Jak prodat vědecké úspěchy komerčnímu světu? Češi se to pomalu učí, někteří ale své snažení dotáhli už k dokonalosti
Martin Fusek je v dobrém smyslu slova pionýrem jednoho aspektu české vědy. Je prvním, kdo doopravdy začal učit, jak prodávat své úspěchy komerčnímu světu a vydělané peníze vracet zpět. Vedle řízení společnosti IOCB TECH, která má takzvaný transfer technologií na starost, je zároveň zástupcem ředitele Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.
Návrat z korporátu
Současný šéf IOCB TECH po ukončení vědecké kariéry pracoval zhruba třináct let u chemických a farmaceutických firem. Sbíral zkušenosti a nakonec se rozhodl vrátit zpátky a využít je ve vědě. Korporátní svět se přece jen stal více globálním, méně pružným a také méně zábavným. „Zároveň jsem si už delší čas pohrával s myšlenkou, jak propojit základní vědu s praxí,“ vypráví.
Cestu musel ovšem prošlapávat sám. Následováníhodné příklady v Česku nebyly a ty z USA vznikaly v úplně jiných podmínkách. Finančních i legislativních. „Prosadit myšlenku, že nevznikne jen nějaká kancelář pod kanceláří ředitele, ale plnohodnotná firma, to trvalo dva roky,“ popisuje Martin Fusek. Asi největší výzvou bylo podle něj vybudování důvěry. Zní to jako banalita, ale šéfové firem, které přetavují výsledky vědecké práce do byznysu, mohou sedět na velkých penězích, což je v Česku vždycky riziko. Na druhé straně je na nich velká odpovědnost. Ručení svým jménem a majetkem je může limitovat v rozhodování. „Získat důvěru, že si nekoupíme Ferrari Testarossu a nezmizíme s penězi, to byl oříšek,“ usmívá se Fusek.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot