Komentář: Minus jeden ministr. Nebo jich bude více?

Vybraní kandidáti se ještě ani nestačili nastěhovat do svých ministerských kanceláří a pětikoaliční vláda už přišla o jednoho svého člena. Ještě před oficiálním jmenováním se odporoučel Věslav Michalik, který měl nahradit Karla Havlíčka (ANO) na ministerstvu průmyslu.

Komentář: Minus jeden ministr. Nebo jich bude více?
Věslav Michalik | foto Yan Renelt / MAFRA / Profimedia

Michalik je místopředsedou STAN, dlouholetým starostou Dolních Břežan u jižního okraje Prahy, ale také finančníkem, jehož majetek se blíží miliardě korun. A právě jeho podnikání mu zlomilo politický vaz – tedy ten vládní, nikoli komunální (alespoň prozatím).

S blížícím se jmenováním Petra Fialy (ODS) novým premiérem přitom otazníků a nejasných transakcí v Michalikově podnikatelském portfoliu spíše přibývalo, než ubývalo. Michalikova rodina je aktivní například v developerských projektech. Deník N před pár dny informoval o starších půjčkách ve výši bezmála sto milionů korun od kyperské Lowfield Investments pro firmy spojené právě s Michalikovou rodinou. A objevila se rovněž informace o tom, že se o pohyby peněz na Michalikově účtu v minulosti v souvislosti s touto půjčkou zajímala Národní centrála proti organizovanému zločinu.

Michalik má ale také peníze v solárním byznysu, přičemž někteří experti upozorňují, že se usednutím do ministerského křesla mohl dostat do střetu zájmů. Sečteno a podtrženo: Michalikova pozice se stala neudržitelnou. Také proto, že za podobné praktiky někdejší opozice oprávněně tepala premiéra Andreje Babiše (ANO). Nešlo jinak, než aby si Michalik zase z báglu vyndal hrnek na kávu a další věci, které si chystal vzít s sebou na ministerstvo.

Michalik nemusí být ovšem jediným z dlouhého seznamu ministerských kandidátů, kteří se do své kanceláře nepodívají. Prezident Miloš Zeman už avizoval, že uplatní veto na jednu navrhovanou osobu – byť mu ústava podle všeho takové právo nedává. Oním nechtěným má být pirát Jan Lipavský, který se má stát ministrem zahraničí. Nastupující premiér Fiala nemohl jinak než oznámit, že si do složení svého kabinetu nenechá mluvit. Těžko si ale lze představit Zemana, že by couvl – byť před lety ještě coby jako ministerský předseda kritizoval tehdejšího prezidenta Václava Havla, který rovněž váhal nad některými navrhovanými ministry, a to nad budoucími šéfy ministerstev zahraničí a vnitra Janem Kavanem a Václavem Grulichem.

Možná že by v tomto případě bylo nejčistší, aby šavlovačku mezi Fialou a Zemanem vyřešil Ústavní soud, který by jednou provždy jasně stanovil prezidentovy mantinely při jmenování nové vlády.