Vybrané články
z týdeníku The Economist

Mladí neznamená blbí

Wall Street bude brzy muset začít brát mladé investory vážně.

Mladí neznamená blbí
ilustrace Vojtěch Velický

Představte si mileniálního investora. Nejspíš bude vypadat jako Vincent Iantomasi, jeden ze zástupu amatérských obchodníků rozdávajících investiční rady na sociální síti TikTok, který svoje doporučení, aby se investoři bažící po vysokých výnosech vrhli na pákové fondy obchodované na burze, podkresluje songem „Blueberry Faygo“ osmnáctiletého rapera Lila Moseyho. Nebo se vám možná vybaví uživatelé redditového fóra „r/WallStreetBets“, další sociální sítě, kteří zveřejňují svoje „loss porn“: screenshoty svých účtů v investiční aplikaci Robinhood poté, co vsadili veškeré úspory na krátkodobé opce elektroautomobilky Tesla. 

Sázka na Hertz

Mladí investoři si během pandemie neudělali zrovna dobré jméno. Ve chvíli, kdy se trhy začaly otřásat, se vrhli k obrazovkám svých mobilů a klikali jako zběsilí. Mimo jiné se hromadně vrhli na autopůjčovnu Hertz – poté, co vyhlásila bankrot. Když ale odhlédnete od těchto excesů, zjistíte, že se blíží zásadní změna ve vlastnictví investičních aktiv. Mileniálové, což je generace mladých lidí narozených mezi lety 1981 a 1996, dosud vlastní jen zlomek světového bohatství. V Americe jim patří 9,1 bilionu dolarů v aktivech, což je pouhých sedm procent všech aktiv a podstatně méně než 26 procent, jež v jejich věku vlastnili příslušníci generace baby boomerů. Úspory a nečekaná dědictví však přispějí k tomu, že podíl mileniálů rychle poroste. Posuny v technologiích a důchodové politice jim navíc umožní aktiva ovládat podstatně lépe, než mohli jejich rodiče. Důsledky pro investiční firmy a trhy se už nyní začínají projevovat.

Mladí mohou zbohatnou tak, že peníze zdědí nebo je vydělají. Mileniálové už nyní tvoří více než třetinu americké pracovní síly a od roku 2016 představují nejpočetnější skupinu (přestože někteří ještě nedokončili studia). Bank of America Merrill Lynch odhaduje, že jejich výdělečná schopnost vzroste mezi lety 2015 a 2030 téměř o tři čtvrtiny, když jedni do práce nastoupí a druzí se posunou na vyšší pozice.

 

Bude přibývat dědických řízení. Struktura obyvatelstva ve většině bohatých zemí se vydouvá v generaci baby boomerů i v generaci jejich dětí – a mnozí z nich patří k mileniálům. Každých pět let se investiční aktiva za 1,3 bilionu dolarů, tedy pět procent akciového kapitálu, v Americe přesunou z generace na generaci. Mezi lety 2036 a 2040 se tempo transferu bohatství pravděpodobně zdvojnásobí, protože „boomeři“ budou vymírat. Podle výzkumné společnosti Cerulli Associates zdědí mileniálové do roku 2042 nějaký 22 bilionů dolarů.

Je nesmysl předpokládat, že budou mileniálové investovat stejně jako jejich rodiče. Dvě hybné síly je motivují k tomu, aby se snažili mít své investice pod větší kontrolou: změny penzí a technologický pokrok. Nejprve se podívejme na důchody. V 70. letech minulého století byla v Americe většina penzijních plánů tzv. „dávkově definovaná“. Příjemci dostávali pevně danou částku odvozenou od své poslední mzdy a neměli co mluvit do toho, jak je jejich důchodový balík investován.

V roce 1978 vytvořil daňový zákon v Americe nový důchodový plán, tzv. 401 (k). Jednalo se o příspěvkově definovaný účet, v jehož rámci měli střadatelé větší kontrolu nad tím, do čeho se jejich důchodové spoření ukládá. Hodnota aktiv v těchto penzijních plánech od roku 1995 přesahuje hodnotu těch dávkově definovaných. Zatímco dříve se investiční firmy přetahovaly o to, která získá do správy celý penzijní balík dané společnosti, dnes jsou častěji jen jedním ze správců, z nichž si manažeři vybírají.

