„Mladý Molotov“ vs. Kazachstán

Vnuk Stalinova ministra zahraničí rozpoutal slovní přestřelku s Kazachstánem. Snad i film Borat byl decentnější.

„Mladý Molotov“ vs. Kazachstán
Vjačeslav Nikonov | Profimedia.cz

Vjačeslav Molotov býval dlouholetým Stalinovým ministrem zahraničí. Jeho vnuk Vjačeslav Nikonov je pouhým poslancem Dumy (vede v ní výbor pro vzdělávání a vědu) za putinovskou stranu Jednotné Rusko, přesto se zahraniční politiky ani trochu nebojí. Právě on rozpoutal v prosinci skandál, když se rozhodl, že Kazachům vyloží, co si o nich a o jejich státu myslí. Proti jeho výkladu dějin okamžitě protestovalo kazašské ministerstvo zahraničí a nyní se ozval i tamní prezident Kasym-Žomart Tokajev.

„Mladému Molotovovi“ (jeho matkou byla jediná Molotovova dcera Světlana) k tomu stačilo několik hulvátských vět pronesených v televizi. Na adresu Kazachů například poznamenal, že nikdy neměli vlastní stát, sever jejich země nebyl až do připojení k ruskému impériu osídlen, a celé to vyšperkoval vyjádřením, že území Kazachstánu je „vlastně velkým dárkem ze strany Ruska a Sovětského svazu“. Den poté navíc jistý aktivista vlasteneckého hnutí Patriot vyvěsil na plot kazašského velvyslanectví v Moskvě transparent s nápisem „Severní Kazachstán – ruská země“.

Nikonov sice s transparentem neměl nic společného, ale kazašské rány to úplně nezacelilo. Tamní ministerstvo zahraničí reagovalo protestní nótou, ovšem místo oficiální reakce přišla odpověď od dalšího poslance Jednotného Ruska Jevgenije Fjodorova, jehož vyjádření se dá ve zkratce shrnout následovně. Pokud Kazachstán neuznává, že „dostal dar“, měl by ho vrátit: „Vezměte si kufříky, odevzdejte území, město Věrný – Alma-Atu, všechno ostatní a jděte.“ Dodejme, že Alma-Ata je ruský název někdejšího hlavního města Kazachstánu (dnes Almaty), které vzniklo okolo Rusy založené kozácké stanice Věrný.

Nejvřelejší city

Nikonov poté sice svá předchozí vyjádření poněkud zmírnil a přidal – jako z dob reálného socialismu znějící – ujištění, že chová „k bratrskému národu Kazachstánu ty nejvřelejší city“, ale přestřelku tím nezastavil. Jeho slovům se široce věnovala kazašská média a do protiútoku přešlo i několik poslanců a senátorů, přičemž jeden z nich – konkrétně senátor Murat Bachtijaruly – se nechal slyšet, že se Kazachstán musí ve své zahraniční politice opírat o Evropu, Spojené státy a Turecko.

Jako (zatím) poslední se do sporu vložil prezident Tokajev, který Kazachstán označil za „svatou zemi zděděnou od předků“ a dodal, že kazašská historie nezačala v roce 1991 (rozpad Sovětského svazu a vznik samostatného Kazachstánu) ani v roce 1936 (ustavení Kazašské sovětské socialistické republiky), ale mnohem dříve: „Naši lidé tu žili a vyrůstali v dobách Kazašského chanátu a dřív, když existovala Zlatá horda či Turkucký kaganát.“

Zatím nešlo o nic jiného než o svérázné historické lekce a zároveň platí, že Nikonov je jen malý vnuk velkého děda. Pokud si ale člověk připomene, jak si kdysi Molotov spolu s Ribbentropem rozparcelovali Polsko, tak Kazachům tyto historické lekce ani trochu nezávidí.

Týdeník hrot

  • Testování ve školách je vládní trapas
  • Čím se liší konzervativec od liberála?
Objednat nyní