrk nejlépe od 800 metrů výše

U smrků je možné konstatovat, že klimatická změna povede k tomu, že bude pěstování těchto jehličnanů na mnoha místech do výšky 800 metrů nad mořem velmi rizikové. Současné zastoupení v lesích ve výši 52 procent je příliš vysoké. V případě dalších jehličnanů je žádoucí, aby v lesích narůstal podíl jedle bělokoré. 

Zároveň to však neznamená, že by se smrk nebo borovice měly dostat na černou listinu. Je potřeba je vhodně pěstovat ve smíšených a různověkých porostech a na správných lesních stanovištích. V případě smrku to znamená s dostatkem půdní vláhy. 

Majitelům lesů postižených kůrovcovou kalamitou – zejména malovlastníkům – Světlík s Bednářem doporučují, aby při obnově lesa nedocházelo k opětovnému vzniku homogenních porostů. Ideální je zmíněná dvoufázová obnova, kdy na různých dílčích plochách vzniká obnova, jež různě rychle odrůstá. Jako první se mají vysazovat pionýrské dřeviny – jednou z variant je právě modřín. Dále může jít o břízu, osiku, olši nebo jeřáb.

Návrat buku

Může se zdát, že rozšiřování bučin a doubrav v české krajině je návratem ke kořenům druhové skladby. V posledních letech se zejména buk stává takzvaným dominátorem v Evropě a v porostech, kde je přítomen, rychle navyšuje své zastoupení. U něj ale v nižších polohách hrozí riziko nedostatku vláhy, pokud se bude prohlubovat extremita klimatu. Pak by mohl ustoupit dubům.

V případě dubů zase hrozí ve větší míře riziko tzv. tracheomykózních onemocnění, kdy houby ucpávají vodivá pletiva dubů. Obdoby výskytu kůrovce jsou i u dubu: napadení bělokazem dubovým nebo krasci a samozřejmě i dalšími hmyzími škůdci, jako mají ve své podobě všechny dřeviny. 

Právě rozmanitost lesů má zabránit tomu, aby škůdci měli hodně „žrádla pohromadě“ a docházelo k jejich přemnožení, jako je tomu v případě lýkožroutů u smrku. Oslabený porost, který je stejně starý a zároveň pod fyziologickým stresem, nemá šanci se adekvátně bránit.

Týdeník hrot

  • Zdeněk Tůma: S bazukou se musí umět
  • Přežijí komunisté stovku?
Objednat nyní