Když roboti radí

Mileniálové tedy získávají čím dál větší kontrolu nad tím, jak a kam se investují jejich úspory na stáří. A k tomu v čím dál větší míře využívají technologie k přímému investování do akcií a dluhopisů. Boomeři se ve svých investičních začátcích mohli obrátit jen na hrstku velkých investičních firem, které nabízely vzájemné fondy zatížené vysokými poplatky.

Dnešní začínající investoři mohou využít elektronického obchodování, kde je mnohem snazší a levnější přímo nakupovat i prodávat. Cena investování sto dolarů do akcií klesla ze šesti dolarů v roce 1975 na dnešní méně než tisícinu pence.

V roce 2019 čtyři velké retailové traderské platformy – Charles Schwab, E*Trade, Fidelity a TD Ameritrade – srazily manipulační poplatky na nulu. Donutila je k tomu vzrůstající popularita Robinhoodu, průkopníka v nulových poplatcích. Generace odkojená smartphony věří mobilní aplikaci úplně stejně jako profesionálnímu makléři.

 

Z nadcházejících žní chtějí nejvíc vytěžit fintechové firmy. Největší pozornosti médií se v poslední době těšil Robinhood, ale mileniálové milují i další digitální služby. Jednu takovou přinášejí „roboporadci“, kteří za nízký poplatek na základě věku a rizikových preferencí automaticky alokují investice do levných indexových fondů. Podle investiční korporace BlackRock chtějí tyto robotické poradce využívat čtyři z pěti mileniálů, kteří o nich slyšeli.

Dva roboporadenské startupy Betterment a Wealthfront spravují dohromady podobný objem prostředků – zhruba 40 miliard dolarů – jako Robinhood. Betterment má i část starších uživatelů, ale průměrný věk klientů je 35 let, říká zakladatel firmy Jon Stein. Robinhood nezveřejňuje objem finančních prostředků, které jeho platforma obhospodařuje, ale výzkumná firma JMP Securities odhaduje, že na každém účtu je v průměru tisíc až pět tisíc dolarů. Při 13 milionech účtů se tedy jedná o částku mezi 13 a 65 miliardami dolarů.

Morgan a pesimisté

Někteří současní hráči se snaží naskočit na vlnu. Banka Morgan Stanley v roce 2019 koupila Solium, které spravuje opční plány zaměstnanců technologických firem v naději, že se z nich jednou stanou bohatí klienti. Jiní se dívají do budoucnosti s podstatně menším optimismem. Většina správců majetku, které oslovila poradenská společnost Accenture, očekává, že při střídání generací ztratí třetinu majetku svých zákazníků. Až si pro jejich klienty přijde zubatá, odejdou s nimi i jejich peníze.

Jaké mají mileniálové cíle? Podle další poradenské společnosti je 87 procent z nich přesvědčeno, že korporátní úspěch by se neměl měřit jen finanční výkonností. A zdá se, že se tímto přesvědčením také řídí. Podle Morgan Stanley je více než dvojnásobně pravděpodobné, že se investor do 35 let věku zbaví akcií společnosti, jejíž chování vyhodnotí jako ekologicky či sociálně neudržitelné. Je samozřejmě možné, že mileniálové poněkud vystřízliví, až si pořídí děti a hypotéky. Na druhou stranu je také možné, že po zkušenostech ze dvou ekonomických krizí během jediné dekády dostanou chuť překopat akcionářský kapitalismus. V roce 2020 mohou být terčem posměchu, ale nakonec mohou změnit systém správy majetku – a možná i celou ekonomiku.

© 2020 The Economist Newspaper Limited
All rights reserved. Publikováno na základě licence s The Economist, přeloženo týdeníkem Hrot.
Originální článek v angličtině najdete na www.economist.com.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot. Předplatit si ho můžete ZDE.

 

Týdeník hrot

  • Řecká tragédie po česku
  • Proč jsou ženy nedoceněné
Objednat nyní